Tripolis – Oné červnové noci roku 2015, kdy neznámí ozbrojenci zablokovali dálnici na libyjském pobřeží Středozemního moře a zastavili bílý kamion s uprchlíky, museli lidé z vozu nejprve vystoupit. Islamisté pak oddělili muslimy a křesťany a nakonec ještě muže od žen.
Eritrejce Rutě Fisehajeové a dalším běžencům křesťanské víry následně přikázali, aby si nastoupili zpět do kamionu. Muži byli v prvním návěsu a ženy ve druhém.
Kamion zamířil na východ, tím směrem, odkud zrovna přijeli. Vzadu jel pick-up s kulometem namontovaným na plošině.
O půl hodiny později kamion sjel na zaprášenou vedlejší cestu. Vepředu zazářila ve tmě světla nějakého města.
Část ze zajatých mužů předtím viděla videa, jak bojovníci Islámského státu uřezávají svým obětem hlavy. Když si uvědomili, že padli do rukou právě jim, někteří vyskočili z prvního návěsu a rozběhli se do pouště.
Ozbrojenci okamžitě spustili palbu. Některé z uprchlíků zabili, jiné zranili, několika z nich se útěk podařil.
"Říkali jsme si, že je lepší nechat se zastřelit než čekat, až vám uřežou hlavu," řekl agentuře Reuters Hagos Hadgu, jeden z mužů, kteří tehdy v noci vyskočili z jedoucího kamionu do tmy pouště, v rozhovoru vedeném ve švédské Hällstě. Do Evropy dorazil o dva měsíce později.
"Nechtěli jsme umírat se spoutanýma rukama a nohama. I zvíře se potřebuje v hodině smrti svíjet."
Unesené běžence ozbrojenci zanechali v opuštěné nemocnici v polopouštní oblasti poblíž města Navfalíja. Ženy obrali o šperky, pomocí prutu jim odhrnovali rukávy a zajížděli s ním do výstřihů šatů. Nakonec je nahnali do malé místnosti, ve které již zadržovali jednu ženu z Nigérie.
Následujícího rána zajaté ženy navštívil jeden z vůdců ozbrojené skupiny, muž původem ze západní Afriky. Jako tlumočník mu sloužil mladý chlapec. Jedno z nejméně sedmi eritrejských dětí, které Islámský stát zajal už v březnu.
"Víte, kdo jsme?" zeptal se muž.
Ženy svorně mlčely.
"Jsme Daeš," řekl muž. Použil přitom arabské označení pro Islámský stát.
Ženám připomněl, že to byla jeho organizace, která v dubnu zabila třicet eritrejských a egyptských křesťanů, masakr natočila na video a to pak umístila na internet. Chalífát však tentokrát jejich životy ušetří, ujistil je. Protože se však jedná o ženy, pouze za předpokladu, že přestoupí k islámu.
"Nebo vás tu necháme shnít," pohrozil.
Pro Rutu Fisehajeovou byla konverze k islámu jednoznačně hříchem. Společně s dalšími ženami zaplavila muže otázkami: Můžeme zavolat svým rodinám a říci jim, kde jsme? Mohou vám za naši svobodu zaplatit výkupné? Můžete nám říct, co jste udělali s našimi bratry a manžely?
Muž jí poskytl pár odpovědí, avšak žádnou útěchu.
O tři týdny později, první týden ramadánu začínajícího koncem června, podnikly na opuštěnou nemocnici nálet stíhačky a některé z budov srovnaly se zemí. Kdo přesně útok ze vzduchu podnikl, nelze zjistit. Jak Spojené státy, tak ozbrojené skupiny kontrolující západ Libye přiznaly, že v uvedené době bombardovaly města v okolí.
V nastalém zmatku vyběhla Fisehajeová s dalšími ženami rychle ven a bosé se vydaly do pouště. Horká půda jim spalovala paty.
Muži, které ozbrojenci zadržovali společně s nimi v areálu nemocnice, běželi vepředu.
Po chvíli si uprchlíci všimli siluet pick-upů a ozbrojenců s kalašnikovy, kteří se rozjeli za nimi. Nejdříve na ně mávali, aby běženci zůstali stát, pak spustili palbu.
Ženy se zastavily. Jedenáct mužů bylo chyceno a zbičováno. Co se s nimi dělo pak, není známo.
Vzdušné útoky pokračovaly celý další týden. Bojovníci Islámského státu nakonec zajaté ženy přemístili do opuštěného sídla turecké stavební firmy ve městě Navfalíja, vzdáleného dvě hodiny jízdy autem.
V jejich improvizovaném vězení stály rezavějící bagry a buldozery vystavené spalujícímu slunci a použité při stavbě silnic v okolí realizovaných kolem roku 2005. Na zdech okolních budov byla načmárána jména nájemních dělníků, kteří zde pracovali, stejně jako zemí, z nichž pocházeli.
Fisehajeovou islamisté společně s dalšími ženami umístili do malé místnosti, jejíž stěny se vždy orosily, když teplota uvnitř stoupla. Za zdí pak drželi další zajatce – korejského pediatra, jeho ženu a jejího bratra.
Neuplynul ani týden a Ruta Fisehajeová se s dalšími ženami pokusila o útěk znovu. Devíti se podařil, ona však mezi nimi nebyla. Ozbrojenci ji odvlekli zpět a několik dní bičovali.
Korejský lékař ošetřoval rány, které přitom utrpěla.
O několik týdnů později, počátkem srpna, přivedli islamisté skupinu dalších jednadvaceti žen z Eritreje. Také ony byly zajaty na dálnici v centrální Libyi. Jedna s sebou měla své tři děti ve věku pěti, sedmi a jedenácti let.
Další díl příběhu Ruty Fisehajeové zveřejníme na Aktuálně.cz v příštích dnech. První NAJDETE TADY.
