Washington - Autismus je vážné duševní onemocnění, které - přestože má mnoho různých forem - postiženého jedince téměř vždy více či méně vyčlení ze společnosti.
Poslední statistiky ze Spojených států ale naznačují, že se autistické děti stále častěji daří socializovat a nastartovat u nich vývoj, který jim v dospělosti umožní běžný - nebo skoro běžný - život a interakci s okolím. V den, který se slaví jako Světový den porozumění autismu, to uvedl server MSNBC.
"Cítila jsem se, jako by mě právě přejel vlak," popsala devětatřicetiletá Melville z Ohia pro MSNBC své pocity poté, co jí lékaři sdělili, že její syn trpí těžkým autismem a možná se nikdy nenaučí mluvit.
Po pěti letech intenzivní terapie je ale všechno jinak. Stav dnes sedmiletého Dannyho se zlepšil natolik, že bude moct spolu s třemi dalšími "vysoce funkčními autistickými dětmi" příští rok nastoupit do třídy "normálních" školáků.
Nejedná se o ojedinělý případ. Danny patří k dětem, jimž američtí lékaři říkají "kvetoucí". Jsou to ti malí pacienti, kteří se během vývoje zbaví většiny potíží spojených s autismem a mohou se zařadit do běžného života.
Podle nejnovějších statistik lze takto markantní zlepšení (nejčastěji mezi 3. a 8. rokem) pozorovat až v deseti procentech případů.
Klíčové je začít co nejdřív
Rodiče, jimž lékaři sdělí, že jejich potomek trpí autismem, proto nemusejí ztrácet naději. Jedno z deseti dětí se téměř úplně "vyléčí".
Přestože zůstávají typické doprovodné symptomy, jako jsou rytmické pohupování nebo opakování stejných úkonů ve stresu, jejich komunikační a sociální dovednosti mohou dosáhnout úrovně zdravého člověka.
S terapií pomáhají i delfíni. Tito mořští savci mají zvláštní schopnost empatie a zdá se, že dětem pomáhají rádi.
Pro měření sociálních a komunikačních dovedností používají lékaři stupnice. Ti, kdo jsou nejníže na té komunikační, nedovedou mluvit a ani vyluzovat zvuky. Na druhém konci jsou jedinci, kteří si osvojili jazyk a dovedou bezchybně sestavovat i složitá souvětí.
Jedinci na nejnižším stupni sociální stupnice jsou uzavřeni ve svém vlastním světě a nedokážou jej s nikým sdílet. Na vrcholu sociální škály jsou naopak společenští lidé, kteří si snadno vytvářejí vazby s ostatními a mají mnoho přátel.
Takzvaní kvetoucí autisté jsou schopni na obou stupnicích dosáhnout horní poloviny. A to, že tam často dokážou vystoupat během čtyř let, je podle odborníků fascinující.
Léčba stojí čas i peníze
Čím to, že 10 procent autistů projde mezi třetím a osmým rokem života takto bouřlivým rozvojem osobnosti, zatímco zbylých devadesát procent zůstane uzavřeno ve svém světě, zatím nikdo přesně neví.
Nesporně pozitivní a nenahraditelný vliv má terapie. Zdá se ale, že má vliv i to, z jaké socioekonomické skupiny dítě pochází. Autisté matek s alespoň středoškolským vzděláním a dobrým materiálním zabezpečením se podle všeho rozvíjejí snáze.
To do značné míry souvisí s tím, že je třeba, aby rodiče měli na péči o autistické dítě dost peněz a času. Ke zdárnému rozvoji se mu podle MSNBC musejí plně věnovat alespoň 30, nejlépe však 40 hodin týdně.
Když se výše zmiňovaná Melville dozvěděla, že její dvouletý chlapeček trpí autismem, zjistila také, že se bude kvalita léčby odvíjet od jejích finančních možností.
"Poté, co jsem se smířila s diagnózou a zeptala se, co tedy můžu pro Dannyho udělat, mi lékař odpověděl, že to záleží na tom, kolik mám peněz," vzpomíná Melville.
Dannyho rodiče se sice řadí do střední třídy, zaplatit 70 tisíc dolarů ročně za úplný ošetřovatelský servis si ale ani tak dovolit nemohou. Jako nepostradatelná se ale jeví tzv. one-on-one terapie, kdy se každému malému pacientovi pravidelně věnuje jeden ošetřovatel.
Na tuto terapii jsou ale pořadníky, protože ošetřovatelů je stále nedostatek. Platí to nejen o Spojených státech, ale i o České republice. Čas přitom malým autistům rychle utíká.
Podle amerického střediska pro prevenci chorob (CDC) žije ve Spojených státech asi milion autistických dětí. V Česku se jich každý rok narodí okolo dvou set.
Počet diagnostikovaných případů neustále narůstá. Podle odborníků je to hlavně tím, že se zlepšuje diagnostika a lékaři jsou o příznacích této duševní abnormality lépe informováni.
Přesto se nicméně zdá, že počet nemocných skutečně mírně roste. Nové americké statistiky dále potvrdily, že autismus výrazně častěji postihuje chlapce než dívky (poměry 1:54 a 1:252).
