Krokkleiva/Oslo (Od naší zvláštní zpravodajky) - Ve čtvrtek Norové zastavili u ostrova Utoya pátrání po mrtvých. Vody fjordu omývající scenérii masakru, který zosnoval šílený střelec Anders Behring Breivik, tu policie nicméně kontroluje nadále.
Nenápadnou odbočku s nápisem Utoya tu dnes coby ukazatele přebíjí pietní místa zaplavená květinami.
Před osmi dny tu ale ještě bylo všechno jinak. A byla to právě tato černobílá cedule, kterou ozbrojený muž v uniformě policisty následoval, u vody zaparkoval svůj vůz, chladnokrevně nasedl na trajekt a stvořil z přírodní krásy past, z níž nenašlo úniku šedesát osm lidí.
Zranitelná krása
Ostrov je od Osla vzdálený čtyřicet kilometrů. To, co je předností této lokality, se dnes pozorovatel neubrání vidět jako příznaky její zranitelnosti, kterou zabiják zneužil.
Z norské metropole sem vede z velké části jednoproudá silnice. A civilizace je daleko, obzor vyplňují hlavně strmé zalesněné skály a krajem se táhnoucí fjord.
Teď tu za zátarasem u vody hlídkuje skupina policistů a stan tu má Červený kříž.
"Podílíme se na pátrání po věcech, které patřily obětem, teď se zajišťují důkazy," říká Carl Sundstrom z Červeného kříže.
Prohlédněte si fotoreportáž z okolí Utoye fotografa Aktuálně.cz Ludvíka Hradilka:
Z místa vyjíždejí čluny s uniformovanými muži. A těžkou techniku na ostrov převáží stejný trajekt, který na Utoyu dovezl i vraha. V těsné blízkosti ostrova se pohybuje další plavidlo, které je vybavené kamerou, jež dohlédne hluboko pod hladinu vody. Na policejních operacích se tu z pevniny v pátek nepodílelo víc než patnáct lidí a kolem ostrova je jen malý provoz.
"Je to tu stále uzavřené. Na ostrově nikdo není. Je zakázané se k němu přiblížit blíž než na 250 metrů," popisuje aktuální situaci jeden z hlídkujících policistů. Jeho pokyny však nemají strohý tón. "Je to obrovská tragédie, ten útok byl zaměřen na lidi, kteří usilují o lepší budoucnost," říká.
Už nechceme vzpomínat
O něco málo více vzdálený než předepsaný čtvrtkilometr a o pár stovek východněji položený než policejní stanoviště, je od ostrova kemp Utvika. Právě odsud přicházely příběhy odvahy a soucitu, když hosté kempu a lidé bydlící v okolí nasedali do člunů a zachraňovali vyděšené a vyčerpané teenagery plavající o holý život.
Majitel kempu Brede Johbraaten se už k norské tragédii nechce slovy vracet. Nakonec se ale posadí před svůj dům, do pracovních kalhot si otře ruce a tiše a rezervovaně začne vyprávět, jak těžké bylo pochopit rozměr zločinu, který se odvíjel před jeho očima.
"Zprvu jsem si výstřelů ani nevšímal. Jsme zvyklí, že mladí lidé na ostrově Utoya bývají hluční. Například se tam pořádají ohňostroje. Nemohl jsem to pochopit hned a nepochopitelné to zůstává dál," dodává muž, který zachraňoval na pevnině ty, kterým se podařilo doplavat k břehu.
Promrzlé děti podle svých slov dával roztát pod horkou sprchu a čekal s nimi, až pro ně přijede pohotovost. Pro události z 22. července má jediné slovo, které už dál nechce rozvádět: Hrůza.
Život v kempu jde dál
Návštěvníci, kteří tu podle majitele Brede Johbraatena tráví i celé léto, už ale odmítají popisovat, jak sledovali a tlumili následky nejhoršího útoku na Norsko od druhé světové války.
Mezi karavany jsou vidět opalující se lidi a do kampu přijíždějí noví hosté. "Cestujeme po Norsku, kemp jsme viděli ze silnice. Nevěděl jsem, že je to právě v místě, kde došlo k útokům," říká francouzsky mluvící muž, který vybaluje z karavanu zavazadla.
V místech, které pro oběti teroristy znamenaly záchranu života, se dnes mísí čvachtající se děti s těmi, kteří i sem přijíždějí položit květiny. Tváří v tvář ostrovu je tu však dojetí patrnější než v Oslu, kde místní především sbírají sílu ochránit hodnoty, které Breivik společně s norskými politiky brutálně napadl.
