Válka začala před osmi lety odtržením Krymu a vytvořením separatistických republik na Donbase. Jak vnímáte útok na celou Ukrajinu?
K: Nepodobá se válce. V té jsou přesně daná pravidla, která se dodržují. Rusko ale porušuje všechna. Jde o genocidu. Dotkl se mě případ šestileté Tatiany Morozové. Zemřela hladem a žízní, umírala postupně 48 hodin poté, co její matka zemřela při útoku na budovu.
M: Z posledních případů si vzpomínám na čtyřčlennou rodinu, která se snažila dostat z Charkovské oblasti autem. Ruští vojáci rozstříleli auto s vyvěšeným bílým praporem a nápisem "děti v autě". Rodiče s devítiletým dítětem zemřeli na místě. Sedmnáctiletý chlapec přežil, stal se ale sirotkem. Dalším případem je březnový útok na divadlo v Mariupolu. Úřady uvádějí 148 dětských obětí. Dodnes ale lidé z trosek divadla vytahují dětské mrtvoly. Jsou znetvořené do takové míry, že některé nejde identifikovat. Reálné číslo dětských obětí, které si vyžádala válka, není známo.
A: Četli jsme o nacistických zvěrstvech během druhé světové války, o tom, jak se nacisté chovali k zajatcům. K Francouzům či Britům se chovali lépe než k lidem ze Sovětského svazu. Na rozdíl od něj totiž Francie a Velká Británie, stejně jako Německo, podepsaly Ženevské úmluvy, které řeší ochranu civilistů ve válce a zacházení se zraněnými či oběťmi konfliktů. Rusko je ratifikovalo po rozpadu Sovětského svazu. Přesto nyní shazuje na nemocnice bomby, překračuje tím všechny meze.
Jak vypadá situace na Krymu dnes?
M: Naposledy jsem navštívila Jaltu před covidem, když mi zemřela babička. Na pohřeb jsem se z rodiny mohla vydat jenom já. Matka skončila kvůli své činnosti v oblasti lidských práv na černé listině ruské Federální služby bezpečnosti. Z Krymu se stala vojenská základna. Na Ukrajinu z něj létají rakety a jeho území se používá pro přepravu ruské techniky na Ukrajinu. Rusko se teď snaží o dobytí Chersonu, chce spojit tamní základny s krymskými. Alarmující je na poloostrově i militarizace vzdělávání.
Co si pod militarizací vzdělávání můžeme představit?
M: Začíná už ve školkách. Rusko využívá školství k prosazení a uplatnění agrese vůči Ukrajině. Organizuje vlastenecké vojenské hry, kterých se účastní děti školního věku. Pořadatelé při nich nasazují dětem do hlavy myšlenku, že jejich nepřítelem je Ukrajina.
Můžete uvést konkrétní příklad?
M: Na školní akce přicházejí bývalí vojáci. Mluví o vysvobození bratrského národa od nacismu, který podle Ruska na Ukrajině řádí. Dětem ukazují fotografie bombardovaných měst. Tytéž fotografie používají i ukrajinská média. Vojáci je ale popisují tak, jako by Ukrajina zaútočila na vlastní města. Děti si podle toho mají vytvořit obrázek, který se neshoduje s realitou, ale s obrazem v ruských médiích. Jenže při sledování televize se člověk sám rozhodne, který program si vybere. Školák takovou svobodou nemá. Ukrajinskou identitu se Rusko v krymských školách snaží potlačit už osm let. Pokračuje čím dále agresivněji, jako kdysi nacistické Německo.
Potvrzují likvidaci ukrajinské identity i jiná pozorování?
K: Těsně před začátkem války jsme zaznamenali zajímavý trend na trhu nemovitostí. Když se na Krymu začaly hromadně prodávat byty, přišly sem tisíce Rusů. Podle našich dat to bylo za osm let od anexe až 800 tisíc. Jde o úředníky, vysloužilé vojáky, učitele, byznysmeny, lékaře. Úřady podporovaly jejich přesídlení, souběžně vytěsňovaly proukrajinské obyvatele - aktivisty, nezávislé novináře, učitele. Ukrajinci se teď na Krymu bojí být občansky aktivní.
M: Při okupaci Krymu proběhly takřka v každém městě proukrajinské protesty. Rusko sáhlo k únosům aktivistů a zastrašování obyvatel. Podobné to bylo na Donbase. Počty unesených aktivistů, politických vězňů a zadržených demonstrantů jsou veliké. Rusko mění demografické složení Krymu kolonizací a propagandou. Válka by měla skončit vrácením Krymu, jehož okupací začala. Na poloostrově začnou brzy nové odvody do armády. Rusko nutí Ukrajince bojovat proti svým krajanům.
Jsou odvody krymských obyvatel do ruské armády legitimní?
M: Lidskoprávní organizace Koalice Ukrajina 5 AM vede seznamy krymských vojáků, kteří zahynuli nebo upadli do zajetí. Mezi nimi jsou i jména krymských odvedenců. Podle mezinárodního práva by lidé z anektovaného území neměli být do armády vůbec odvedeni.
A: Využití krymských odvedenců ale Rusko popírá.
Zvětšil se na Krymu počet zajatých aktivistů během války?
K: Hodně případů jsme zaznamenali během referenda o připojení k Rusku v roce 2014. Jako příklad mohu uvést našeho kolegu Andrije Šekuna. Před plebiscitem ho zajali a mučili ve sklepě. Pustili ho až po konci referenda. Jako jednoho z prvních zabili aktivistu Rešata Ametova. Máme i seznam politických vězňů. Počet arestantů během posledních osmi let dosáhl přibližně 180 lidí.
Co se děje na Krymu teď?
K: Poslední dobou probíhá zatýkání ve vlnách, nové případy nejsou. Krym teď není hlavním cílem. Prioritou je nahnat strach nově okupovaným územím. Naše organizace má seznam 50 lidí, kteří byli v nově okupovaných oblastech zatčeni. Nejde jen o aktivisty, ale třeba i o jejich rodiče. Rusko sází na to, že aktivisté přestanou šířit informace do médií. Policisté hledají konkrétní lidi, zatýkají v konkrétních bytech.
V posledních dnech se mluví o referendu v separatistické Doněcké republice. Byl podle vás Krym experimentem na malé ploše?
K: Byl. Podle některých záznamů Rusko původně plánovalo rozdělit Ukrajinu na pseudorepubliky podle syrského scénáře. V praxi to znamená hodně malých částí pod bůhvíjakým vedením. Nejenže by nikdo takovou Charkovskou nebo Sumskou republiku do NATO nevzal, ale rovněž by nikdo s něčím podobným ani neobchodoval. Krymské referendum bylo oťukáváním trpělivosti Evropy a evropské společnosti.
M: Evropa na druhou světovou válku už zapomněla, Česko ale pamatuje na invazi roku 1968, kdy ruské tanky vtrhly na území nezávislého Československa. Vaše země toužila být samostatným demokratickým státem, kde se dodržují lidská práva. Stejně jako nyní Ukrajina.
