Prozradil americký prezident Donald Trump na nedávné schůzce s ruským ministrem zahraničí Lavrovem (ve středu 10. května - pozn. red.) něco opravdu tolik tajného, z čeho by měli mít američtí spojenci - v tomto případě pravděpodobně Izrael, který informaci Washingtonu poskytl - strach?
Obecně zpravodajské služby v demokratickém systému pracují pro volené politiky.
Běžní zaměstnanci - ne politici - nemají žádnou možnost s jednou stanoveným stupněm utajení informace vůbec nic dělat. Politici potom rozhodují, co s takovou informací.
Často ji ignorují, mnohdy ji zneužijí nejrůznějším způsobem a někdy ji i skutečně využijí. Součinnost mezi zpravodajskými službami je oboustranně výhodná výměna informací.
A teď k tomu konkrétnímu: Každá zpravodajská služba, když se rozhodne uvolnit informaci do spolupráce s cizí zpravodajskou službou, předem ví, že nad touto informací ztrácí kontrolu.
Prezident Trump, ať už si kdokoli o něm myslí cokoliv, je prezidentem. Může jakoukoli informaci na místě odtajnit a využít ji. K tomu ji ostatně ti politici mají.
A on se nějak rozhodl a nespekulujme, zda po důkladné úvaze, což by příliš neodpovídalo jeho povaze, nebo zda to udělal najednou. Rozhodl se informaci použít bezpochyby s tím, že očekává, že za to něco dostane.
Jsem si jist vší silou své zkušenosti, že neudělal v podstatě nic špatného.
Zásadní otázka, kterou si všichni musíme položit, je, jak se to proboha Washington Post a New York Times dozvěděly? Tohle je přece obrovský únik informací.
Znamená to, že teď Američanům spojenci budou méně důvěřovat a předávat jim méně informací, když se informace mohou dostat nejen k Rusům, ale ke všem do médií?
Myslím si, že ne.
Z mého úhlu pohledu a s mými zkušenostmi je únik do médií drsný trestný čin. Informaci o části rozhovoru prezidenta USA a ministra zahraničí Ruska někdo předal médiím.
A ještě tvrdí, že to byla velmi citlivá informace. Ten člověk sám sebe vystavil do ofsajdu.
Takže Donald Trump má podle z tohoto pohledu pravdu v tom, že je třeba odhalit toho, kdo vynáší informace z Bílého domu?
Bezpochyby.
Ono se navíc zdá, že ti, kdo informaci pustili médiím, ji předali jako takovou se všemi dalšími podrobnostmi.
Například podle všeho Trump neříkal, v jakém městě tu informaci měli získat. 16. května New York Times napsaly, že to bylo v Sýrii.
Vždyť média takto předala teroristům a celému světu vlastně víc informací, než dal Trump Rusům. A ti se pak díky tomu budou moci v celé situaci snadněji orientovat.
Americký prezident se teď chystá na návštěvu Izraele, který je označován za jeden z možných zdrojů tajné zprávy. Změní to nějak vztah Izraelců k Trumpovi?
Jsem si téměř jist, že ne.
Hlavně při povahových vlastnostech prezidenta Trumpa si myslím, že to Izraelce ani nemohlo moc překvapit.
Petr Pelz
V 90. letech minulého století vedl českou vojenskou rozvědku, potom koordinoval práci českých vojenských tajných služeb. V letech 2010 až 2012 byl českým velvyslancem v Afghánistánu. Nyní působí v Pražském institutu bezpečnostních studií (PSSI).
Tam jsou naprosto důležitější záležitosti pro Izrael, který poměrně hodně ovlivňuje americkou politiku, a Izraelcům jde o to, aby tento stav udrželi.
Ve zprávách v médiích se uvádí, že šlo o hlavní západní zdroj Islámského státu informující o přípravách útoků na Západě. V jaké situaci ten zdroj, pokud je to živý člověk, teď je?
Obecně ve velmi špatné, ale nevím, o jaký zdroj jde. Nevím, zda je to na základě zprávy agenta, nebo z místního odposlechu mobilů.
Když se podíváme na situaci řekněme od zvolení Trumpa prezidentem, panuje mezi západními spolupracujícími službami větší nedůvěra či ostražitost?
Myslím si, že trochu ano.
Může za to nálada v USA, není to jen Trumpem. Je jasné, že Rusové se snaží o americkém politickém světě co nejvíce zjistit. Je samozřejmé, že se ho snaží nějakým způsobem ovlivňovat, ale to je naprosto běžné.
Je reálné očekávat, že Trump dostane od Rusů nějakou protislužbu, o které jste mluvil na začátku?
To nefunguje tak, že vy mi dáte kilo jablek a já vám dám půl kila banánů.
Ukázal tím vstřícnost, to, co je asi na jeho osobnosti nejsilnější. To znamená, že dovede být zábavný, vzbudit chemii.
Stačí, když Lavrov (ruský ministr zahraničí - pozn. red.) a Kisljak (ruský velvyslanec v USA - pozn. red.) budou informovat prezidenta Putina, že se s Trumpem dá jednat.
To samo o sobě stačí, aby se podle mého názoru tato informace vyplatila říct.
Donald Trump míří příští týden do Evropy na summit NATO. Jak se ve světle posledních událostí na něj budou dívat další evropští spojenci?
Evropští spojenci se dívají každý podle svého politického zařazení, podle svého názoru.
Lidé, kteří jsou nejblíž bruselské byrokracii, asi mají na Trumpa názor nejhorší, ti, co jsou víc na okraji, ti na něj mají názor lepší.
Abychom se ale vrátili k původnímu tématu: tato věc sama o sobě klíčové evropské politiky neovlivní.
Mění se něco v boji tajných služeb proti Islámskému státu v poslední době, kdy spojenci vytlačují radikály ze severoiráckého Mosulu, například ve srovnání situace před rokem?
Nevím, jak to ve zpravodajských službách dnes vypadá, ale vím, co se na situaci před rokem změnilo.
S tím, jak Islámský stát ztrácí konkrétní území na Blízkém východě, proměňuje se jeho taktika. Jeho bojovníci odtud odcházejí, někteří do jiných muslimských zemí, ale někteří, kteří mají zkušenosti se Západem nebo původně pocházeli ze Západu, se vracejí.
Myslím, že málokterý z nich je rozhodnut přestat válčit.
Takže vlastně je to pro nás špatná zpráva: získávání území na Blízkém východě znamená zvýšení nebezpečí v západní Evropě a ve Spojených státech.
Takže se máme připravit na víc útoků typu těch, co se odehrály v Paříži či Berlíně?
Ano, to se může stát.
