Bidi Bidi (Uganda) - Betty Dawa právě chystá pro své dvě děti a manžela kukuřičnou kaši s fazolemi, jediné dnešní jídlo. Její muž Julius Wani mezitím zahání děti do domu v utečeneckém táboře, aby si udělaly domácí úkoly.
"Nemáme toho moc, ale vlastně jsme bohatí. Máme lásku a svou kulturu," říká Wani reportérovi britského listu The Guardian.
Bidi Bidi—the world’s largest refugee camp—grew from 0 to 270,000 residents in only a year. https://t.co/i2rsSfWGlV (images by @planetlabs) pic.twitter.com/zlxUi2KOFL
— Rob Simmon (@rsimmon) June 20, 2017
Rodina pochází z Jižního Súdánu, žije ale mnoho kilometrů daleko - v největším uprchlickém táboře na světě Bidi Bidi na severu Ugandy.
Od roku 2013, kdy v Jižním Súdánu vypukla občanská válka, zemřelo na 300 tisíc lidí. Z 3,5 milionu obyvatel tohoto nejmladšího státu planety se stali běženci. Jde o největší uprchlickou krizi v Africe od genocidy ve Rwandě v roce 1994.
Wani a jeho rodina jsou jedněmi z těchto běženců, stejně jako jeho "bratři". Skupina mužů, kteří přežili boje v Jižním Súdánu. Ty se během občanské války znovu rozhořely mezi asi 60 etnickými skupinami. Muži ze skupiny se nyní považují za pokrevní bratry.
"Nevěřím v Boha," říká jeden z nich. "Myslím, že když zemřeme, zůstaneme v půdě."
A chtějí někdy z tábora odejít? "Co je v Bidi Bidi? I když hraješ fotbal jako Lionel Messi, i když zpíváš jako Chris Brown, nikdo o tobě nebude vědět, když zůstaneš v Bidi Bidi," odpovídá další muž, teprve osmnáctiletý Emmanuel Atilio.
Ten se večer mění v "Lil Tona", populárního zpěváka v uprchlickém táboře. Wani mu radí, že hudba může být klíčem k lepší budoucnosti. Může si díky ní vydělat peníze. Se svou tříčlennou kapelou se "Lil Ton" dokonce loni dostal až do semifinále místní show Bidi Bidi Got Talent.
Stovky tisíc lidí
Před dvěma lety, během nejtěžších bojů v Jižním Súdánu, přicházely do tábora Bidi Bidi tisíce uprchlíků denně. Většinou ušli desítky kilometrů hustými lesy ve vedru, cestou museli přeskakovat mrtvoly. Brodili se řekami, na vratkých kanoích přeplouvali jezera. Měli ale štěstí - přežili.
Asi polovina běženců uprchla před násilím a hladem do sousedních zemí, především na jih do Ugandy. Řada z nich skončila v táboře Bidi Bidi, který se postupně rozrůstal a teď v něm podle serveru Business Insider žije více než 285 tisíc lidí. Rozkládá se na ploše 160 čtverečních kilometrů.
Dospělí tu přes den pracují na polích, která jim poskytla vláda a místní úřady. Někteří provozují malé firmy, které kácejí stromy a postupně mění zalesněné území v město. Další pracují jako dobrovolníci v nevládních organizacích, které v táboře působí.
Děti chodí do školy a doufají, že je čeká lepší budoucnost než pobyt v utečeneckém táboře.
Did you know? Bidi Bidi camp in Uganda hosts at least 274,000 refugees~ more than any other camp in the world.#WithRefugees #UGSolidarity pic.twitter.com/vW27sILzFw
— UCCat20 (@UCC_Official) June 19, 2017
Silnice se táhnou až k obzoru. Světle zelená pole a strmé skály obklopují jednoduchá obydlí ze suché trávy. Na jejich střechách jsou vidět nepromokavé plachty s logem organizace OSN. Někdy je lidé používají i jako koberce, na kterých rozkládají zboží v provizorních krámcích.
Sex a znásilnění jsou tabu
Bidi Bidi byla původně malá ugandská vesnice, asi 40 kilometrů od hranice s Jižním Súdánem. V srpnu 2016, když boje v sousední zemi nabíraly na intenzitě, se tu otevřel uprchlický tábor s tím, že v něm může najít útočiště 40 tisíc běženců. Jejich současný počet je ale sedmkrát vyšší a tábor se postupně mění v město.
Najdete tu obchůdky, školy, ale také třeba kluby pro ženy. V jednom z nich s názvem Baraka se scházejí ženy a dívky, které každou středu navštěvuje speciální poradkyně. Sex a znásilnění jsou v táboře tabu, a tak se jeho obyvatelky nemají komu svěřovat.
Christine Onzia Wani, která v Jižním Súdánu pracovala jako novinářka, vypráví o ženě, jež byla znásilněná, když šla do lesa pro dřevo. Všechno viděli její přátelé, ale když na jejich zavolání přijela policie, sama žena popřela, že by k něčemu došlo.
"Nakonec z Bidi Bidi utekla, protože nemohla žít s lidmi, kteří o tom věděli," dodává Onzia, která dříve psala příběhy uprchlíků a teď je jednou z nich.
Další ženy na vlastní oči viděly, jak zabili jejich muže. Jiné čelí opakovaným znásilněním svými manžely, kteří si myslí, že žena nemá právo říci "ne".
"Když jsem ho požádala o peníze na mýdlo, můj manžel mi řekl: 'Tohle je tábor. Tvým manželem je teď OSN,'" vypráví Sandia. "Pak v noci řekl: 'Potřebuju tě.' Byl špinavý a smrděl, několik dní se nekoupal. Řekla jsem 'ne' a on mě znásilnil."
Válka a hladomor
Občanská válka v Jižním Súdánu pokračuje už šestým rokem. Loni v únoru OSN oficiálně oznámila, že v některých částech země vypukl hladomor. Ve své zprávě uvedla, že kvůli válce a kolabující ekonomice může až 100 tisíc lidí zemřít hlady.
Přesto řada lidí z Bidi Bidi sní, že se jednou vrátí domů. Mezi nimi i bývalá novinářka Onzia a její manžel, který dříve pracoval jako právník, ale teď v Ugandě sází stromy.
"Chceme jen jít domů. Ne do Evropy, ani do Ameriky. Proč bychom tam měli jet umývat špinavé talíře, když je u nás tolik půdy pro farmaření?" ptá se Onzia. "Jednoho dne se vrátíme."
