Ciudad de Panamá - Je mu přesně sto let. Mezi průplavy není nejstarší ani nejdelší. Navzdory tomu je Panamský průplav, který spojuje dvě největší vodní plochy na světě – Tichý a Atlantický oceán - mnohými označován za jeden z divů moderní doby.
Vždyť zuby si při jeho stavbě na konci 19. století "vylámal" i jeden z otců jeho staršího suezského sourozence, sám Ferdinand Marie Vicomt de Lesseps.
Zaskočily ho tropické deště i propukající nemoci v řadách dělníků. Do jeho otevření v roce 1914 podle BBC při stavbě zemřelo až 25 000 lidí.
Přesně 15. srpna 1914 se asi 80 kilometrů dlouhou trasou (včetně Gatunské přehrady - pozn. red.) poprvé plavil americký parník SS Ancón, obchodní lodě si ale musely ještě několik let počkat. Loni průplav podle statistik zdolalo na 13 660 plavidel, která přepravila téměř 210 milionů tun nákladu.
Zachrání průplav rozšíření?
Panamský průplav od přelomu tisíciletí spravuje výhradně Panama prostřednictvím svého úřadu PCA (Panama Canal Authority - pozn. red.) a na rozdíl od USA jej provozuje tak, aby na něm vydělala.
Rozhodla se proto zainvestovat. Kanál tak dnes prochází nejrozsáhlejšími úpravami od svého vzniku, které mají zvýšit jeho využitelnost a konkurenceschopnost.
V roce 2007 započaly práce na rozšiřování vodní cesty. Budují se dvě další sady plavebních komor, které umožní otevřít třetí plavební cestu schopnou pojmout i gigantičtější velkonákladová plavidla, a snad už na začátku roku 2016 tak zdvojnásobit kapacitu celého průplavu.
Přesto význam panamské trasy - oproti situaci na začátku minulého století - zřejmě v brzké době poměrně dramaticky poklesne. Nikaragua totiž v červenci oznámila vlastní plány na vybudování konkurenčního, 278 kilometrů dlouhého průplavu skrze svoje území. Zprovoznit by ho chtěla do šesti let.
Jen 60 centimetrů...
Panamský kanál je v průměru hluboký asi 13,5 metru a široký od 150 do 305 metrů. Manévrovat skrze něj není jednoduché, a to zejména kvůli soustavám plavebních komor. Největším lodím, které do nich s obtížemi najíždějí, totiž k jejich okrajům zbývá po třiceti centimetrech na každé straně. K dispozici jim tu proto je na 46 remorkérů, vlečných člunů.
"Kanál byl postaven díky tisícům imigrantů a já jsem dnes součástí této historie. Pracuji na něčem, co oni tenkrát považovali jenom za sen," říká Verónica Willová, kapitánka jednoho ze zmíněných remorkérů.
Pozici zastává teprve jako třetí žena v historii průplavu, uvedl server BBC, který s ní hovořil. "Jsem hrdá na to, že pracuji na kanálu," dodala žena.
Cestou prochází asi pět procent veškeré světové námořní dopravy. Ve světovém měřítku se to nezdá moc. Konkurentem mu je v oblasti dopravy mezi Asií a východní Amerikou například jeho evropský protějšek - Suezský průplav. Ten v brzké době rovněž čekají velké změny. Egypt totiž vedle něj plánuje vybudovat druhou paralelní cestu. Kromě toho zřejmě zároveň rozšíří i tu současnou.
Konkurence je neúprosná...
Podle serveru The Economist suezská varianta od roku 2010 zaznamenala nárůst podílu v dopravě mezi Asií a USA ze 30 na 42 procent. Vysvětlením může být například přesun výroby z Číny do jihovýchodnějších oblastí Asie, pro něž je Suezský průplav příhodnější.
Cesta z Šanghaje do New Yorku skrze Panamu lodím s přepravními kontejnery zabere 26 dní, přes Suez o dva dny déle. Kombinovaná námořní a železniční přeprava je sice kratší (trvá jen tři týdny), ale zase dražší.
Suez navíc oproti svému latinskoamerickému konkurentovi disponuje několika výhodami. Nemá plavební komory ani nepříjemně zúžené úseky, a je tak vhodnější pro velké lodě. S tím by si ale mohly částečně poradit právě nynější stavební úpravy.
... a úpravy zřejmě nezbytné
"Už jsme dokončili mezi 75 a 76 procenty inženýrského projektu," cituje z červnového prohlášení správce kanálu Jorge Quijana agentura Reuters.
Práce na rozšiřování kanálu, které v roce 2006 odsouhlasilo referendum, měly být původně dokončeny už letos.
Zpomalují je ale spory o peníze a stávky dělníků za vyšší mzdy. Původní náklady měly dosáhnout asi 5,25 miliardy dolarů. Konsorcium stavebních firem po vládě v Panamě ale požaduje, aby zaplatila dodatečné náklady přesahující 1,6 miliardy dolarů, tedy více než 32 miliard Kč, připomněla ČTK. V únoru tak byly práce na několik týdnů přerušeny.
"Poprvé v našich dějinách máme kontrolu nad vlastním územím," říká Alberto Aleman Zubieta, který v letech 1996 až 2012 pracoval ve správě kanálu. Je pyšný na to, že si Panama poradila i bez Američanů. "Jsem velice hrdý na to, že lidé z Panamy odsouhlasili rozšíření," doplnil.
Myšlenka stará půl století
Myšlenka na vytvoření trasy mezi Atlantským a Tichým oceánem je stará téměř půl tisíciletí, připomíná PCA.
V roce 1534 vydal Karel V. (tehdy mimo jiné král španělský a císař římský) rozkaz prozkoumat možnosti, zda by šlo podél řeky Chagres vybudovat příslušnou cestu. Jenže to tehdy nebylo zdaleka proveditelné, a tak Španělé chodili pralesem a jihoamerické zlato nakládali až na plážích podél moře.
Projekt samotný se tedy začal zhmotňovat až mnohem později - ke konci 19. století. Osm let poté, co v roce 1880 Francouzi začali s pracemi na průplavu v úrovni moře, je zastavily finanční potíže. Přitom v té době za stavbou nestál nikdo jiný než právě proslulý francouzský diplomat a podnikatel Ferdinand Lesseps.
Stavba stála život desetitisíce lidí
Podle serveru Panama.cz se tehdy s vidinou přivýdělku na stavbu sjely desetitisíce lidí z téměř stovky zemí - od Španělů přes Iry, Řeky až po obyvatele Antil a středoamerické indiány. Dělníky ale zaskočily obtížné podmínky a řada nemocí. Z 45 000 dělníků během osmiletého nedokončeného projektu podle serveru zemřelo asi 20 000 lidí. Zařízení posléze odkoupily USA.
Panama - v té době už odštěpená od Kolumbie - se dohodla s Američany, a tak 4. května 1901 stavba začala znovu. Tentokrát ale v pozměněném návrhu, tedy s plavebními komorami.
Do otevření o deset let později se na jeho konstrukci podílelo téměř 50 000 lidí ze tří desítek zemí světa.
Ačkoli Panama měla od té doby vůči průplavu určitá práva, kanál samotný - stejně jako přilehlé okolí - spravovaly USA. Na základě dohody z roku 1977 pak ale Washington na přelomu tisíciletí předal vodní trasu i přilehlé území pod správu Panamy.
