Káhira - Už před volbami bylo jasné, že Izrael nemůže ze strany Egypta počítat v budoucnosti s tak vstřícnou vládou, jakou byla po většinu uplynulých tří desetiletí ta Husního Mubaraka.
Otázka zněla, nakolik silné budou strany, které mají vůči židovskému státu velmi nepřátelský postoj. První etapa voleb, která se odehrála v Káhiře a několika dalších městech, ukázala, že dost silné.
Strana Svoboda a spravedlnost, jejíž kandidátku sestavilo hnutí Muslimské bratrstvo, podle předběžných výsledků vede s více než 36 procenty získaných hlasů. V přepočtu na mandáty má zatím v parlamentu většinu.
Na druhém místě je ultrakonzervativní islamistická strana Núr (Světlo) s více než dvaceti procenty. Liberální sekulární koalice Egyptský blok a další liberální strana Wafd jsou až za nimi.
Obě strany, hlásící se k islámu, podle projekcí obsadí v novém parlamentu přes tři čtvrtiny křesel.
Svoboda a spravedlnost má blízko k palestinskému Hamasu a ve svém programu hovoří o Izraeli jako o "sionistické entitě" a rasistickém, agresivním státu.
Ačkoliv volby skončí až v polovině ledna, Svoboda a spravedlnost bude téměř jistě sestavovat vládu jako nejsilnější strana. To se izraelským politikům nezamlouvá.
"Jsme znepokojeni, doufám, že v Egyptě vyhraje demokracie a tato země se nestane extremistickým islamistickým státem, protože to by znamenalo ohrožení pro celý region," ozval se jako první izraelský ministr financí Juval Steinitz.
Premiér Benjamin Netanjahu pak v neděli vyzval "budoucí egyptské vůdce," aby zachovali mírovou smlouvu s Izraelem.
"Doufáme, že jakákoliv příští egyptská vláda pochopí důležitost míru s Izraelem jako podmínky pro bezpečnost a ekonomickou stabilitu regionu," řekl premiér.
Egyptsko-izraelskou dohodu podepsal v roce 1979 za Egypt tehdejší prezident Anvar Sadat, kterého dva roky nato zastřelil na vojenské přehlídce člen teroristické islamistické organizace.
Když letos v únoru padl po třiceti letech vlády Sadatův nástupce Husní Mubarak, přechodná vojenská vláda garantovala platnost dohody.
Svoboda a spravedlnost k tomu před volbami oznámila, že smlouvu nevypoví, pokud ji druhá strana bude dodržovat. Palestinci ale podle vedení strany mají právo na odpor proti okupaci. Nejisté také je, zda a za jakých podmínek bude Egypt nadále dodávat Izraeli zemní plyn.
Když se přesuneme z jižní izraelské hranice na severní, i tam je problém. V Sýrii neustále sílí povstání proti režimu Bašára Asada, na stranu revoluce se přidává stále víc a víc dezertérů.
Bývalý izraelský ministr obrany Šaul Mofaz v parlamentu prohlásil, že ve chvíli, kdy Asad už bude nad propastí, může se jako k poslední záchraně upnout k ozbrojenému konfliktu s židovským státem.
"Když se už bude neodvratně blížit jeho konec, může se pokusit odvrátit pozornost od masakrů vůči vlastnímu obyvatelstvu a rozpoutat válku s Izraelem," řekl v rádiu Mofaz, který je nyní předsedou parlamentního výboru pro obranu a zahraniční politiku.
Syrská revoluce ale dostává do úzkých i Hamas. Exilové křídlo hnutí sídlí stále v Damašku, ale jeho členové podle palestinských zdrojů v tichosti jeden za druhým Sýrii opouštějí a snaží se přesídlit do jiné země.
Hamas Asadův režim v boji proti povstalcům nepodpořil a kvůli tomu se dokonce dostal do konfliktu se svým dlouholetým sponzorem Íránem. Ten naopak stojí za Asadem a vedení Hamasu pohrozil, že mu přestane dávat peníze a zbraně, pokud nebude loajální k syrskému režimu.
