Ankara - Hamza je Syřan, který uprchl do Turecka. Pracuje v továrně na výrobu bot 12 hodin denně, šest dní v týdnu. Měl by vlastně štěstí, protože drtivá většina syrských uprchlíků v Turecku pracovat nemůže. Kdyby mu nebylo teprve 13 let.
Děti tvoří více než polovinu ze 2,7 milionu Syřanů, kteří momentálně žijí v Turecku. Nemají občanství, jejich rodiče nemohou pracovat, 80 procent z nich nechodí do školy. Co tam dělají? Vyrábějí oblečení.
Více než třetina pracovníků v továrně na jihu Turecka, kde pracuje Hamza, jsou podle zjištění britského deníku The Guardian děti.
"Rád bych šel do školy, chybí mi čtení a psaní," namítá Hamza. "Když ale půjdu do školy, nebude mít kdo přinést k nám domů jídlo."
Dětská práce vzkvétá
Podle nevládní organizace Hayata Destek, která pracuje se Syřany na tureckém území, je konkrétně na jihu země téměř nemožné získat práci. Týká se to ovšem jen dospělých. Dětská práce tam doslova vzkvétá.
"Je tam obrovský nedostatek pracovních příležitostí pro dospělé," popisuje situaci manažer v programu pro ochranu dětí Sezen Yalcin. "Je to proto, že dospělí jsou méně zranitelní než děti. Zaměstnavatelé chtějí mladší zaměstnance, na které mohou více tlačit, které mohou více využívat."
Výsledkem je, že ve městě Hatay jsou až v polovině syrských rodin jedinými chlebodárci právě děti.
Také naše šaty šijí děti
Dětská práce není v Turecku nic nového a netýká se zdaleka jen dětí běženců. V roce 2012 v zemi podle vládních statistik pracoval téměř milion tureckých dětí ve věku od 6 do 17 let. Mnoho z nich právě v textilním průmyslu.
Agentura Reuters v této souvislosti připomíná, že Turecko vydělává na exportu textilu a bot na 15,5 miliardy eur ročně, a to převážně do Evropy.
Dětská práce se alespoň v minulosti týkala i známých značek, jako jsou H&M, Next či Esprit. Poslední zmiňovaná firma přiznala, že ještě donedávna pro ni pracovali syrští uprchlíci, ovšem jen dospělí. Možnosti kontroly jsou ale pro zahraniční firmy velmi omezené.
Místním přijde levná pracovní síla vhod.Třicetiletý dělník z jihotureckého města Gaziantep si ve své době vydělal zhruba 140 eur měsíčně (asi 3800 Kč). Poté, co přišli Syřané, si raději založil vlastní podnik. Na práci si teď najímá děti, kterým platí asi 45 eur týdně (1200 Kč).
"V minulosti zde působily turecké děti, ale teď tu pracují jen ty syrské," řekl reportérům z Reuters. "Turecké děti to dělaly jako praxi v rámci učebního oboru, ale ty syrské to dělají čistě pro peníze."
Syřané v oblasti říkají, že dostávají zhruba třetinu toho, co Turci. Děti jsou samozřejmě ještě levnější.
Jediné, co znají, je válka
Od začátku občanské války v roce 2011 přišlo na svět 3,7 milionu Syřanů. Všechny děti mladší pěti let tak nezažily nic jiného než život v nebezpečí a na útěku. Přes dva miliony z nich žije v sousedních zemích. Ti v Turecku mají asi největší štěstí. Jednou se možná dostanou do Evropy a budou moci začít normální život.
Dohoda Turecka s Evropskou unií, která má regulovat migrační vlnu valící se do Evropy, se ale po událostech posledních dní otřásá v základech.
Prezident Recep Tayyip Erdogan po zmařeném pokusu o vojenský puč a následném vyhlášení výjimečného stavu prakticky převzal veškerou moc v zemi. A začal kritizovat Unii, že neplní své sliby. "Pokud jde o uprchlíky, Turecko na svém závazku trvá," prohlásil.
V Turecku se podle posledních údajů UNHCR nachází v současné době 2,7 milionu syrských běženců. Podle Erdogana stáli uprchlíci Ankaru již téměř 11 miliard eur. Evropská unie slíbila přispět třemi miliardami. Erdogan si ale stěžuje, že doteď poskytla pouze necelé dvě miliardy eur.
Syřané nemají v Turecku oficiální status uprchlíků. Navzdory nedávným změnám v legislativě většina z nich nemůže pracovat, děti zase nechodí do školy. Erdoganova vláda jim ale přesto poskytuje alespoň základní útočiště. Nikdo jiný v Turecku vlastně vůči nim přívětivější politiku neprosazuje a jejich budoucnost teď téměř doslova závisí na jednom muži.
