Bagdád - Domov opouštěli v takovém spěchu, že za sebou museli nechat jedno ze svých dětí. Z iráckého města Ramádí - které před několika dny armádě sebral Islámský stát (IS) - osmadvacetiletý Imad, jeho žena Nithal a tři z jejich potomků prchali už v půlce dubna.
Nithal si za léta života v metropoli neklidné provincie Anbar na střelbu a boje už zvykla. Střety mezi radikální organizací a vládními jednotkami ale v posledních týdnech nabyly na síle a dosáhly až do těsného sousedství jejího domu.
"Nikdy předtím jsem takové boje neviděla," svěřila se čtyřiadvacetiletá Nithal pracovnici při Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).
"Zakrýt dětem oči"
O město se bojuje už od loňského léta. 15. dubna se ale boje rozhořely těsně za jejich domem.
Přímo na ulici byla Nithal svědkem zastřelení tří lidí.
"Moje děti to také viděly. Všichni jsme brečeli, ale já jsem se snažila zakrýt jim oči rukama," vzpomíná Nithal na den, který předcházel jejich útěku.
Její osmiletá dcera Zaynib se ale zdržela na návštěvě u prarodičů v jiném městě. Každý den si sice volají, ale dojít si pro ni nemohou. "Jakmile slyší můj hlas, rozpláče se," svěřila se minulý týden Nithal.
"Neexistuje možnost, jak by mohla místo opustit," potvrdil také otec děvčete Imad. "Ve skutečnosti si myslím, že ji teď nějakou dobu neuvidíme," svěřil se s tím, že i tak doufá v brzké setkání.
130 tisíc lidí. Jen za duben
Jen během dubna z města Ramádí uprchlo asi 130 000 lidí. Rozutekli se po celé zemi.
Mnozí se usídlili v okolí Bagdádu. Některé rodiny se ale nedostaly přes řeku ležící asi 65 kilometrů od metropole. Ta tvoří přírodní přechod mezi provincií Anbar a sousedícím hlavním městem.
Důvod byl jediný - uprchlíci nesehnali nikoho, kdo by se za ně mohl zaručit ve chvíli, kdy se hlavní město Iráku bojí příchodu radikálů z IS.
Část lidí se později začala do Ramádí vracet. Věřili, že jim tam bude lépe.
"Musím jít zpátky. Někdo se musí postarat o náš domov, jinak může být zabrán či zničen během bojů," řekl v dubnu agentuře AP jednadvacetiletý Saíf Mohammed Abbas.
Armáda navíc kolem 20. dubna tvrdila, že má okolí města opět pod kontrolou, upozorňuje agentura AP.
Přání obyvatel Ramádí ale nebyla vyslyšena. 17. května extremisté z IS oznámili dobytí města, za dva dny v bojích padlo podle místních úřadů na 500 lidí, civilistů i vojáků.
Není proto divu, že se z centra metropole začala valit další vlna uprchlíků. Podle OSN jich Ramádí od minulého týdne opustilo asi 25 000.
Rozhodnout se k odchodu? Těžké
Nithal se svým manželem a dětmi nejprve, jako mnozí další, zamířila do Bagdádu, rodina ale nakonec skončila v autobuse jedoucím do severovýchodní provincie Sulajmáníja. Tam jim pomohl UNHCR.
Dostali se do tábora určeného pro původně 700 rodin, žije jich tam ale více než čtyřnásobek.
"Opustit domov bylo velmi, velmi těžké rozhodnutí. Bylo těžké se rozhodnout jít sem, protože jsem věděl, jaké to tu bude," přiznal Imad. Vody je nedostatek, na elektřinu se nedá spolehnout, záchodů na 18 tisíc lidí není ani 500, psal uprchlický úřad OSN minulý týden na webu.
Při příchodu dostanou lidé přikrývku, matraci a hygienické balíčky. Provizorní přístřeší Imadovi zapůjčila jiná uprchlická rodina.
Nebezpečná cesta tam i zpátky
UNHCR v dubnu potvrdil, že převážně sunnitští uprchlíci čelí na útěku z Ramádí řadě překážek.
Kromě nedostatku zásob, které si s sebou mohou vzít, mají problémy na kontrolních stanovištích, narážejí na už zmiňované omezování přístupu a potýkají se i s dalšími bezpečnostními procedurami, které oddalují jejich postup do bezpečí.
Podobné bezpečnostní překážky přitom rodinám ztěžují i návrat domů. Jejich cesta totiž často vede opět přes Bagdád.
Imad přesto svého malého syna v dočasném domově chlácholí slovy, že se celá rodina možná bude moci vrátit domů už následující den nebo že se jeho sestra brzy objeví. Sám tomu ale příliš nevěří. "Říkám takové věci jenom proto, aby se (děti) cítily lépe," přiznal pracovnici UNHCR.
Od ledna 2014 muselo své domovy v Iráku opustit okolo 2,7 milionu lidí.
