Pokud je nová vědecká teorie správná, mění jádro svou rotaci odjakživa, každých pár desítek let, nejde tedy o nebezpečný fenomén. Seismolog Siao-tung Sung z Pekingské univerzity a autor studie, která vyšla v časopisu Nature, jej popisuje jako jakousi "planetu uvnitř planety".
Zemi tvoří několik vrstev, odborníci nyní zkoumali od povrchu nejvzdálenější vnitřní jádro, které tvoří zejména železo a nikl. Kovová koule, objevená v roce 1936 dánskou seismoložkou Inge Lehmannovou, od té doby vědce mate, připomíná list New York Times.
"Je zvláštní, že uprostřed Země se jakoby vznáší pevná železná koule," konstatuje John Vidale, seismolog z University Jižní Karolíny. Odborníci se domnívají, že jádro vykrystalizovalo z roztavené kovové směsi někdy v nepříliš vzdálené minulosti Země poté, co se vnitřek planety dostatečně ochladil.
Vědci jádro a jeho měnící se pohyb dokážou zkoumat na základě zemětřesení. Když se někde začne třást zem, sledují, kam a jak rychle se otřesy šíří. Seismology zaujalo, že stejně silné otřesy ve stejném místě neměly totožný dopad na okolní svět.
To si vysvětlují právě novou teorií o srdci Země, které se patrně otáčí jinak rychle než zemská kůra. Může se dokonce zrychlovat i zpomalovat. Podle autorů studie navíc jádro rotuje tam a zpátky v asi sedmdesátiletém cyklu, vysvětluje stanice CNN.
Kratší a delší dny
Vědci ve výzkumu přichází s hypotézou, že ještě na na počátku 70. let minulého století se vnitřní jádro vzhledem k člověku stojícímu na povrchu Země netočilo. Od té doby začalo postupně rychleji rotovat směrem na východ, až nakonec předstihlo rychlost rotace zemského povrchu.
Následně se otáčení vnitřního jádra zpomalovalo, až se zdálo, že se někdy v letech 2009 až 2011 zastavilo. Nyní možná začalo rotovat na druhou stranu a svůj pohyb bude postupně zrychlovat a následně zase zpomalovat, než se někdy okolo roku 2040 zastaví.
Pokud by ke změnám pohybu vnitřního jádra skutečně docházelo, mělo by to výrazný vliv na nitro Země, ale jen nepatrný na zemský povrch, kde žijí lidé. Mohlo by však docházet k mírným změnám v magnetickém poli planety nebo ovlivnit délku dne. Je změřené, že dny se každých šest let o zlomek milisekundy prodlouží nebo zkrátí.
Ne všechny odborníky nová teorie přesvědčila, protože řada důležitých otázek o zemském jádru zůstává nezodpovězena. "Dlouhá historie nepřetržitého zaznamenávání seismických dat je pro sledování pohybu srdce planety rozhodující," doplňuje Sung se spoluautorem studie I Jangem. "Musíme prostě počkat (na další zemětřesení)," souhlasí s ním seismolog John Vidale.
