Islámábád - Třiašedesátiletý Naváz Šaríf se zapsal do pákistánských dějin. V sobotních volbách totiž jeho Pákistánská muslimská liga (PML-N) přesvědčivě zvítězila.
A ačkoliv byl favoritem, málokdo očekával, že vyhraje způsobem, kdy nebude mít problém obsadit většinu v 272členném Národním shromáždění.
Pravděpodobnost, že Šaríf potřetí usedne do premiérského křesla, se téměř rovná jistotě. A podle některých není vyloučeno, že se bude chtít pomstít za příkoří z minulosti.
K moci se tak dostane politik, který má za sebou velmi pestrou kariéru.
Během posledních třiceti let, kdy se pohybuje v pákistánské politice, totiž mimo jiné přežil obvinění z korupce, období hluboké neobliby, vězení, exil a nakonec i to, že jej z premiérského křesla vyhnal vojenský převrat.
Šaría i cesta mezi jaderné velmoci
Někdejší chráněnec generála Zijáula Haka, jenž stál v čele Pákistánu v letech 1977 až 1988, byl v době svého vládnutí znám nekompromisním přístupem ke každému, kdo se pokusil zpochybňovat jeho vládu.
Spory s opozicí dokonce dospěly tak daleko, že se pokusil protlačit ústavní změnu, která by mu umožnila zavést právo šaría, napsal server BBC. A poté, co se pokusil ovládnout mocnou armádu, následoval vojenský převrat, který vynesl do čela státu generála Parvíze Mušarafa.
Šaríf naproti tomu skončil ve vězení a posléze v nuceném exilu v Saúdské Arábii. Do země se vrátil až v roce 2008, tedy v době, kdy naopak končilo panování Mušarafa. Ironií osudu je, že zatímco Šaríf momentálně slaví velkolepé volební vítězství, Mušaraf pobývá v domácím vězení a čelí několika obviněním včetně vlastizrady.
Ačkoliv mnozí Pákistánci označovali Šarífa za zkorumpovaného politika posedlého mocí, nemohou mu upřít, že to byl právě on, kdo v roce 1998 rozhodl o uskutečnění prvních nukleárních testů. Ty později Pákistán dostaly do elitního klubu jaderných velmocí.
A co Bílý dům?
Nyní mu dali hlas, aby zemi vyvedl z hluboké finanční krize. On sám ostatně tvrdí, že jeho priority jsou jasné: "Ekonomika, ekonomika, ekonomika."
Otázkou je, nakolik volba Šarífa ovlivní už tak pošramocené vztahy se Spojenými státy. Prezident Barack Obama sice vítězi pogratuloval, ovšem sám si musí být vědom toho, že předpokládaný premiér v uplynulých měsících patřil k nejhlasitějším kritikům USA.
Washington nemůže těšit ani jeho nejednoznačný postoj vůči Tálibánu. Jako jedna z mála totiž jeho partaj neodsoudila krvavé útoky islamistů, které provázely celou předvolební kampaň i samotné sobotní hlasování.
