Skopje (od naší zpravodajky) - V přepočtu kolem dvou milionů korun denně vydělává státní Makedonská železnice na převozu uprchlíků z jedné strany země na druhou. Až přijde jaro a hranici bude podle odhadů přecházet asi šest místo současných tří tisíc uprchlíků, bude výdělek navíc dvojnásobný.
„Toto je menší vlak, má kapacitu asi 300 lidí, ale většinou jich v něm cestuje až dvakrát tolik,“ popisuje Agim z humanitární organizace OSN, když stojíme před špinavým a zapáchajícím vlakem, do kterého těsně za hranicí s Řeckem nastupují stovky uprchlíků. Každý z nich si ale musí před nástupem koupit jízdenku za 25 eur. Za stejnou zhruba čtyřhodinovou cestu na hranici se Srbskem přitom ještě v létě uprchlíci platili pouze 5 eur.
To se ale museli ještě složitě a tajně dostávat přes řecko-makedonské hranice a nastoupit na vlak až v nejbližším městečku Gevgelija. I když šli z Řecka do Makedonie po kolejích, využít pro přechod hranic vlak bylo příliš riskantní.
Teď už koleje přeťala velká brána s žiletkovým drátem a uprchlíci musí v místě procházet registrací. Nejprve na řecké straně hranice a poté o tři sta metrů dále i na té makedonské. V obou státech mohou přitom využít služeb organizací jako UNHCR (Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) nebo Červený kříž, které jim dají najíst, poskytnou deky, oblečení i dočasnou střechu nad hlavou. Většinou pokračují dále ale tak rychle, že v centrech nezůstávají ani přes noc.
"Pohodlný" přechod, ale ne pro všechny
Využít tohoto „pohodlného“ přechodu mohou ale pouze lidé, kteří mají velkou pravděpodobnost na získání azylu v Německu a Rakousku, tedy Syřané, Iráčané a Afghánci. Nově také pouze ti, kteří určí jako svou cílovou zemi právě Německo nebo Rakousko.
Toto pravidlo zavedla Makedonie poté, co Rakousko před zhruba třemi týdny uvedlo, že na své území vpustí pouze ty, kteří budou chtít zůstat v Rakousku nebo Německu. Tím ale spustilo lavinu. Aby se lidé, kteří chtějí například do Švédska nebo Dánska, „nehromadili“ ve Slovinsku, vpouští tamní úřady do země právě pouze ty, kteří mají v dokumentech jako cíl cesty napsané Rakousko a mají v něm navíc velkou šanci získat azyl, aby je rakouské úřady vpustily zase na své území.
Podobně ale zareagovaly všechny státy po takzvané balkánské trase, která začíná právě na řecko-makedonské hranici.
„Když přijde někdo, kdo není Syřan, Iráčan nebo Afghánec, tak ho posíláme zpět do Řecka,“ vysvětluje český policista Pavel Svitka, který jako jeho dalších 27 kolegů z Česka pomáhá hlídat bezpečnost a pořádek v záchytném centru nebo hlídkuje na hranicích. Do Řecka ale úředníci nevrací téměř nikoho a policista jen mlčky úsměvem naznačuje, že je jasné, že minimálně ti, kdo z těchto tří států nepocházejí, místo určitě obcházejí. Většinu uprchlíků už převaděči nebo známí v Evropě navíc včas varovali, co mají při první registraci v Řecku nahlásit, aby se dostali až do Německa. V záchytném táboře je tak možné potkat lidi, kteří vypadají velmi pákistánsky, ale „pocházejí ze Sýrie“, nebo putují do Dánska za rodinou, ale v papírech mají cílovou stanici Německo.
Záchytné centrum na makedonsko-řecké hranici tak slouží především pro humánnější a rychlejší přepravu uprchlíků z Řecka dále do centra Evropy, především Německa. Jak dlouho je tento systém udržitelný, než Němci obnoví hranice, budou řešit evropští lídři na summitu v Bruselu příští týden.
