Tripolis/Tunis - Po šestidenním zadržování propustily jednotky libyjského diktátora Mummara Kaddáfího v pondělí všechny čtyři novináře amerického deníku The New York Times.
Jejich cesta na svobodu byla ale komplikovaná. Libyjské úřady nejprve žádaly, aby si své občany vyzvedli američtí diplomaté. Ti ale zemi před měsícem opustili a Washington jejich návrat nepovolil.
Do jednání se proto museli zapojit Turci a Kadáffího ozbrojenci pak čtyři americké žurnalisty po několikadenním vyjednávání skutečně převezli na tureckou ambasádu v Tripolisu. Odtamtud už putovali do relativně bezpečného Tunisu.
V tuniském hlavním městě nyní čekají na cestu do Spojených států. Informoval o tom šéfredaktor listu The New York Times Bill Keller.
Zadržováni byli dvojnásobný laureát Pulitzerovy ceny Anthony Shadid, který mimo jiné působil jako novinář listu NYT v Bejrútu, reportér Stephen Farrell, který byl v roce 2009 v Afghánistánu zajat bojovníky Tálibánu a později osvobozen britskými Commandos, a dva fotoreportéři Tyler Hicks a Lynsey Addariová.
Stejně jako celá řada dalších zahraničních novinářů zaměstnanci deníku NYT bez víz překročili egyptsko-lybijské hranice, aby z povstalci ovládaného východu monitorovali boje rebelů s armádou plukovníka Kaddáfího.
Řidič vjel vládním jednotkám přimo do náruče
Minulý týden v úterý američtí novináři sledovali boje povstalců s Kaddáfího věrnými poblíž města Adžedábíja. Situace se ale natolik zdramatizovala, že se čtyřka rozhodla z místa odjet. Jejich řidič však vjel přímo do rukou vládních ozbrojenců - zastavil na jejich kontrolním stanovišti. Když si novináři uvědomili, která uhodila, bylo už pozdě.
"Křičel jsem na řidiče, aby nezastavoval, věděl jsem, že pokud nás zastaví, dopadne to zle," popsal v Hicks v telefonním rozhovoru z tuniského hotelu poslední okamžiky před zajetím. V okamžiku, kdy vojáci novináře vyhnali z auta, začali armádní kontrolní stanoviště ostřelovat povstalci.
"Viděli jsme, jak do písku kolem nás dopadají kulky. Pak nám přikázali, abychom vyprázdnili kapsy a lehli si na zem. Myslel jsem, že jsou to poslední okamžiky našeho života. Slyšel jsem, jak jeden z vojáků říká arabsky, zastřel je," vzpomínal Shadid. Podle Hickse mu pak druhý odpověděl: "To nejde, jsou to Američané." Jak skončil najatý řidič novináři nevědí.
Jeden z mála projevů soucitu
Když útok povstalců odezněl, vojáci použili, co jim zrovna přišlo pod ruku, aby nějak americké novináře svázali. Fotografce Lynsey Addariové například vzali boty, vynadali z nich tkaničky a těmi jí svázali kotníky. Pakoté ji praštili do obličeje. "Když jsem začala plakat, smáli se ještě víc," popsala chvíle hrůzy Addariová. Pak jí jeden voják ohmatal prsa.
Stejnou věc zažívala následujícíh osmačtyřicet hodin. "Každý, kdo s námi přišel do styku, si mě celou ohmatal, jedině že mě nesvlékl," vzpomíná dále Addariová.
Džbán na vodu a láhev na močení
Druhou noc novináři strávili v cele, kde měli k dispozici pouze džbán s vodou a láhev na močení. Další den strávili opět na cestě. Anthony Shadid, který mluví arabsky, z rozhovoru vojáků pochopil, že je čeká cesta letadlem.
"Na letišti nám zavázali oči a ruce svázali plastovými pouty. Najednou jsem slyšel, jak Anthony křičí. Později mi řekl, že měl pouta tak napevno, že v zápěstích ztratil cit. Voják mu nakonec pouta povolil. To byl jeden z mála projevů slitování, který jsme za celou dobu věznění zažili," popsuje deníku The New York Times zážitky z Libye Hicks.
Po přistání v hlavním městě Tripolisu už Kaddáfího muži se zajatými novináři jednali o poznání lépe. Dovolili jim dokonce jeden telefonát a začali vyjednávat s americkými úřady.
