Slovo luxus není přehnané. Bunkr o rozloze přesahující 1 800 metrů čtverečních měl rovnou několik pater a dokázal ukrýt na padesát lidí. Samotný prezident Iráku a jeho rodina mohli přebývat v draze vypadajících ložnicích, stěny byly obloženy dřevem a prostor zdobily i skleněné lustry.
Byl tu také bazén s vyhřívanou vodou a televizní studio. Pokud by došlo k nepředvídaným událostem, obyvatelé bunkru by si toho skoro ani nevšimli. Elektřina pocházela z generátoru, vzduch procházel filtrem a zásob tu bylo na celý rok.
Přepychové bydlení stálo ale i nad bunkrem, kde byl jeden z hlavních Husajnových paláců v irácké metropoli Bagdádu. Ten šel k zemi jako první, když ho v roce 2003 zaměřily dvě americké střely nesoucí hlavice speciálně vyvinuté na ničení bunkrů. V paláci z toho zbyly dvě výrazné díry, bunkr pod ním ale útok v té době nejlepších amerických zbraní, jak je popisuje list The Telegraph, ustál bez poškození.
"Bunkr vydrží tlakovou vlnu z exploze jaderné bomby o velikosti té z Hirošimy, kdyby vybuchla 250 metrů daleko," cituje server Wired bezpečnostního konzultanta Karla Essera, který je architektem bunkru.
Zahraniční jednotky by si do něj mohly najít cestu jedině "bazukami a výbušninami", kterými by musely prorazit třítunovou švýcarskou bránu. To se také později stalo. Když do něj však Američané pronikli, Husajn už byl pryč. Z podzemního komplexu chráněného metr a půl silnými stěnami a ještě o něco silnějším stropem, který měl ustát dopad čtvrttunové bomby, diktátor uprchl. Možná mu v tom pomohly i dva tunely, které z něj vedly.
Síť tunelů a bunkrů byla údajně propojená. Byly v nich ale nainstalované dveře chránící před výbuchem, aby se nestaly snadným cílem.
Bunkr německého architekta
Ke stavbě inspiroval Husajna, tehdy ještě premiéra země, jugoslávský diktátor maršál Josip Broz Tito. Ten Iráčana svým vlastním bunkrem prováděl v druhé polovině 70. let minulého století. Když se o pár let později stal Husajn prezidentem, poslal pro stejné jugoslávské stavitele, aby mu podobnou verzi bunkru postavili, připomíná stanice ABC News.
Stavba s kódovým označením Projekt 305, jak píše deník Washington Post, v té době stála 50 milionů liber. Z architektonického hlediska na výstavbu dohlížel Němec Esser. Na začátku 80. let bylo pro západní firmy ještě legální, aby iráckému režimu dodávaly zbraně a další vybavení. Plány bunkru přesto zůstaly v Bagdádu.
Sám Esser z toho výčitky neměl ani poté, co se Husajn stal nepřítelem západních zemí. "Ochranu nedostává jen jeden člověk, ale několik lidí, a to i zaměstnanci paláce. Prostě to vnímám jako úspěch bunkrové technologie," uvedl.
Německý architekt po dostavení Husajna bunkrem i osobně provázel. "Byl spokojený. Byl přátelský, měl na sobě civilní oblečení a vypadal jako běžný úředník, ale bylo poznat, že je důležitý, protože všichni okamžitě ztichli, když začal mluvit," cituje ho server Wired.
Ochranu poskytovali dvojníci i civilní domy
Bunkr však nebyl hlavním důvodem, proč Saddám Husajn dlouho americkým jednotkám unikal. Desítky útoků na místa, kde se mohl ukrývat, přežil kvůli pravidelným přesunům a množství svých dvojníků. Občas se skrýval také u běžných lidí, se kterými neměl žádné vazby. "Musíme mít doma uklizeno, protože je velmi pravděpodobné, že nás Saddám navštíví," cituje stanice CBS News vtip, který iráckou společností koloval v době války v Zálivu.
"Opravdu jsme nemohli dobře zjistit, kde se v danou chvíli nachází," vzpomíná někdejší americký ministr obrany William Cohen. "Okruh kolem něj byl tak přísně kontrolován, že bylo prakticky nemožné získat informace a přístup k lidem, kteří by věděli, kde se nachází," popisuje.
Američané nakonec dopadli Husajna v daleko primitivnějším bunkru nedaleko jeho rodného města Tikrítu v prosinci 2003. Ve Spojených státech ho soudili za válečné zločiny, mučení a genocidu. Soud, ve kterém se sám hájil, rozhodl o jeho vině a odsoudil ho k trestu smrti oběšením. Vykonán byl v prosinci 2006.
Nedobytného bunkru se po americkém otevření ujali místní, kteří si odnesli, co bylo možné, včetně kohoutků z koupelny nebo motoru z filtrace vzduchu. Později v něm přebývali squatteři.
Seriál o nejstřeženějších místech světa
Deník Aktuálně.cz přinese sedmidílný seriál o nejstřeženějších místech světa. Čtenáři díky němu poznají archivy, kde leží ty nejtajnější dokumenty, úkryty v případě přírodních katastrof nebo nedobytné trezory plné zlata
