Moskva - Ruská státní televize Rossija 1 odvysílala tento měsíc dokumentární film o "odtajněných stránkách" dějin vojenského paktu Sovětského svazu a jeho satelitů, Varšavské smlouvy.
Ta podle snímku byla obranným spojenectvím, bránícím sovětské spojence před "agresivní" Severoatlantickou aliancí. V tomto duchu televize obhajovala i sovětskou invazi do Československa v srpnu 1968, která podle stanice představovala "skutečně vážnou zkoušku sjednocených ozbrojených sil Varšavské smlouvy".
Československý "rok zkoušek"
"Stříleli po nás shora z kulometů," tvrdí ve snímku před budovou Národního muzea v Praze bývalý komunistický poslanec ruské Státní dumy Jurij Sinělščikov, který se invaze účastnil jako četař spojovacího praporu.
Jeho vzpomínky na "palbu z ručních kulometů a automatických zbraní po sovětských vojácích v shora otevřených transportérech" a "hořící tanky" jsou prostříhány se sovětským propagandistickým filmem z roku 1969 "Československo, rok zkoušek", ve kterém v pražských ulicích hynou potomci osvoboditelů z května 1945.
Odpovědnost za "události roku 1968" film klade na pražskou opozici a její "údernou sílu", Klub 231, sdružující podle Sinělščikova odsouzené esesáky, fašisty a kolaboranty. Podle snímku nešlo o žádné opozičníky, ale spíše o "žoldnéře".
"NATO se chystalo vtrhnout do Československa, do Prahy. Byly tam už připravené jednotky," tvrdí ve snímku poslední náčelník štábu sil Varšavské smlouvy Vladimir Lobov z let 1989-90, který se invaze v roce 1968 zúčastnil jako kapitán. Jeho tankisté podle filmu obsadili pražské mosty, ministerstvo vnitra, generální štáb a další klíčové pozice.
Povinnost "pomoct" příteli
Tyto akce vysvětluje ve snímku ruský "výzkumník dějin Varšavské smlouvy" Vladimir Bruz jako důsledek "socialistického internacionalismu", který stanovoval "povinnost poskytnout příteli pomoc a podporu v případu ohrožení socialistických výdobytků". A podle ruské televize "je nesporným faktem, že se v Praze chystal ozbrojený převrat".
Podobná jsou i tvrzení převzatá ze sovětských filmů "Československo, rok zkoušek" a "Odpor nepřátelům socialismu": hranice se západním Německem byla dokořán, v Československu bylo 368 000 západních Němců, v Praze a dalších městech se našly tajné sklady zbraní, "s jejichž pomocí chtěli nepřátelé československého lidu vytvořit situaci beztrestného teroru a dovést věci k ozbrojeným srážkám a krveprolití".
"Podle svědectví očitých svědků se všechny akce proti vstoupivším vojskům odehrávaly jen v centru Prahy. Na jejím okraji a na venkově obyvatelstvo vyjadřovalo podporu akcím Varšavské smlouvy," uvedla televize. A Lobov zavzpomínal na české pivo a následné bratření, na které v životě nezapomene.
"Situace vzniklá v Praze v roce 1968 ohrožovala celý blok socialistických zemí, a proto konaly společně - s výjimkou Albánie," uzavřela Rossija 1 kapitolu "pražské krize". Aniž se zmínila například o odporu rumunského vůdce Nicolae Ceaušeska vůči invazi.
Rusko kritizuje "přepisování dějin"
Rusko se pravidelně ohrazuje proti "přepisování dějin", tím ale míní především zpochybňování vlastní interpretace dějin a především sovětských zásluh o vítězství nad nacistickým Německem.
Někdejší ruský prezident Boris Jelcin za návštěvy Prahy v roce 1993 srpnovou invazi do Československa odsoudil jako nepřípustnou. Dodal ale, že demokratické Rusko nenese v této věci žádnou odpovědnost, protože vina padá na bývalé vedení Sovětského svazu.
Jelcinův nástupce Vladimir Putin v Praze 2006 uznal morální odpovědnost Ruska za vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. "Neneseme žádnou právní odpovědnost, ale mravní odpovědnost tady je," řekl tehdy Putin na tiskové konferenci.
Naproti tomu bývalý nejvyšší představitel SSSR Michail Gorbačov se o srpnu 1968 během návštěvy Prahy v roce 1987 nezmínil, ačkoliv to mnozí očekávali. Později prohlásil, že ho to mrzelo, ale že politické okolnosti to tehdy ještě nedovolovaly.
