Praha - Mezi osobnostmi, které letos vyznamenal prezident Miloš Zeman u příležitosti výročí vzniku Československa, je také in memoriam americký podnikatel a filantrop Charles Crane.
Právě on v roce 1918 seznámil Tomáše G. Masaryka s tehdejším americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem. Masaryk tak mohl v Bílém domě osobně lobbovat za ideu samostatného Československa.
"Ale bylo toho víc, než že by můj dědeček Masaryka jen uvedl k Wilsonovi. On hluboce věřil v Masarykovu věc, sám pracoval v zákulisí a působil na prezidenta Wilsona," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Thomas Crane, vnuk Charlese Cranea, za kterého v sobotu na Hradě převzal ocenění Řád T. G. Masaryka.
Charles Crane se narodil v roce 1858. "Jak je možné, že Charles Crane, který se narodil v roce 1858, je můj dědeček? To zní trochu divně, že?" žertuje Thomas Crane. "Ale jemu bylo už 42 let, když se narodil můj otec. A mému otci bylo 50 let, když jsem se narodil já."
Rozvětvená rodina Craneových měla obecně široký vliv na Československo.
Charles Crane měl dva syny. Richard byl před vznikem nového středoevropského státu náměstkem amerického ministra zahraničí. "A i z této pozice se snažil Masaryka podporovat," doplňuje Thomas Crane. Následně se Richard stal prvním velvyslancem USA v Praze.
Druhý syn oceněného filantropa John, který je otcem zpovídaného Thomase Cranea, byl zase ve 20. letech v Praze tajemníkem T. G. Masaryka.
A.cz: Není to tak, že vznik Československa a první republika se staly součástí vaší rodinné historie?
Thomas Crane: To rád přijmu. A nezapomeňte ani na mé tety, které taky sehrály významné role.
Kdo byl Charles Richard Crane
Charles Richard Crane (1858 - 1939) byl bohatý americký byznysmen z Chicaga, filantrop se zájmem o umění a velmi vlivný muž uvnitř americké demokratické strany.
V roce 1912 pomohl ke zvolení Woodrowa Wilsona prezidentem USA. A právě díky jejich vztahu Crane později zásadně přispěl ke vzniku Československa.
V roce 1902 se Crane v Paříži seznámil s Tomášem G. Masarykem a pozval ho, aby přednášel na Chicagské univerzitě. V roce 1918, kdy se rozhodovalo o poválečném uspořádání Evropy, Charles Crane uvedl T. G. Masaryka přímo k prezidentu Wilsonovi. Ten následně přijal Masarykův projekt samostatného Československa.
Charles Crane měl čtyři děti: dva syny a dvě dcery. Starší syn Richard Crane se stal prvním americkým velvyslancem v Československu. Mladší syn John (otec Thomase Cranea) ve 20. letech rovněž působil v Praze jako osobní tajemník prezidenta Masaryka.
Starší dcera Josephine se stala v roce 1908 předlohou obrazu Slavia od Alfonse Muchy, kterého v té době Charles Crane v USA sponzoroval. O deset let později byl právě tento portrét vybrán na první československou stokorunovou bankovku.
Mladší dcera Frances byla pět let (1925 - 1930) manželkou Jana Masaryka.
Moje starší teta Frances byla manželkou Jana Masaryka.
Už se ale možná zapomíná, že dalším důležitým pojítkem naší rodiny s Československem byl Alfons Mucha. Když přijel do Ameriky, ještě za Rakouska-Uherska, namaloval portréty Frances i mé druhé tety Josephine, která žila v Chicagu.
Prezident Masaryk pak umístil tento portrét z roku 1908 na první československou stokorunovou bankovku. Naše Josephine, což bylo normální americké děvče ze středozápadu USA, byla vymalovaná na stokoruně v Československu!
U vašeho strýce Richarda je to jasné. Byl na ministerstvu zahraničí a pak v roce 1919 přijel do Prahy jako velvyslanec USA. Jak se ale ocitl v Praze váš otec?
Bylo to díky prezidentovi Masarykovi. Při jedné příležitosti se dědečka Charlese, se kterým byl stále v kontaktu i po vzniku Československa, zeptal, co John dělá. A dozvěděl se, že John právě končí studium na Harvardu a přemýšlí o něčem v diplomacii. Prezident Masaryk řekl, ať tedy přijede do Prahy a pracuje pro něj.
Na Masarykovo pozvání pak můj otec mnoho let (od roku 1922 do 1930 - pozn. red.) pracoval jako jeho osobní tajemník.
Takže byl s Masarykem v denním kontaktu?
Samozřejmě. A z první řady sledoval, jak se tvořila vaše historie. Byl v Praze velmi rád.
Mimochodem si vedl deník, který byl opravdu detailní. Našel jsem ho poměrně nedávno, před dvěma lety, a dal jsem jej do knihovny Kolumbijské univerzitě.
To vypadá jako výzva pro české historiky. Je ten deník přístupný?
Jistě, jen k tomu musím dát svolení, což ale rád udělám.
Podpora Alfonse Muchy
Kdy jste se do Prahy poprvé podíval vy sám?
Poprvé jsem tady byl s otcem v roce 1977. Stáli jsme na Hradčanech.
Praha byla vždycky úžasné město, ale tehdy to byly depresivní komunistické časy. Zvlášť když jsme pak jeli s otcem do Moravského Krumlova, podívat se na Slovanskou epopej. Jeli jsme skrz vesnice a to bylo spíše skličující.
Váš dědeček Charles sponzoroval malíře Alfonse Muchu a i díky tomu vznikla epopej. Jaký byl váš první dojem, když jste přijeli do Moravského Krumlova?
Bylo to zvláštní. Přijeli jsme mimo otevírací dobu, ale otec měl kontakt na správce muzea, který nás pustil do sbírky.
Přijdeme do studené místnosti, správce rozsvítí a první, co vidím, je portrét mého dědečka od Alfonse Muchy. Samotná epopej, tedy instalace, se mi zdála stísněná.
Vyprávěl vám tehdy váš otec, během první návštěvy v roce 1977, o svém pobytu v Praze ve 20. letech?
Samozřejmě, hodně jsme chodili po Praze, po místech, která si velmi dobře pamatoval. Byli jsme na nádvoří Hradu a on ukázal na okna, kde byla jeho ložnice v letech, kdy pracoval pro prezidenta Masaryka.
Ale dovnitř jsem se samozřejmě dostal až po roce 1989, stejně jako jsem si pak mohl prohlédnout Černínský palác - i místnosti, kdy bydlel Jan Masaryk.
Váš otec John se spíše přikláněl k tomu, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu. Je to tak?
Ano, společně s mojí matkou napsali knihu, ve které se věnovali i tomuto tématu. Otec měl k Janovi velmi blízko, byli stále v kontaktu.
Týden před tím, než Jan zemřel, mému otci volal. Byl v depresi. Za války byl ministrem zahraničí v exilu a řekl otci, že se nechce už znovu ocitnout v takové situaci. Mluvil o povinnosti vůči své zemi, ale zároveň nevěřil komunistům - věděl, že to nejde. Podle otce byl zcela rozpolcen, zdrcen. Otec si z toho odnesl pocit, že je dobře možné, že to byla sebevražda.
Ale pamatuji si také, že mi otec nakonec řekl, že komunisti by Masaryka samozřejmě bez problémů zabili, kdyby jim stál v cestě, a že pro Československo to navždy zůstane nevyřešená věc.
A sám pak dodal: "Kdo ví…"
Ocenění pro Charlese Cranea
Vy jste už před rokem daroval Hradu bustu T. G. Masaryka od sochaře Ivana Mestroviče, kterou u něho objednal ještě váš dědeček. Nebylo by to vašemu dědečkovi líto, že "poslední Masaryk" po tolika letech opustil váš dům?
Naším americkým prezidentem zakladatelem byl George Washington. A tohle je busta "vašeho George Washingtona". Ano, měli jsme ji dlouho u nás v domě na Cape Cod, ale usoudil jsem, že si zaslouží vrátit se tam, kam patří. Na Hrad, kde Masaryk pracoval jako váš první prezident.
Myslím, že i dědeček by byl rád, že to tak je - že se prezident Masaryk vrátil domů.
A jsem také velmi poctěn, že byl Charles Crane teď vyznamenán, beru to i jako důležité upozornění na hluboké historické vazby mezi USA a českými lidmi a na roli, kterou sehrála Amerika při vzniku vašeho samostatného státu.
Už vícekrát jsme zmínili vašeho dědečka a Alfonse Muchu. Váš otec John se pak přátelil s Jiřím Muchou. Pokračuje toto rodinné propojení?
Letos už přesáhlo do čtvrté generace.
Dědeček se přátelil s Alfonsem Muchou, můj otec měl velmi blízko k Jiřímu Muchovi a já jsem na tom podobně s jeho synem Johnem. A letos se moje dcera tady v Praze seznámila s Johnovým synem, takže to je už čtvrtá generace.
