Osudný let číslo 4590. Concorde byl symbol luxusu, pak přišla tragédie v Paříži

Osudný let číslo 4590. Concorde byl symbol luxusu a milionářů, pak přišla tragédie
Bezprostřední příčina nehody, která na víc než rok zastavila provoz Concordů, přitom byla banální. Katastrofu podle vyšetřovací zprávy zavinila lamela z letounu DC-10 společnosti Continental Airlines, který startoval o pět minut dříve.
Zahynulo 100 pasažérů, většinou německých turistů, kteří směřovali do USA na plavbu luxusní lodí, devět členů posádky a čtyři lidé v hotýlku, na nějž stroj dopadl.
Do služby se Concordy dostaly až krátce po 11. září 2001, kdy došlo k teroristickému útoku ve Spojených státech. Následovala omezení létání a obecně strach lidí. Poslední ránu Concordům tak zasadila krize letecké dopravy.
Snímek z 26. července 2000, dne po tragické nehodě. Na místě zříceného letadla leží květiny, které sem lidé přinesli.
Foto: ČTK
ČTK ČTK
25. 7. 2020 14:51
Nadzvukový Concorde býval výkladní skříní British Airways a Air France. Letoun, který zvládl trasu mezi Evropou a východním pobřežím USA za tři hodiny, ale nikdy nesplnil sny o masovém rozšíření. Do vzduchu se poprvé vznesl v březnu 1969, měsíc po velkokapacitním Boeingu 747. A právě ten se stal budoucností letecké dopravy. Konec Concordu odstartovala před dvaceti lety tragická nehoda u Paříže.

V 60. letech minulého století to přitom vypadalo, že velká budoucnost čeká spíše nadzvukové dopravní létání, vhodný stroj se pokoušeli vyvinout v USA i Sovětském svazu. Pozadu nechtěli zůstat ani tradiční evropští výrobci, kvůli překonání technických obtíží i redukci velkých nákladů dokonce překonaly vlády Francie a Velké Británie tradiční řevnivost a na náročném projektu začaly spolupracovat. Dohodu o společném financování podepsali zástupci obou zemí na podzim 1962.

Nečekanou potíž ale představovala volba názvu připravovaného letadla. Slovo Concorde, v překladu svornost, bylo sice bez problému srozumitelné Francouzům i Angličanům, avšak předmětem prestižního sporu se stalo koncové "e", které se v anglické verzi výrazu chybí. Nakonec ustoupil Londýn, jenž sporné písmeno akceptoval s tím, že reprezentuje slovo England (v překladu Anglie).

Stavba dvou prototypů elegantního stroje se štíhlým trupem, sklopným nosem a delta křídly začala v roce 1965.

První testovací let se již blížil, jenže přišel problém. V poslední den roku 1968 si svou vzdušnou premiéru odbyl přímý konkurent Concordu, sovětský Tu-144. Concorde se nakonec od ranveje poprvé odlepil krátce po půl čtvrté odpoledne 2. března 1969 ve francouzském Toulouse.

Druhý exemplář, postavený v anglickém Filtonu, se do vzduchu dostal o měsíc později. Rychlost zvuku Concorde překonal 1. října 1969, tři měsíce po Tu-144.

Závod s ruským letounem

Trvalo ale ještě přes šest let, než se concordy v lednu 1976 objevily na běžných linkách. I v tomhle případě je totiž o pár týdnů předběhl sovětský letoun, přezdívaný pro nápadnou podobu (danou ovšem fyzikálními zákony) s britsko-francouzským strojem "concordski".

V půlce 70. let ale už bylo zřejmé, že nadzvuková éra dopravního letectví nepřijde, zejména když americký Boeing už pár let předtím plány stopl a vsadil na velkokapacitní Jumbo Jet pro zhruba pět stovek cestujících.

Vypadalo to, že britsko-francouzský stroj zůstane navždy ve stínu svého ruského rivala. Jenže situace se začala měnit. Už na počátku 70. let Boeing definitivně vzdal vývoj supersoniku kvůli pochybnostem o návratnosti investice. V červnu 1973 pak pověst Tu-144 utrpěla vážný šrám, když jedno z "tůček" havarovalo na pařížském aerosalonu. Sovětský stroj navíc kromě problémů se spolehlivostí trpěl i krátkým doletem a vysokými provozními náklady. 

Ani Concorde na tom nebyl lépe. Ropné šoky 70. let vyhnaly cenu paliva do nebývalých výšin, což při apetitu jeho čtyř motorů učinilo z cestování nadzvukovou rychlostí luxusní záležitost. Do útlého trupu letadla se navíc vešlo jen kolem sta pasažérů, což ekonomiku provozu dál zhoršovalo. Vysoká cena se ale paradoxně stala svým způsobem výhodou: Concorde si díky ní získal pověst exkluzivního letounu pro transkontinentální přepravu horních deseti tisíc.

Z ranveje do muzea

Z velkých plánů tak nakonec bylo jen 20 vyrobených concordů. Šest vzniklo během vývoje a o zbylých 14 se napůl podělily aerolinky Air France a British Airways.

Zpočátku létali Britové i Francouzi z Evropy do mnoha směrů - vedle Severní a Jižní Ameriky i do jihovýchodní Asie. Kvůli obavě z nadměrného hluku způsobeného sonickým třeskem při překračování rychlosti zvuku ale nemohly létat nad pevninou, a tak se nakonec usadily na linkách z Londýna a Paříže na východní pobřeží USA.

Concordy si najímaly i cestovní kanceláře pro charterové lety a při jednom z nich se 25. července 2000 jeden z letounů při startu z pařížského letiště zřítil. Zahynulo tehdy 109 lidí na palubě a další čtyři na zemi, pro pověst do té doby naprosto bezpečných strojů to byla katastrofa. Do služby se navíc vrátily jen krátce po útocích z 11. září 2001, kdy všeobecně opadl zájem o leteckou přepravu. A tak se už na jaře 2003 oba provozovatelé rozhodli poslat concordy do muzea.

Video: Jak vypadal konec letecké éry nejrychlejšího civilního letadla Concorde

Jak vypadal konec letecké éry nejrychlejšího civilního letadla Concorde | Video: SuperBoxMagic, chavspotter, Ângulo de Ataque
 

Právě se děje

Další zprávy