Rangún (od našeho zpravodaje) - Červená konstrukce, kterou někteří knižní průvodci popisují jako přerostlou skateboardovou rampu, ukrývá v Rangúnu ostatky několika důležitých osobností z dějin Barmy.
Mezi nimi jsou i rodiče nositelky Nobelovy ceny míru, vůdkyně opozice a pravděpodobné vítězky nedělních parlamentních voleb Aun Schan Su Ťij.
Reportáže Aktuálně.cz z Barmy
Poprvé po 25 letech jdou Barmánci k pluralitním volbám, kterých se účastní skutečná opozice. Reportér Aktuálně.cz Martin Novák je u toho. Popisuje poměry v zemi, o níž toho svět stále ještě moc neví.
Nejdelší občanská válka skončila, uprchlíci se zatím nevracejí. Živě ze země Karenů.
Věznice Insein je připomínka temných časů. Teď snad skončí, doufají ti, co mučení přežili.
Su Ťij pomohl před volbami odkaz otce. Generála z dob bojů za barmskou nezávislost.
Její otec generál Aun Schan je považovaný za otce barmské nezávislosti. Sám se jí nedožil, zemřel v šestatřiceti letech, když jej i jeho ministry v roce 1947 zastřelil konkurenční politik.
Su Ťij tehdy byly jen necelé dva roky.
Volby dávají zapomenout
Její popularita proto těží i z úcty, kterou Barmánci chovají k otci. Jeho staré černobílé fotografie visí na mnoha domech a často vedle fotografií a plakátů Su Ťij.
Muž, který zemřel už před půl stoletím, tak Barmu stále velmi ovlivňuje. Vojenští diktátoři, kteří v roce 1989 uvrhli Su Ťij do domácího vězení, museli spolu s ní paradoxně umlčet i jejího otce. Protože jeho připomínání nutně znamenalo zároveň připomínat i Su Ťij.
Aun Schanova tvář tak zmizela z barmských bankovek, byly staženy jeho fotografie ze všech úřadů a mauzoleum vojáci zavřeli, aby se nestalo pietním místem pro odpůrce režimu.
Jeho pohnutou historii ještě podtrhl severokorejský režim. Jeho agenti zde nastražili v roce 1983 nálož, která explodovala během návštěvy jihokorejského prezidenta Čon Du-hwana. Ten přežil, ale lidé z jeho doprovodu zahynuli a mauzoleum bomba téměř zničila.
Nedělní historické volby - první pluralitní a za účasti skutečné opozice po pětadvaceti letech - dávají na vládu despotických generálů zapomenout.
Vlajky a plakáty Národní ligy pro demokracii (NLD), kterou vede Su Ťij, ovládly ulice.
Sídlo strany bylo poslední předvolební týden zaplaveno suvenýry a propagačními předměty, dobrovolníci kmitali během přivážení a odvážení materiálů. V neděli, v den hlasování, už se kampaň vést nesměla.
Opakem byla vila Su Ťij na břehu jezera Inja. Tady strávila žena patnáct let v domácím vězení.
Silnici podél domu blokovaly vojenské hlídky, politička nesměla mít ani televizi, pouze rádio. Jen pár kroků od ní na stejné ulici sídlilo a sídlí americké velvyslanectví a vedle měl rezidenci diktátor Ne Win, který v roce 1962 převratem v Barmě zavedl diktaturu generálů.
Dnes visí nad vchodem poutače Národní ligy pro demokracii a fotografie otce Aun Schana. Su Ťij tráví čas buď na mítincích po celé zemi, nebo v parlamentu v hlavním městě Neyipijto.
Hlavním soupeřem Národní ligy pro demokracii je formace s poněkud bezbarvým názvem Strana svazové soudržnosti a rozvoje (používá zkratku USDP). Strana, kterou vytvořili generálové a vůbec lidé spojení s jejich režimem.
Slibuje v kampani stabilitu, pořádek a ekonomický rozvoj. Prezident Thein Sein například několik dní před hlasováním prohlásil, že země se za poslední roky změnila už dost, a když se bude měnit dál, hrozí komunismus. "Kdo chce víc, dojde ke komunismu. Ale to snad nikdo nechce, ne?" uvedl prezident a šéf USDP, bývalý člen nejužšího vedení vojenského režimu.
Čtyři osmičky
Čit Min Lay je opoziční aktivista, zatčený při protestech studentů univerzit v roce 1996 a později odsouzený na čtyři roky do vězení. Patří k hnutí Generace 88, které sdružuje lidi postižené represemi armády po potlačení prodemokratických protestů v roce 1988 (zemřely tehdy nejméně tři tisícovky Barmánců).
"Obávám se, že volební komise se bude snažit výsledky zmanipulovat a upravit v neprospěch opozice. Evidujeme například mnoho nesrovnalostí v seznamech voličů. Su Ťij určitě vyhraje, otázka je o kolik. Protože má armáda zajištěnu čtvrtinu křesel v parlamentu, může mít Su Ťij nakonec málo hlasů na to, aby vládla tak, jak si představuje," říká Čit Min Lay.
Nad jeho kanceláří kolegové vybudovali malé muzeum událostí roku 1988. S dobovými fotografiemi o masakrech v ulicích barmských měst při pokusu ukončit nadvládu vojáků. Symbolem hnutí je zdvižená zaťatá pěst s číslicí 8888, neboť povstání vypuklo přesně 8. 8. 1988.
Su Ťij se ale prezidentkou stát nemůže. Kvůli ní schválil starý parlament, ovládaný armádou, zvláštní zákon. Hlavou státu nesmí být člověk, jehož manžel, manželka či děti jsou cizími státními příslušníky.
Vůdkyně Národní ligy pro demokracii má dva syny, kteří mají britské občanství, protože její muž byl britský orientalista Michael Aris. Zemřel v Británii na rakovinu, když byla ve vile v domácím vězení. Neodjela, protože se bála, že ji generálové nepustí zpět do Barmy.
Sedmdesátiletá politička je pro mnoho obyvatel země jasnou volbou, jiné politiky ani neznají. Často je vidět na displejích mobilních telefonů nebo na otevřených facebookových stránkách Barmánců.
"Očekávání jsou obrovská, řekla bych až nerealistická. Například jeden Barmánec mi říkal, že až vyhraje Su Ťij, už nebudou chudí. Mnoho lidí asi bude zklamáno, že změny nepůjdou dost rychle," říká šéfka barmské kanceláře Člověka v tísni Tereza Grünvaldová.
Cesta byla podpořena z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
