Islámábád - Hvězda kriketu, která v roli kapitána národního týmu dovedla Pákistán k jeho jedinému titulu světových šampionů. Napravený playboy, samaritán se vzděláním z Oxfordu slibující rozvířit vody pákistánské politiky a zamávat s korupcí a elitářstvím.
Charismatický Imran Chán se ještě před sečtením výsledků ve čtvrtek sám prohlásil vítězem pákistánských parlamentních voleb. Politik je však spojován i s méně lichotivým přízviskem.
Armádní loutka.
Šestašedesátiletý lídr populistické strany Hnutí za spravedlnost (PTI) čelí řadě nařčení, že mu k vítězství po dobu kampaně i během samotného hlasování výrazně pomohla pákistánská armáda. A na tu jsou Pákistánci obzvláště citliví, neboť vojenský režim v zemi po mnoha letech vlády skončil teprve v roce 2008.
"Armádní strategie pro získání kontroly se pro tentokrát zaměřila na to, že dala Chánově PTI, pár menším politickým stranám a velkému množství nezávislých kandidátů volnou ruku. A naopak ztěžovala kampaň Pákistánské muslimské lize a Pákistánské lidové straně," cituje server The Guardian Husaina Hakkaniho, někdejšího pákistánského velvyslance ve Washingtonu. Pákistánská armáda podle něj touží po "civilní fasádě".
Poražené politické strany tvrdí, že vojáci z hlasovacích center vyhazovali pozorovatele, kteří navíc v některých případech ani neměli k dispozici oficiální výsledky sčítání v daném okrsku. Místo toho dostali rukou "načmárané" záznamy.
"(Chán) patří armádě. Očekává se, že udělá, co mu pákistánská armáda řekne, že má udělat," cituje server Economictimes bývalého indického diplomata v Islámábádu.
Chán ale všechna nařčení odmítá.
Jeho přezdívka kapitán, jak mu dodnes říkají Pákistánci, se přeci jen odvíjí od jeho slavné sportovní minulosti, ne od armády.
Vliv armády skončil… a znovu poroste
Budoucí premiér se sám před šesti lety nechal slyšet, že "dny armády už skončily" a že v Pákistánu bude brzy k vidění "opravdová demokracie".
V letošním květnovém rozhovoru pro list New York Times ale už tak přísný nebyl a otevřeně hovořil o spolupráci. "Je to pákistánská armáda, a nikoli nepřátelská armáda."
V interview také špatné vztahy s civilní oblastí označil za důsledek zkorumpovaného civilního vedení a připustil, že vliv armády poroste. Zejména kvůli nepřátelství v regionu - Indii a Afghánistánu. "Armáda bude mít větší slovo v bezpečnostní politice. Ale neviním z toho armádu. Viním povětšinou zkorumpované vlády, jejichž jediným zájmem je pouze vydělávat zkorumpované peníze a chránit zkorumpované peníze," prohlásil.
Samotná armáda, v zemi jinak známá coby "establishment", stále drží hlavní mocenské páky. Dříve ale podporovala Pákistánskou muslimskou ligu odsouzeného expremiéra Naváze Šarífa, která skončila ve volbách druhá. Šaríf se jí však znelíbil tím, že se nad ní snažil prosadit civilní kontrolu.
"Imran si uvědomil, že pokud chcete vést Pákistán, tak kvůli vnitřním i vnějším výzvám musíte spolupracovat s armádou," tvrdí láhaurský analytik Hasan Askari Rizvi.
Politický diletant a duchovnem napravený playboy
Zajímavostí je, že budoucí premiér Pákistánu byl dlouhá léta považován za "politického diletanta". Sportovní hvězdu, která neuměla plně využít svého potenciálu pro politickou stranu PTI, již založil už v roce 1996. Partaj až do roku 2013 držela v parlamentu pouze jedno křeslo, připomněla agentura Reuters.
To už je dnes ale minulostí, přestože žádnou zkušenost s vládnutím Chán nemá a bude potřebovat vybudovat koalici. Po sečtení 95 procent hlasů je ale jasné, že jeho PTI získala okolo 110 křesel v národním shromáždění a Pákistánská muslimská liga pouze něco přes 60. Chánova strana tak porazila obě vlivné pákistánské dynastie Šarífů a Bhuttů.
Chatismatický a třikrát ženatý politik prošel v posledních desetiletích značným vývojem.
Svoji sportovní kariéru zahájil v roce 1971, a přestože už je více než 20 let ve sportovním důchodu, je stále považován za jednoho z nejvšestrannějších hráčů kriketu.
V mládí ho ale neproslavilo jenom hřiště, ale i divoké londýnské večírky s frontmanem hudební skupiny Rolling Stones Mickem Jaggerem. "Nikdy jsem o sobě netvrdil, že žiju andělským životem," cituje ho ČTK.
Přesto mu pár "andělských" vlastností připsat lze. V roce 1994 nechal ve svém rodném Láhauru postavit nemocnici pro pacienty s rakovinou v upomínku na svou matku.
Setřásl pověst playboye, vzal si svoji duchovní průvodkyni a začal zaníceně hovořit o islámu. V květnu 2014 byl dokonce jednou z pěti politických osobností, které pákistánská odnož extremistického hnutí Tálibán oslovila, aby ji zastupovaly při jednání s pákistánskou vládou.
V předvolební kampani také slíbil vystavět "islámský sociální stát", vytvořit miliony pracovních míst a postavit miliony domovů pro chudé.
Boj s korupcí i armádou, která mu pomohla
Budoucího premiéra čeká k vyřešení řada potíží, nejen korupce, proti které se vymezil v předvolební kampani.
Poprat se musí s ekonomickými obtížemi, nedostatkem zahraničních peněz nebo napjatými vztahy s Washingtonem. Byl to přitom právě on, kdo se v minulosti výrazně zasazoval o zákaz náletů amerických bezpilotních letounů a označoval je za porušení svrchovanosti Pákistánu. Odmítá přítomnost USA v Afghánistánu.
Část jeho populistického přístupu se koneckonců opírá právě o antiamerikanismus.
Ale ze všeho nejdříve bude muset přesvědčit své voliče, že je věrohodný a poctivý a že ukočíruje důstojníky a nenechá armádu, aby s ním manipulovala. A to je pro premiérský úřad v této zemi oříšek. Jak připomněl server Foreign Policy, od založení samostatného Pákistánu v roce 1948 měla země celkem 18 premiérů či premiérek. A žádnému z nich se nepodařilo úspěšně odsloužit celé volební období.
