Ankara - Turecký parlament v pátek schválil nový kontroverzní zákon o policii, který umožňuje tvrdší zásahy proti demonstrantům.
Zákon dlouho blokovala opozice, která jej považuje za důkaz, že se vláda před červnovými volbami snaží zastrašit své kritiky.
Policie nyní může na demonstracích použít střelné zbraně, posílí se i její pravomoci při zatýkání a sledování.
Projednávání zákona v parlamentu bylo velmi dlouhé a plné vášní. Poslanci vládního a opozičního tábora se několikrát střetli a došlo i ke rvačkám. Navzdory opozičním obstrukcím ale nakonec většina zákonodárců hlasovala pro jeho přijetí.
Opozice mluví o tom, že se vládní Strana práva a spravedlnosti (AKP) snaží vytvořit z Turecka policejní stát.
Zákon je podle ní namířen proti protivládním demonstrantům a kurdské menšině, které má policie umlčet.
Stejné výhrady mají i mezinárodní organizace na ochranu lidských práv, jako jsou Amnesty International, Freedom House či Human Rights Watch.
Potírání opozice
Parlamentní volby se v Turecku uskuteční 7. června. Prezident Recep Tayyip Erdogan doufá, že jeho AKP získá dvoutřetinovou většinu mandátů, která by umožnila změny ústavy a vytvoření prezidentského systému.
Turecko zažilo velkou vlnu protivládních protestů v roce 2013. Demonstrace tehdy vypukly v Istanbulu, původně kvůli kácení stromů v parku Gezi u Taksimského náměstí v rámci kontroverzního developerského projektu.
Turecká vláda v čele s tehdy ještě premiérem Erdoganem odpověděla nekompromisním zásahem, který si vysloužil kritiku i ze zahraničí. Na základě toho se k protestantům postupně přidávalo stále více lidí, až se demonstrace proti Erdoganově vládě rozšířily po celé zemi.
Při střetech s policií bylo zraněno na 8000 lidí, několik tisíc bylo zatčeno.
Protivládní protesty požadující rezignaci vládního kabinetu pokračovaly i v loňském roce. Ani tentokrát policie neváhala použít slzný plyn a vodní děla.
Erdogan vládl v Turecku jako premiér od roku 2003. V srpnu 2014 zvítězil v historicky prvních přímých prezidentských volbách.
Opozicí je kritizován kvůli svým sklonům k autoritářství a nevybíravému potlačování opozice.
