Analýza - Poté, co se novým šéfem Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) stal intelektuál Alfonso Cano, Kolumbijci čekali, že provede spektakulární partyzánskou akci.
FARC, které více než 40 let bojují za ustavení komunistického státu, už totiž několik měsíců stíhá jedna pohroma za druhou.
A Cano, spíš diplomat než válečník, měl podle předpovědí dokázat, že jeho pozice i pozice celé organizace je stále silná.
Místo toho však přišel další vážný úder integritě kolumbijské guerilly. V domnění, že je předávají partyzánům ze spřátelené organizace, propustily FARC své nejdůležitější politické zajatce.
Při akci kolumbijské armády tak nemusel padnout jediný výstřel.
Čtěte více: Ingrid Bétancourtová: Po 6 letech v zajetí na svobodě
Infiltrovaná guerilla
Kromě bývalé kandidátky na kolumbijskou prezidentku Ingrid Bétancourtové byli osvobozeni i tři američtí vojenští kontraktoři a jedenáct kolumbijských policistů a vojáků.
Zahanbení je to pro FARC hned trojnásobné. Jednak se ukazuje, že komunikace uvnitř guerilly nefunguje a Bogotě se ji podařilo infiltrovat do té míry, že to omezuje její operační schopnosti.
Zadruhé přišla - jak už bylo řečeno - o své nejcennější zahraniční rukojmí, kteří k ní obraceli zraky celého světa.
Osvobozením zajatců se konflikt znovu stane víc "kolumbijským" a zmenší se zahraniční tlak na kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho, který je zastáncem tvrdého postupu vůči guerille.
A nakonec: Uribe dostal už poněkolikáté zapravdu v tom, že tvrdý přístup nese ovoce. Jeho preference, respektive oblibu mezi Kolumbijci, už atakují hranici devadesáti procent.
Špatný rok pro FARC
Partyzány stíhá v poslední době jeden neúspěch za druhým a Kolumbie doufá, že by po desetiletích krvavého konfliktu mohl konečně zavládnout mír.
Morálka "guerilleros" je teď na bodu mrazu. V devadesátých letech měly FARC podle odhadů 15 tisíc členů, nyní jich je o šest tisíc méně.
V květnu se úřadům dokonce sama vzdala šéfka "Fronty 47" Nelly Ávila Morenová alias Karina, která je obviněná z vraždy otce kolumbijského prezidenta Álvaro Uribeho.
O dva měsíce dříve přišli povstalci o své dva nejdůležitější vůdce. Na infarkt zemřel "nejstarší partyzán planety" Manuel Marulanda Vélez, který měl ve FARC přibližně stejnou pozici jako Fidel Castro mezi kubánskými revolucionáři.
Pár týdnů předtím kolumbijská armáda vybombardovala tábor Marulandova očekávaného nástupce Raúla Reyese. Rukou vlastního osobního strážce pak zahynul další z nejužšího sedmičlenného vedení guerilly, Iván Ríos.
Kokain brání míru
Že by však FARC svoji činnost v brzké době zcela ukončily, to nečeká nikdo.
Jeden z pravděpodobných scénářů pro budoucnost nabízí cesta, kterou se vydaly demobilizované pravicové paravojenské jednotky, jež své dřívější masakry plánovaly s požehnáním vládních úředníků.
Poté, co se jejich zastřešující organizace AUC před několika lety rozpadla, věnují se menší skupiny pravicových bojůvek i nadále tomu, co umí nejlépe - terorizování vesničanů, zabírání zemědělské půdy a obchodu s drogami. Ten je v současnosti i hlavním zdrojem příjmů FARC.
Na tahu je teď Alfonso Cano. Podle analytiků je to člověk, který může přivést partyzány k jednacímu stolu. Mnozí se však bojí, že bude muset po osvobození Bétancourtové svou pozici upevnit o to důrazněji.
