Analýza - Sedm z deseti historiků se v nedávném průzkumu shodlo na tom, že George Bush byl nejhorším americkým prezidentem.
Britská BBC před týdnem odvysílala veřejnou debatu, která ve formě procesu hledala odpověď na otázku, zda byl Bush nejhorším prezidentem USA za poslední půlstoletí.
Pokusili jsme se shromáždit důvody pro opačné tvrzení, tedy zásluhou čeho by se George Bush mohl kvalifikovat mezi nejlepší americké prezidenty historie. Nebo ještě jinak: díky čemu by si Bush zasloužil třetí volební období, pokud by americká ústava takovou věc umožňovala.
| Polemika: Deset důvodů, proč je dobře, že Bush odchází |
1. Milion a půl zachráněných životů
Živě
- Autor této analýzy Pavel Tomášek bude dnes komentovat dění v USA v kontinuálním vysílání Obamovy inaugurace na ČT24. Pavla Tomáška můžete vidět nejprve od 13 do 13:30, pak od 17-21:00.
Přepočítáno na lidské životy, jde o nejdůležitější počin osmi let Bushovy vlády. Program na pomoc lidem nemocným AIDS představil Bush v projevu o stavu unie na počátku roku 2003, kdy požádal Kongres o 15 miliard dolarů na léčbu lidí v patnácti zemích Afriky a Karibiku.
Od té doby dostalo díky němu v nejchudších zemích světa život zachraňující retrovirální léky na 1,5 milionu lidí. Pro srovnání: jde o třicetinásobek počtu lidí, kteří byli tímto způsobem léčeni za peníze amerických daňových poplatníků během předchozí Clintonovy administrativy.
Jen na Haiti dostává díky fondu retrovirální léky 13 tisíc lidí, před jeho zřízením to byla jen stovka. Za pět let fungování fond celkově pomohl skoro sedmi milionům lidí, z toho asi třem milionům dětí. Léky podávané těhotným ženám zachránily před hrozbou nákazy virem HIV přes 150 tisíc novorozenců.
"Bush udělal pro boj s AIDS v rozvojovém světě víc než kdokoli jiný. Zhruba 80 procent pacientů s HIV, kteří dnes žijí na Haiti, jsou naživu díky jeho programu. To samé platí pro většinu Afriky," řekl deníku Los Angeles Times Jean Pape, ředitel centra pro AIDS na Haiti.
2. Irácký zázrak navzdory
Umanutost, neschopnost naslouchat radám lidí s jiným názorem, než je jeho vlastní, náboženský zápal pro věc, kterou považuje za správnou. Vlastnosti, jež dostaly Bushe do mnoha problémů, mu na konci roku 2006 pomohly zachránit situaci v Iráku a tím i klíčové zahraničně politické rozhodnutí jeho kariéry.
Schválení dodatečných armádních posil šlo proti doporučením expertů i politiků, jak z Demokratické, tak Bushovy vlastní Republikánské strany, o veřejném mínění nemluvě.
Počet útoků ozbrojenců klesl v provinciích nejvíce stíhaných násilím po dvou letech o 90 procent.
Psychologický dopad Bushova rozhodnutí označil za klíč k úspěchu odcházející americký velvyslanec v Iráku Ryan Crocker. Muž, který nebyl stoupencem invaze do Iráku a po celou dobu své mise v Bagdádu si držel od Bushe odstup, navíc tvrdí, že Bush svým postupem zlepšil postavení USA v regionu, neboť otřásl odhodláním odpůrců Američanů.
"Lekce, kterou si odnesli na základě našeho ústupu z Libanonu v 80. letech, byla: Vydržte, přimějte Američany, aby pocítili bolest a oni nebudou mít žaludek na to, aby vytrvali. Tento předpoklad byl vysláním posil do Iráku vyvrácen," řekl Crocker v rozhovoru pro Washington Post.
3. Tisícovka nových klinik
Obdobné dědictví jako to v Africe a na Haiti vybudoval Bush také doma. Jeho vláda zdvojnásobila federální dotaci pro komunitní zdravotní střediska, která hrají klíčovou roli zejména v oblastech, kde není dostupná špičková nemocniční péče.
Během osmi let se díky tomu podařilo nově postavit či rozšířit na třináct set těchto center. Především v chudých zemědělských regionech USA zajišťují péči o těhotné, preventivní prohlídky dětí, ale i prevenci rakoviny.
Po celé zemi se v současnosti centra starají o 16 milionů pacientů, což je nejvíc od doby, kdy jejich zřízení v 60. letech inicioval prezident Lyndon Johnson.
Minimálně třetinu pacientů těchto center tvoří hispánští imigranti, na jejich péči spoléhá také každý třetí Američan žijící pod úrovní chudoby.
4. Oslabená Al-Káida
Al-Káida, považovaná krátce po útocích z 11. září 2001 za největší hrozbu západnímu světu, je na konci Bushovy vlády slabší než na jejím počátku. A co je stejně důležité: jak ukazují průzkumy veřejného mínění v muslimském světě, násilí páchané jejími příslušníky má menší podporu.
Víc než vojenský zásah v Afghánistánu (natož v Iráku) za tím stojí koordinované akce světového společenství, které dokázalo teroristickou síť efektivně odstřihnout od jejích finančních zdrojů.
Neschopna zasáhnout znovu velké symbolické cíle, omezila se Al-Káida a na ni napojené skupiny na „drobnější" útoky na kavárny či tržiště, čímž si proti sobě postavila velkou část populace v islámských zemích.
"Byli zvyklí chystat teroristické útoky, dnes chystají videonahrávky," shrnul současnou pozici Al-Káidy ve své knize Post-American World analytik a publicista Fareed Zakaria.
5. Další 11. září nepřišlo
S ústupem Al-Káidy souvisí i prostý fakt, který za své největší "dílo" označil v rozlučkovém projevu i sám George Bush: Spojené státy nebyly od 11. září 2001 znovu napadeny teroristy.
Co všechno a v jaké míře k tomu přispělo (od souhry okolností až po nevybíravé výslechové metody), je těžké spočítat. Amerika však měla s největší pravděpodobností štěstí, že měla ve svém čele v letech po 11. září lehce bezskrupulozního prezidenta a viceprezidenta.
Potvrzení tohoto závěru přišlo minulý týden z nejméně čekaného místa: od nastupujícího prezidenta Baracka Obamy.
Když mu moderátor nedělního diskusního pořadu televize ABC přehrál úryvek z rozhovoru se současným viceprezidentem, v němž mu Dick Cheney radil, aby byl velmi opatrný při plnění svého předvolebního slibu, že zakáže přísné metody výslechu, odvětil Obama: "Myslím, že je to poměrně dobrá rada."
