Swiss Camp, grónský ledový příkrov - Když expert na ledovce Konrad Steffen nasedal v Grónsku na sněžný skútr, aby se zajel podívat na jednu meteorologickou stanici, předem nás varoval před nebezpečnými trhlinami.
Načež do jedné sám šlápl a zabořil se levou nohou až po koleno do ledu
"Čekal jsem, že tam bude - podle tamté praskliny v ledu," prohlásil glaciolog z Coloradské univerzity v Boulderu a zazubil se. "Chtěl jsem si jen svou teorii otestovat."
Když jsme s kolegou z agentury Reuters, fotografem Bobem Strongem, cestovali na grónský ledovec, abychom odtamtud podali zprávu o klimatických změnách, plně jsme si uvědomovali číhající nástrahy, ale nečekali jsme, že se na vlastní kůži přesvědčíme, jak nebezpečné toto místo doopravdy je.
Prohlédněte si fotogalerii z Grónska a video informující o závěrech výzkumu vědců - v tomto článku
Obrátili jsme skútry jiným směrem a přísahali si, že se k trhlině nebudeme přibližovat, zatímco Steffenův přítel, vědec pracující pro NASA Jay Zwally, učinil pravý opak: metodicky šťoural do trhliny hliníkovou tyčí a postupně ji rozšiřoval.
O dva dny dříve se pilot vrtulníku, který nás měl dopravit na místo, propadl podobnou trhlinou o 18 metrů níže a prorazil si lebku. Měl velké štěstí, že přežil.
Oteplování posouvá příkrov
V létě se některé trhliny mění v ledovcové mlýny- obrovské ledové tunely, které usměrňují roztátou vodu pod ledovec, zvlhčují podloží a urychlují skluz ledovcového příkrovu směrem k oceánu.
Zwally chtěl zjistit, jestli i tato trhlina nemůže být ledovcovým mlýnem.
Přivázal se ke skútru a naklonil se nad trhlinu, aby si ji natočil na kameru. "Řekl bych, že je nejméně 15 metrů hluboká a dost široká na to, aby se nás do ní vešlo několik," oznámil. "Wegenere, jste tam dole? Co byste si dal k večeři?"
Mezi těmito polárními vědci často koluje vtip, že radar používaný k měření tloušťky ledu by jednoho dne mohl stanovit přesnou polohu těla Alfreda Wegenera, německého autora teorie kontinentálního driftu, který zahynul při expedici v roce 1930.
Švýcarský tábor
Rodilý Švýcar Steffen zkoumá grónský ledový příkrov už od roku 1990. Spolu s kolegy pomohl dokázat, že v zimě, na jaře a na podzim se zde podstatně zvyšují teploty, přičemž celý příkrov rychleji sklouzává do oceánu.
Každý rok od konce dubna do počátku června Steffen spolu s dalšími vědci a postgraduálními studenty žije a pracuje ve "švýcarském táboře", neustálým větrem bičované skupince stanů na ledovcovém příkrovu.
Teploty zde mohou klesnout až na minus 30°C a téměř ustavičně tu vane kousavý vítr. Bouře vytvářejí jednolitou bílou tmu, v níž se nezkušený návštěvník může ztratit i mezi stany, což je potenciálně osudná chyba.
Navzdory chladu nedokáže ani opalovací krém s ochranným faktorem 50 udržet na uzdě slunce odrážející se od ledu. Toaletu představuje obyčejná díra v ledu, bez jakéhokoliv přístěnku kolem.
Zima, zima a zima
Vědci jsou na tyto těžkosti zvyklí a každý rok se sem těší, protože je žene jakýsi pocit smysluplnosti. Pro novináře však byla práce zde tvrdší, než jsme si dokázali představit.
Zima proniká k tělu přes každý rozepnutý knoflík, přes každou otevřenou chlopeň a nezapnutou přezku. Během několika hodin Bob vybil všechny baterie ve fotoaparátu a já si vždy dvakrát rozmyslel, zda si mám dělat poznámky, protože použití pera znamenalo nutnost svléknout si jednu ze dvou rukavic, které jsem na každé ruce nosil.
Cestou z meteorologické stanice jsme se museli několikrát zastavit, abychom posbírali vypadlé vybavení nebo tlačili skútry, které ztratily trakci na hladkých úsecích ledu a dvakrát se zastavily na trhlinách, skrz něž bylo vidět dolů.
Naštěstí byly trhliny prozatím ucpané, ale zanedlouho roztají, rozevřou se a donutí vědce k dlouhým objížďkám.
Vyčerpáni zimou jsme se nakonec s radostí vyhoupli na palubu vrtulníku a vylétli nad počínající sněhovou bouři, která přinutila naše hostitele setrvat další dva dny ve stanech.
