Praha - Terorista, nebo "vyšinutý" střelec? V době, kdy džihádistická organizace Islámský stát (IS) ponouká skrze sociální sítě k sólo akcím a hromadnému vraždění, se rozdíly ve vnímání útočníků začínají v západním světě stírat.
Nástroje, které bývají běžně spojovány s teroristickými akcemi, v méně propracované a nahodilejší formě používají i nestabilní či nespokojení jedinci, kteří nejsou přímo napojeni na žádnou teroristickou skupinu.
Jejich notně medializované akce jsou přesto ihned šmahem označeny za "teroristické".
Stačí se podívat na případy z Francie, na které se ve svém srovnání zaměřil server The New York Times. Prosinec 2014, Dijon. Muž v autě najíždí během půl hodiny do několika skupinek lidí, 13 osob zraní. Cestou vykřikuje islamistická hesla. Policie ho zná jako kriminálníka s psychickými potížemi. Za teroristu ho neoznačila.
"V žádném případě se nejedná o teroristický čin," reagovala tehdy na případ státní zástupkyně Marie-Christine Tarrareová. "Máme co do činění s izolovaným činem psychicky labilní osoby, která byla nemocná po dobu delší než 10 let,“ cituje ji server France 24.
O rok a půl později, v atmosféře strachu v západních zemích, vjíždí muž nákladním autem na promenádu v Nice. Než ho zastřelí policie, Mohamed Lahouaiej-Bouhlel zabije 84 lidí.
"Je to terorista, pravděpodobně tím nebo oním způsobem napojený na radikální islám," uvedl bez zaváhání – a bez jakýchkoliv zjevných bezprostředních důkazů – francouzský ministr vnitra Manuel Valls. "Ano, je to teroristický čin. Ukáže se, jak je napojený na teroristické organizace," cituje ho agentura Reuters.
Útočiště pro nestabilní lidi
V případě podobného útoku se dnes na Západě o terorismu mluví ihned. Zvláště pokud existuje šance, že má dotyčný útočník-terorista co do činění s IS. Veřejnost i úřady za terorismus označují i akce, které jsou byť jen vágně inspirovány džihádistickou ideologií.
Historicky ale mnohé z těchto útoků do definice terorismu příliš nespadají. Tradiční vnímání terorismu se vyznačuje tím, že skupina – nebo jedinec – je zpravidla napojena na nějakou organizaci a primárně usiluje pomocí násilí prosadit svou vlastní politicky motivovanou agendu.
Prokázání možné politické motivace je ale u útoku nespokojeného jednotlivce mnohdy složité. Zvláště pokud má útočník za sebou problematickou minulost.
"Islámský stát a džihádismus se stal jakýmsi útočištěm pro některé nestabilní lidi, kteří nevědí, co se životem, a rozhodnou se vykoupit své zpackané životy tím, že zemřou ve jménu něčeho většího," řekl serveru The New York Times Daniel Benjamin, bývalý koordinátor amerického ministerstva zahraničí pro boj s terorismem.
Zatímco u listopadových útoků v Paříži a březnových v Bruselu bylo přímé napojení na IS prokázáno, mnohé další útoky na něj přímo navléct nejde. San Bernardino, Orlando, Bangladéš, Nice.
IS na podzim roku 2014 vyzval své příznivce, aby se nebáli sólo akcí. Pokud se tato de facto cizí akce "povede", IS jejího strůjce zpětně označí za svého bojovníka.
Protivník bez tváře děsí
Bez zařazení do škatulky terorista/neterorista je ale těžké si představit, proti komu to Západ vlastně stojí. Veřejné propojení osamoceného útočníka s džihádististy dává státu určitým způsobem do rukou otěže, občanům nabízí omezenou míru jistoty – rozpoznání nepřítele. "Je to způsob, jak promítnout řád do chaosu a ujistit nervózní občany, že existuje strategie, jak násilnosti zastavit," napsal server.
V případě mnichovského útočníka, který u nákupního centra Olympia minulý týden zastřelil devět lidí, se později ukázalo, že byl inspirován pět let starým činem Anderse Breivika. Zatímco policie zpočátku bez znalosti motivu hovořila o "bezprostřední teroristické situaci", později jeho čin popsala ne jako teroristický, ale jako inspirovaný starým útokem.
Dělicí linie mezi "prostým" útočníkem a teroristou se může v některých případech stírat, v jiných má rysy jasnější. Mnohá muslimská a lidskoprávní uskupení si ale stěžují, že pokud je útočník muslim, automaticky je označen za teroristu.
