Praha - Bylo poledne 25. srpna 1968 a v centru Moskvy na Rudém náměstí se sešla skupinka osmi lidí.
Sedli si k vyvýšené platformě známé coby Lobnoje mjesto, odkud se kdysi vyhlašovala carská rozhodnutí, a rozvinuli plakáty hlásající: „Ruce pryč od ČSSR", „Hanba okupantům", Ať žije svobodné a nezávislé Československo",„Ztratili jsme nejlepší přátele", a „Za vaši i naši svobodu".
Hrstka odvážlivců se tak přímo v srdci mocenského centra komunistického bloku - jen pár kroků od Kremlu - odvážila protestovat proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, která proběhla o čtyři dny dříve.
Všech osm si tímto svým činem podepsalo ortel, který znamenal dlouholetou společenskou diskvalifikaci.
Mysleli, že jsme Češi...
"Nejdříve zde byl zmatek, hoši z KGB si mysleli, že jsme Češi a nemohli se pevně rozhodnout, co s námi bez rozkazů shora udělat," komentuje protestní akci po letech Vladimir Dremljuga, jeden z osmi demonstrantů.
Paralýza však trvala jen několik minut, pak se tajní policisté vzpamatovali, protestující zmlátili a odvezli na policejní stanici.
„Uvědomoval jsem si, že cena, kterou budu muset zaplatit za pět minut svobody na Rudém náměstí, bude nejspíš několik let vězení," prohlásil v říjnu 1968 během závěrečné řeči u soudu další z účastníků, básník Vadim Delaunay, který dostal 2 roky a 10 měsíců v pracovním táboře.
Nemýlil se.
Vězení a "psychušky"
Pro všechny z nich - až na tehdy dvaadvacetiletou Taťánu Bajevovou, která nakonec obviněna nebyla - následovala léta vězení a vymývání mozků na klinikách pro psychicky postižené, roky sledování, častých domovních prohlídek a nemožnosti najít práci.
Ani Bajevová však nevyvázla z projevu podpory napadenému Československu bez úhony a týden po demonstraci byla už podruhé vyloučena z vysoké školy.
K letošnímu čtyřicátému výročí invaze někteří z demonstrantů přijali pozvání českého Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Přijede Natalie Gorbaněvská, autorka knihy Poledne, kterou sestavila během procesu s demonstranty a která jejich případ proslavila ve světě.
Gorbaněvská byla prohlášena za duševně chorou a do roku 1972 „léčena" psychofarmaky v psychiatrických zařízeních.
Stejný osud potkal i Viktora Fajnberga, který v „psychušky" opustil ještě o rok později.
Do Prahy přijede i Pavel Litvinov, jenž byl za účast na demonstraci odsouzen k pěti letům vyhnanství na Sibiři.
Protestovalo se i jinde
Demonstrace na Rudém náměstí však byla pouze tou nejznámější akcí proti okupaci Československa.
Do Prahy nyní přijedou i disidenti, kteří na obranu Pražského jara vystupovali v dalších zemích, jež se podílely na invazi do Československa.
Zavítají sem Bernd Eisenfeld, Toni Krahl a Franciska Groszerová (někdejší NDR), Ágnes Hellerová (Maďarsko), Georgi Dimitrov (Bulharsko) a Tereza Stodolniaková (Polsko).
Disidenti v Česku
V rámci návštěvy společně s premiérem Mirkem Topolánkem otevřou 21. srpna výstavu mapující jejich tehdejší protesty v komunistických zemích. Část z nich se podívá do Senátu a bude přijata prezidentem Václavem Klausem.
Setkat se s nimi bude moci i veřejnost. V den 40. výročí demonstrace na Rudém náměstí - 25. srpna - budou v kavárně Krásný ztráty besedovat o svých životech poznamenaných činností ve prospěch Československa.
Jejich návštěvy chtějí využít i historici. Výzkumným pracovníkům Ústavu pro studium totalitních režimů mají bývalí disidenti poskytnout obsáhlé rozhovory.
