Madrid - Mladí Španělé, kteří pravidelně protestují u madridské Puerta del Sol, nemohou premiérovi Josému Luísi Zapaterovi zapomenout, že jeho socialisté schválili loni v létě sérii úsporných opatření, jež zasáhla v prvé řadě nižší příjmové skupiny.
Po všemi očekávaném vítězství opoziční Lidové strany, která po nedělních parlamentních volbách podle všeho převezme moc v zemi, budou na Zapatera vzpomínat s láskou.
Ozdravná kůra, kterou jim naordinuje kabinet, do jehož čela se postaví lidovecký vůdce Mariano Rajoy, bude ještě mnohem tvrdší než to, s čím přišel loni v květnu Zapatero.
Dluhová krize totiž mezitím zasáhla Španělsko plnou silou a ekonomické vyhlídky na další rok jsou více než tristní. Nová vláda bude muset dále škrtat ve veřejných výdajích, protože zvýšit daně firmám a bohatým v žádném případě nehodlá.
Španělské hospodářství v třetím čtvrtletí tohoto roku stagnovalo, nezaměstnanost dosáhla 21,5 procenta práceschopné populace a země zřejmě koncem roku sklouzne do recese.
Lidovci zřejmě dosáhnou na parlamentní většinu
Dopálenost Španělů se již před časem projevila v průzkumech popularity politických stran, ve kterých lidovci socialisty pravidelně porážejí o patnáct i více procent.
Při předpokládané nízké volební účasti má Lidová strana dokonce zaručenu absolutní většinu v madridských kortesech.
"Dlouho jsme věřili, že se musíme jen trochu snažit a pak přijde úspěch," citoval deník Spiegel on-line sedmadvacetiletého Gándarase Werdeganga, jednoho z nekonečného davu nezaměstnaných Španělů s univerzitním diplomem. "Teď jsme zjistili, že naše generace před sebou nemá žádnou perspektivu."
Ve Španělsku je bez práce polovina mladých lidí do pětadvaceti let. Ti teď své naděje proto upirají k lidovcům, i když ne jenom k nim.
V zemi vyrostla řada občanských iniciativ, jako je Unie pokroku a demokracie (UPyD) či nová "zelená" formace Equo. Šanci mají také malé regionální strany.
Díky striktně většinovému volebnímu systému v zemi však nemají tato uskupení šanci výrazně promluvit do uspořádání příští vlády. Nový parlament v Madridu bude jen o něco pestřejší než ten současný.
Dobře viditelná ruka
Socialistům nepomohlo ani, že jejich nový lídr, ministr vnitra Alfredo Peréz Rubalcaba přislíbil volební systém reformovat a v předvolební kampani hovořil o nových investicích s cílem nastartovat konjunkturu.
Rajoy, pokud se skutečně stane premiérem, je rozhodnut další úsporná opatření prosadit v parlamentu co nejdříve, pokud možno ještě před Vánoci.
Až příliš dobře viditelná ruka finančních trhů se ve čtvrtek projevila mimo jiné tím, že novou emisi státních dluhopisů odmítli investoři nakupovat za nižší úrok než bylo průměrných 6,97 procenta, což je ve Španělsku nejvyšší úroveň za posledních čtrnáct let.
Aby nová vláda udržela zadlužení země alespoň na stávající úrovni, musela by státní rozpočet dlouhodobě udržet v přebytku na úrovni 1,8 procenta HDP. Předpovědi pro příští rok přitom naopak hovoří až o tříapůlprocentním deficitu.
A to znamená další nárůst španělského dluhu.
"Dostali jsme se do bodu, kdy i země, jež schválily správná opatření, včetně strukturálních reforem, nedokáží s požadavky finančních trhů držet dech," shrnul dilema Madridu ekonom Deutsche Bank Gilles Moec, citovaný agenturou Reuters.
Pokud by Španělsko bylo po vzoru Řecka zataženo do dluhové spirály, znamenalo by to pro eurozónu katastrofu. Zejména, když by podobné potíže stihly také Itálii, kde nová vláda technokratů žádá o důvěru parlament právě dnes.
