Praha - Ukrajina má žalostně málo zbraní. A to, co má, nestojí za moc. Přesto by Západ měl přestat uvažovat o tom, že Kyjevu zbraně dodá, myslí si Michal Zdobinský, šéfredaktor Armádního technického magazínu (ATM), který se zaměřuje na nejnovější trendy výzbroje armád a věnuje se i analýzám příčin ozbrojených konfliktů.
Taková dodávka zbraní by podle něj z konfliktu na východě Ukrajiny udělala skutečnou válku s Ruskem.
A.cz: Řekněte, jak máme číst fotografie ukrajinského prezidenta Petra Porošenka oblečeného v maskované uniformě, tu v moderním obrněném vozidle, jindy zase za granátometem či kulometem velké ráže? Souvisí to s úpěnlivými žádostmi Kyjeva o dodávky bojové techniky ze Západu? Jste šéfredaktorem odborného časopisu - jak je na tom tedy ukrajinská armáda ve skutečnosti? A jak si stojí ukrajinské zbrojovky, které ve své době zásobovaly výzbrojí málem celou Varšavskou smlouvu?
Michal Zdobinský: "Píár" fotografie Petra Porošenka na nablýskaných tancích či jiných obrněncích berte jako součást nekompromisní informační války, která se odehrává paralelně s tou horkou. Ukrajinský prezident ukazuje - a nic jiného mu v jeho situaci ani nezbývá - silnou ruku.
Jeho vzkaz je navíc určen především domácímu publiku, víc než třeba Moskvě či proruským separatistům. Mimo jiné i proto, že na Ukrajině má stále určitý vliv Pravý sektor. Ten vliv nepřeceňujme, ale je tam.
Ukrajinské vedení se proto i těmi "píár" fotografiemi snaží udržovat zemi v jakémsi nabuzení, aby neupadla do letargie. Že je potřeba Ukrajinu bránit a že prezident s vládou v tom nepolevují.
Snažme se prezidenta Porošenka pochopit - je ve velmi složité situaci. Pod obrovským tlakem - i nacionalistických stran. Nemůže si dovolit získat nálepku vůdce, který ustupuje proruským separatistům. Proto hýří silnými gesty a prohlášeními.
Situace zbrojních firem? Tragická
A.cz: Čím vlastně Ukrajina válčí? Jak je na tom armáda se zbraněmi?
Ukrajina jich má žalostně málo. A to, co má, nestojí za mnoho. Nenechte se ošálit nablýskanými moderními obrněnci, na nichž pózuje prezident Porošenko. Jsou i jiné snímky naprosto zastaralé a různě narychlo pospravované či upravené techniky, což sice probíhá za velkého nadšení, ale v malých dílnách a jak říkám - většinou dost amatérsky.
Právě z těchto snímků či záběrů je patrné, že Ukrajina sahá do svých posledních rezerv. Ze skladů vytahuje dlouhodobě uložené a zastaralé samohybné houfnice či jinou v podstatě už trofejní bojovou techniku.
Uvědomme si, že státní ukrajinské zbrojovky nedostávaly celá léta zakázky od neuvěřitelně podfinancované armády. Situace těchto firem je - až na výjimky - tragická. Neměly a nemají zákazníka, takže i obnovená produkce zbraní (pokud by byla obnovena) za těmi ruskými velmi zaostává. Ukrajinské zbrojovky ztratily své někdejší, velmi slušné schopnosti.
A.cz: Měla by tedy Evropská unie či země NATO vyslyšet prosby Kyjeva a pomoci mu s dodávkami zbraní, tak jako třeba pomáhají Kurdům v boji s islamisty? Anebo je lepší finanční pomoc tak, aby si Kyjev mohl kvalitní zbraně koupit?
To je těžké. Dodávky zbraní ze Západu ten konflikt ještě vyhrotí, velmi nebezpečně by ho eskalovaly. Moskva by na to okamžitě odpověděla stejným krokem a už by se nemusela na nic vymlouvat či maskovat. Rusko by to považovalo za své ohrožení a tomu by odpovídala i jeho - tentokrát už nepokrytá - pomoc separatistům.
Co by si ale ukrajinská armáda počala se zbraněmi NATO? Ty se od těch ukrajinských, přesněji sovětských, zcela odlišují, nejsou kompatibilní s tím, co Ukrajinci mají. A případné přebytky ještě z dob Varšavské smlouvy - pokud nějaké vůbec jsou - z polských či českých skladů nic nevyřeší.
A nemluvím tu jen o výcviku, ale i odlišné logistice, tedy servisu, náhradních dílech, vyškoleném personálu. Tohle vše je skryto za větou: "Dodejte nám vaše zbraně." A čím těžší a složitější zbrojní systém, tím více otázek vyvstává. Nemluvím tu samozřejmě o pistolích, puškách či samopalech. Ale o ty Kyjevu zjevně nejde.
A.cz: A finanční pomoc?
Určitě by zachránila - alespoň na nějaký čas - ukrajinské zbrojovky. Otázkou ale opět je, jak by se na podobnou pomoc dívala Moskva. I na tento krok by podle mne adekvátně reagovala.
Jediným řešením jsou proto rozhovory, které povedou k míru. A bez Ruska, jakkoliv se nám to nemusí líbit, ten mír nebude.
A.cz: Bývalý náčelník českého generálního štábu Jiří Šedivý v rozhovoru pro Aktuálně.cz kritizoval ukrajinskou generalitu za způsob vedení boje. Říká, že je stejný jako v dobách druhé světové války, kdy nejvíce trpí civilní obyvatelstvo, a že ho tím vlastně Kyjev jen žene do náruče separatistů. Co si o tom myslíte vy?
Jiří Šedivý to řekl přesně. A jsem znovu u toho: jak chcete válčit se zastaralými zbraněmi a nedostatečným výcvikem vojáků tak, aby příliš netrpěli lidé, kteří v té válečné zóně žijí? To je nemožné.
Nový Kypr?
A.cz: V asi čtrnáct dnů starém prohlášení nového ministra obrany Ukrajiny se hovoří o totální korupci ve vedení jeho resortu. Není i tohle jedna z příčin rozkladu ukrajinské armády a její neschopnosti vypořádat se s proruskými separatisty?
Příčin je víc. Nemám detailnější informace o rozsahu korupce na ukrajinském ministerstvu obrany či v armádě. Mohu zato mluvit o naprosto tristním stavu techniky ukrajinské armády či finančního zajištění života vojáků. Což možná se zmiňovanou korupcí souvisí.
Proč myslíte, že se na Krymu doslova celé jednotky přidávaly bez jediného výstřelu na ruskou stranu? Když tedy slyším prohlášení ukrajinského vedení, že budují nejsilnější armádu na kontinentu, tak si o tom myslím své. Je to úsměvné.
A.cz: Zmiňuji to jen proto, že pak mohou vyvstávat obavy, jak bude využita například finanční pomoc ukrajinské armádě. Jen připomínám, že ekonomika Ukrajiny je rozparcelována mezi sedmi či osmi oligarchistickými klany. Na což poukazují i přední ukrajinští intelektuálové. Mohla by tedy valná část pomoci Ukrajině skončit v kapsách tamních oligarchů?
Riziko to samozřejmě je. A nemusí se to týkat jen zbrojního průmyslu. V podstatě jakékoliv pomoci. Budou snad z pomoci Unie financovány dobrovolnické prapory, které oligarchové vytvořili? Otázek je mnohem víc.
A.cz: O co jde podle vás na východě Ukrajiny Rusku?
Rusko ji už nechce, tak jako Krym, okupovat či si ji přičlenit ke svému území. Cílem Moskvy je vytvoření jakéhosi "nárazníkového pásma" mezi Ukrajinou (možná Západem?) a Ruskem.
Toto "pásmo" by nemělo poslouchat Kyjev a mělo by být závislé na Rusku. V podstatě by šlo o silnou autonomii. Mohlo by to i fungovat. Jen se podívejte na Kypr. Bojovaly o něj dvě členské země NATO - Řecko a Turecko -, které si ho rozdělily. A potichu to funguje.
Kyjev s Ruskem válčí, ale prodává mu zbraně
A.cz: Jak vnímáte úvahy o rozmístění základen NATO v Pobaltí, neřkuli na Ukrajině, jak doporučují někteří politici?
Důvody podobných úvahu chápu. Pokud by se ale měly naplnit, tak mnoho variant na rozumné řešení - kromě eskalace už tak vyšponovaných vztahů s Ruskem - nezbývá.
A rozmístění základen v Pobaltí či jinde - blíž k hranicím Ruska? NATO má samozřejmě právo budovat základny na území svých členů, když to uzná za nutné. Jestliže by ale posilovalo jen u hranic s Ruskem, vedlo by to k adekvátní odpovědi Moskvy.
No a budovat základny na Ukrajině - to by byl ten nejhorší signál pro Kreml. Nastalo by nové kolo zbrojení.
A.cz: Mimochodem - co se stalo s ukrajinským zbrojařským komplexem Južmaš, který pro Rusko dlouhá léta vyráběl mezikontinentální balistické střely Topol a Satan i s naváděcími operačními systémy?
Rakety Topol či Satan - jakkoliv stále výkonné a z hlediska účinků strašlivé - jsou už zastaralé balistické střely. Rusko vyvíjí zcela nové a ještě účinnější mezikontinentální střely. Například Bulavu (je odpalovaná z ponorek), anebo Jars (startuje z mobilních pozemních stanovišť).
Južmaš tedy už nemá pro Rusko žádný význam. A pokud nějaký, tak zanedbatelný. Pro Moskvu je mnohem palčivější jiný problém...
A.cz: A to jaký?
Jde o ukrajinské motory pro ruské vrtulníky. Záporožská firma Motor Sič je jedním z největších výrobců - a velmi kvalitních - turbohřídelových motorů do vrtulníků na světě. Osmdesát procent její produkce v objemu stovek motorů TV3 (což je asi 350 kusů - pozn. red.) směřuje ročně do Ruska. Bez ohledu na válku na východní Ukrajině.
Ruské letectvo - všechny typy jeho vrtulníků - je na těchto dodávkách zcela závislé. Ostatně stejně jako česká armáda. I proto Moskva podniká všechny kroky k tomu, aby vlastní výrobou motorů firmy Klimov (typ VK 2500) nahradila dodávky z Ukrajiny.
Motor Sič, to je ve zdevastovaném zbrojním průmyslu Ukrajiny zelený a velmi prosperující ostrov. Otázkou ale je, co to s ním udělá, až se od něj Rusové, jako dominantní zákazník, odříznou.
A.cz: Abych to správně pochopil... Moskva podporuje separatisty na východě Ukrajiny, jsme tam svědky regulérní války, a Ukrajina dodává ruskému letectvu motory do všech jeho dopravních a bojových vrtulníků typu Mila či Kamov? Alespoň z agenturních zpráv vyplývá, že jejich export do Ruska není nijak omezen a že si Motor Sič nenechá od Kyjeva do své obchodní politiky nijak zasahovat. Před časem se šéfové Motor Sič nechali dokonce slyšet, že jsou závislí na Rusku s tím, že si vůdcové v Kyjevě omylem myslí, že národní zájmy jsou důležitější než ekonomika. Prý ať to řeknou nezaměstnaným: "Jsme také vlastenci, ale lidé v Záporoží mají vlastní stranu – stranu Motor Sič".
Tak to přesně je. Těžko ale říct, kolik motorů - i vzhledem k válce - nyní putuje z Ukrajiny do Ruska. Ruské letectvo může kromě toho nějaký čas čerpat ze svých zásob.
Může to být ale i tak, že Záporoží dodává motory třeba Indii (i tam létají ruské vrtulníky) a od Indie si je pak kupuje Moskva.
A už jen tak na okraj: ruská firma Klimov - pokud výrobu motorů rozjede, což není otázka roku či dvou - se ale podle mě stejně neobejde bez spolupráce se Záporožím, které vlastní projekční i výrobní dokumentaci a má zvládnuté také některé unikátní výrobní postupy. Ty jejich tévétrojky jsou skutečně dobré.
