Praha - Slováci mají, co my Češi nemáme. Kromě eura také Maďary, fotbalisty na mistrovství světa a levicového premiéra, který před volbami stříhá jednu slavnostní pásku za druhou - nejdřív socha „krále" Svatopluka, pak dálnice, letištní terminál…
Přesto mohou sobotní slovenské volby skončit podobně jako ty české. Dokonce se dá odhadnout, že k tomu směřují.
Haló, tady Robert
Je sobota 13. března a na pódiu teplického divadla stojí hlavní hvězda velkolepého matiné Paroubkovy sociální demokracie. Premiér Robert Fico. „Těším se, že ten den nebo tu noc budu s radostí volat Jirkovi… a čekám, že pak on stejně zavolá mě," zanikají jeho slova v ovacích straníků. Řeč je o volebních nocích u nás a na Slovensku a o gratulacích k velkému vítězství, samozřejmě.
Součet volebních preferencí ČSSD a Ficova Smeru tou dobou atakoval sedmdesátiprocentní hranici. Sebevědomí v sále se dalo krájet.
Jak to dopadlo u nás, víme. První, české kolo se sociální demokracii nepovedlo. A druhé?
Fico a Paroubek. Stejní, a přece jiní
Ficův sociálnědemokratický marketing se podobá tomu Paroubkovu (oba ho naplno rozvinuli už ve volbách 2006). Smer teď na billboardech volá Pre ludí, za Slovensko - což je variace na Lepší život pro obyčejné lidi, doplněná o pod Tatrami téměř povinné Slovensko.
Třináctý důchod slibuje nejen ČSSD, ale i Smer. Jedni i druzí mají estrádu s populárními umělci. Snad jen Pavol Hammel je v ní snesitelnější než Michal David.
Levnější ceny energií (těžká regulace je Ficův patent, ČSSD se inspirovala na Slovensku). Zákoník práce, žádné „vyhazovy bez udání důvodu". A tak dále, v programech by se dala najít spousta podobností. Podobné státy, podobné levice.
Mnohem víc se od sebe liší postavy obou lídrů. Fico je o 12 let mladší. Je lepší řečník a má větší charisma. Společnost nerozděluje tak jako Paroubek, vede žebříček popularity politiků.
V roce 1987, po absolvování práv, stihl vstoupit do komunistické strany, ale to dnes na Slovensku nehraje žádnou roli - kdežto Paroubkovi se předhazuje normalizační kariéra v RaJ a papalášství jako způsob existence.
Co mají oba společného, je nedůvěra, místy až zášť k údajně zaujatým médiím. Ale znovu - válka s tiskem, která Paroubkovi před volbami uškodila, se na Slovensku už od Mečiara bere jako součást politického folklóru.
Ficovou výhodou je, že mohl pracovat pro lidi - rozuměj otevírat fotbalová hřiště, regulovat ceny, rozdávat z reprefondu, dělat líbivou politiku - čtyři roky jako předseda vlády. Tady byly možnosti českých sociálních demokratů omezené jen na oranžová hejtmanství. Viz stamilionová akce s proplácením zdravotnických poplatků.
Možná hlavní rozdíl mezi Ficem a Paroubkem nespočívá v nich samotných, ale v jejich soupeřích. Fico nemá svého Topolánka, se kterým by se čtyři roky držel pod krkem. I slovenská volební kampaň je o něco mírumilovnější. Voliči nejsou tolik znechuceni konfrontačním stylem politiky.
To hraje do karet Ficovi. Poptávka po změně politických garnitur zatím nebyla na Slovensku tak silná. Kdyby byla, nemohli by se dodnes držet na špici veteráni, vedle kterých údajní čeští dinosauři vypadají jako mamutí mláďata. Ján Slota (SNS), Vladimír Mečiar (LS-HZDS), Pál Csáky (SMK), Béla Bugár (Most-Híd), to jsou lídři ještě z dob československé federace.
Časy se mění. Možná
Na jedné straně levicový hegemon Fico, na druhé menší strany populistů a maďarské menšiny. Ve slovenském parlamentu ale zbývá ještě dost místa pro pravici. A tady se, podobně jako po českých volbách, dokonce může rodit příští vládní koalice.
Efekt novosti, který pomohl TOP 09 a Věcem veřejným, chce na Slovensku zúročit čerstvá SaS (Svoboda a solidarita). Sbírá hlasy mladých liberálů a podle průzkumů hraje part „lovce dinosaurů" úspěšně.
Pak je tu SDKÚ, což sice není nová strana, ale má v čele relativně novou tvář, prezidentskou kandidátku Ivetu Radičovou. Jedinou lídryni mezi lídry. Může z ní být slovenská Angela Merkelová? Nebo je až moc slušná a málo průbojná?
A pro vládu přichází v úvahu také KDH, které na rozdíl od českých lidovců rozhodně z parlamentu nevypadne.
Mimochodem, všichni pravicoví lídři (a Béla Bugár) se ve středu sešli v první řadě na bratislavském koncertě Boba Dylana. To by byla koalice s dobrým vkusem! Zkuste si představit na Dylanovi Slotu s Mečiarem…
Těžké ráno
Že Fico volby vyhraje, o tom není sporu. Ale taky může skončit jako Paroubek. A to tehdy, když tři pravicové strany (plus případně některá z maďarských) budou mít víc poslanců, než dnešní vládní koalice Fico-Slota-Mečiar. O které se Mečiar vyjádřil, že její změna by byla „ztrátou času a úsilí"… Právě výsledek Mečiarovy strany může být klíčový - kdyby se do parlamentu nedostala, bude mít Fico s většinou problém.
Předvolební situace je značně nepřehledná. Možných vládních kombinací existuje víc než před volbami u nás.
Deník SME požádal analytiky o úsudek, jaký typ vlády je nejpravděpodobnější. Nejvíc bodů získala „smíšená" koalice, to znamená Ficův Smer + někdo jiný než SNS a LS-HZDS. Na druhém místě byla „opoziční" koalice, čili vláda pravice. A až třetí skončila dnešní vládní trojkoalice.
Poslední průzkumy naznačují, že posiluje pravice. Všechno je to ale tak těsné, že se s jistotou dá říct jen to, že možné je úplně všechno. Kdo se usadí v ošklivé novostavbě slovenského parlamentu, bude jasné v neděli nad ránem. A pak se teprve uvidí.
