Washington - "Nevyhráváme, to znamená, že prohráváme. A během toho, jak prohráváme, se tok zpráv směrem k (povstaleckým) rekrutům zlepšuje a zlepšuje a přichází jich více."
Takovým způsobem shrnul současnou situaci války v Afghánistánu předseda sboru náčelníků americké armády admirál Mike Mullen.
Tehdejší kandidát na prezidenta USA Barack Obama během loňské kampaně zdůrazňoval, že George W. Bush učinil tu chybu, že vtáhl Spojené státy do Iráku a odvedl tak pozornost od jediné "správné války", tedy té v Afghánistánu.
Co dělat?
Když se však Obama dostal k moci, ukázalo se, že si není jistý, co je třeba v Afghánistánu dělat. Na jaře poslal do země dalších 21 tisíc vojáků, vojenského úspěchu se ale dosáhnout nepodařilo.
V létě pak přišly volby a Taliban během volebního dne 73krát zaútočil. Rozsáhlé volební podvody také oživily otazníky nad tím, jakou vládu v Kábulu to vlastně Američané a země Severoatlantické aliance (NATO) podporují.
O zkorumpovanosti Karzáího administrativy začali mluvit členové Obamovy administrativy zcela veřejně a prezidentovo rozhodování, kolik dalších vojáků do země poslat, se dále zkomplikovalo.
Obama o své strategii přemítal až do konce listopadu a podle průzkumu Zogbyho institutu tak v osmačtyřiceti procentech Američanů vzbudil dojem, že si neví se situací rady. Naopak za uvážlivého ho v tomto ohledu považovalo 43 procent dotázaných.
Prezident zatlačený do kouta
Přestože bylo rozhodnutí zdánlivě na vůli Obamy, dalo se dobře odhadnout předem. Američtí generálové totiž svému prezidentovi nedali takřka žádný manévrovací prostor.
Na konci září unikla do médií tajná zpráva vrchního velitele v Afghánistánu generála Stanleho McChrystala, který v ní prezidenta varoval, že je zcela nutné, aby do Afghánistánu poslal dalších 40 tisíc vojáků.
Následně učinil McChrystal bezprecedentní krok a vystoupil v Londýně s projevem, ve kterém prohlásil, že stažení vojáků z Afghánistánu a omezení se na operace speciálních jednotek a bezpilotních letadel by vedlo k "Chaosistánu".
"Vyčkávání nezajistí, že zde stále budou příznivé podmínky. Je zde omezený čas, kdy je možné tuto situaci přivést do zdárného konce. Veřejnost nás nebude také podporovat donekonečna," pustil se zcela otevřeně do Obamy.
McChrystalův postoj veřejně podpořil i jeho přímý nadřízený generál David Petraeus odpovědný za velitelství Střed (CENTCOM), pod který Afghánistán patří.
Držte všichni hubu
Mezitím se v médiích začaly objevovat také zprávy druhého křídla vedeného viceprezidentam Joem Bidenem. Tato skupina naopak podporuje rychlé stažení a „chirurgické zásahy" proti Al-Káidě.
Bezpečnostní část administrativy se začala rychle polarizovat a přiklánět k jedné nebo druhé straně, až toho měl dost i ministr obrany Robert Gates. Ten ihned po londýnském projevu McChrystala pokáral, když však eskapády pokračovaly i během listopadu, varoval, že to pro ty, kdo vynášejí zprávy do novin, může znamenat „konec kariéry.
"Všichni by měli držet huby," použil Gates veřejně drsnou rétoriku.
Veřejnost však mezítím získala dobrý přehled o situaci a pochopila, že je administrativa rozhádaná a neexistuje jasný názor na to, co v Afghánistánu dělat.
"Lidé (ve vládě) si nejsou jistí, jestli je McChrystal naivka nebo kariérista. Podle mého názoru není připraven na hru, která se hraje ve Washingtonu, a mluví příliš otevřeně," prohlásil anonymně jeden z poradců administrativy.
Nerozhodný Obama
Tomu, že Obama neví, co dělat, napovídaly i další zprávy. Během léta si například do Bílého domu pozval skupinu historiků zabývajících se válkou ve Vietnamu a sdělil jim, že se obává toho, že skončí jako prezident Lyndon Johnson.
Ten v šedesátých letech začal posílat do Vietnamu stovky tisíc vojáků, aniž by měly USA jasnou strategii, čeho chtějí dosáhnout. Ve svých pamětech tehdejší ministr obrany Robert McNamara později přiznal, že ve vládě nebyl v té době „jediný člověk", který by Vietnamu či Jihovýchodní Asii rozuměl.
Zda má Obama představu, jak porazit Taliban v Afghánistánu, není jasné ani z jeho vyjádření ani ze slov dalších vysoce postavených členů americké vlády.
Pan kompromis
Jak mnozí očekávali, uchýlil se americký prezident nakonec ke kompromisu, který se více blíží představám McChrystala, jehož pozice je zatím neotřesitelná. Prezident USA mu svěřil velení v Afghánistánu teprve v květnu a musel mu jít částečně na ruku, jinak by rovnou přiznal, že jeho jmenováním chybil.
McChrystal požadoval 40 tisíc dalších vojáků, nakonec jich dostane 30 tisíc (25 tisíc z nich do července příštího roku). Bidenovu křídlu naopak vyšel vstříc oznámením, že Američané začnou v červenci 2011 své jednotky stahovat.
Po vlně kritiky z republikánského tábora, že se jasným datem odchodu dostává Talibanu do ruky trumfové eso a že povstalcům nyní stačí pouze čekat, až vojáci USA odejdou, Robert Gates ujistil, že půjde pouze o „začátek procesu" a že rozhodnutí bude učiněno na základě aktuálních „podmínek v terénu".
Když se pak senátor za Arizonu a Obamův soupeř ve volbách John McCain Gatese otázal, proč tedy Obama uvádí červenec 2011 jako začátek stahování vojsk, když nikdo neví, jaké v té době „podmínky v terénu" budou, Gates pouze neurčitě odpověděl, že strategie bude podrobena revizi v prosinci 2010.
Americký fotbal v Afghánistánu
Ještě méně než republikáni je Obamovým postupem nadšena americká radikální levice. Podle jednoho z jejích hlavních mluvčích Noama Chomského v celé této debatě chybí afghánské hlasy. Výjimkou je prezident Hamíd Karzáí, který si přeje, aby Američané zůstali v jeho zemi co nejdéle, protože jedině oni ho drží u moci
„Je to na úrovni (diskuse) středoškolských novin oslavujících místní fotbalový tým. A jediná otázka, která se zde může objevit, je, jak si stojíme? Udělal trenér chybu? Měli jsme střídat toho, anebo toho? Otázku, jestli jsme měli provést invazi... vznést nemůžete," komentuje washingtonské diskuse týkající se válek v Iráku a Afghánistánu slavný lingvista a kritik americké zahraniční politiky.
"Stejné věci jste si mohli přečíst v Pravdě, když do Afghánistánu podnikli invazi Rusové. A nacističtí generálové říkali to samé o Stalingradu. Špatná taktika, nepovedlo se to," tvrdí Chomsky.
Názory osmdesátiletého profesora MIT však nejsou v Pentagonu příliš populární. Jeho sloupky, které vyšly roku 2007 pod názvem Intervence, dokonce ministerstvo obrany nedávno zakázalo ve vězeňské knihovně na základně Guantánamo.
