Když se v Buči, městu ležícímu asi 25 kilometrů západně od Kyjeva, našla mrtvá těla náhodně ležící po ulicích a naházená v hromadných hrobech, považovala se situace za náhodný masakr způsobený ruskými vojáky. Investigativní novináři ale přišli na to, že šlo o organizované násilí a záměrnou brutalitu. Díky telefonním rozhovorům Rusů zjistili, že vojáci celou akci nazývali "čistkou". Měli předem připravené seznamy lidí, kteří měli představovat potenciální hrozbu, a chodili od domu k domu, aby dané osoby našli. Civilisty, kteří byli podezřelí z pomoci ukrajinským jednotkám, ruští vojáci mučili a popravovali.
To, jak "čistka" vypadala, dokazují i stovky záběrů z bezpečnostních kamer. Šlo o organizovanou brutalitu. Vojáci se snažili strategicky neutralizovat odpor a zastrašit místní obyvatele. Podobnou metodu už Rusové použili v minulosti, a to třeba ve válečných konfliktech v Čečensku. Novináři společně s newyorskou firmou SITU Research, která se zabývá vizuálním vyšetřováním, zrekonstruovali události pomocí 3D modelu Buči. Ten vytvořili na základě dat z dronů, které nad městem létaly letos na jaře.
Ukrajinci neměli skoro žádné zbraně
Vše začalo 3. března, kdy se na západním okraji nenápadného městečka Buča objevila tři obrněná ruská vozidla. Jako první si jich všiml válečný veterán Maksym Stachov, který ihned naskočil do auta a po městě křičel: "Schovejte se! Utečte! Rusové přicházejí!" Stachov společně s desítkami dalších dobrovolníků a zlomkem vojáků zřídili tři kontrolní stanoviště podél Jablunské ulice, strategické silnice oddělující Buču od sousední Irpině. Na místech pomáhali lidem s evakuací.
Civilisté zamířili do opevněného suterénu kancelářské budovy v průmyslovém komplexu Jablunská 144, aby se ukryli. To ještě netušili, co se na místě bude v dalších dnech odehrávat. Na příjezdové silnici zatím situaci střežili tři ukrajinští vojáci, z nichž jeden ležel na zemi a střílel puškou na přijíždějící ruské jednotky. Pomáhalo jim asi dalších 20 dobrovolníků. Většinou šlo o muže, kteří nikdy nedrželi zbraň v ruce. Podél železniční trati se začala vinout zdánlivě nekonečná kolona ruské palebné síly. "Neměli jsme téměř žádné zbraně. Nemělo smysl s nimi bojovat," popsal Stachov. "Chlapi plakali. Nechtěli jsme ustupovat."
Většina ukrajinských vojáků odjela v černé dodávce směrem na východ. V chaosu ruského postupu se osm dobrovolníků z kontrolního stanoviště oddělilo od ostatních. Jeden z nich, taxikář Ivan Skyba, v soudních dokumentech uvedl, že se dobrovolně přihlásil na pomoc ukrajinské územní obraně, ale oficiálně nebyl součástí armády. Podle něj měli muži z této odbojové skupiny pouze neprůstřelné vesty, vysílačky, pušky kalašnikov a ruční granáty.
Dobrovolníci se ukrývali v jednom z domů
Dobrovolníci utekli do cihlového domu v Jablunské ulici, kde se skrývali. Jednomu z nich, Andriji Dvornikovovi, přišla zpráva od jeho známého, ukrajinského vojáka, který se dostal z Buči do Irpině. "Máš jídlo?" psal mu. "Na jídlo teď nemůžu myslet. Chceme se dostat do Irpině," odepsal Dvornikov. "Vůbec nevycházej ven!" varoval ho kamarád.
Další den se ruští vojáci pohybovali po Jablunské ulici a kontrolovali lidem doklady. Prohlíželi jejich telefony a vyslýchali je. Snažili se najít konkrétní lidi podle svého seznamu. Záběry z bezpečnostních kamer ukazují vojáky, jak si podávají ruce, povídají a smějí se. Bývalý analytik americké vojenské rozvědky Henry Schlottman v záznamech poznal viditelné symboly, které dokazují, že šlo o vojáky 76. gardové výsadkové divize a příbuzné jednotky.
Ještě chvíli předtím, než ruští vojáci vyrazili dveře domu Jablunská 31 a vyvedli ukrývající se dobrovolníky a majitele domu na dvůr, stihl Dvornikov zavolat své ženě Julii Trubě a říct jí, aby si vymazala všechny důkazy o jejich komunikaci z telefonu. Na dvoře ruští vojáci donutili dobrovolníky, aby si sundali boty. Pak je označili za banderovce, čímž chtěli naznačit, že jsou nacisté. Obvinili je, že působí jako pozorovatelé ukrajinské armády.
"Neboj se, vrátím se." To bylo naposledy, kdy ho viděla
Dva Rusové na dobrovolníky mířili zbraněmi a nutili je jít naboso po mokré a zledovatělé cestě ke komplexu v Jablunské 144. Donutili je pokleknout za ruským vojenským vozidlem a kopali do nich. Skyba viděl, jak zvedli muže vedle něj a střelili ho do hlavy. Jeden z dobrovolníků, mladý muž přezdívaný "Svatý", se strachem o život vojákům přiznal, že s dobrovolníky obsluhovali kontrolní stanoviště. Mladík krveprolití v Jablunské přežil. Podle dokumentů a fotografií, které novináři zkoumali, ho ale Ukrajinci později vypátrali a vyšetřovali pro velezradu.
Ruští vojáci v následujících hodinách do Jablunské 144 dopravovali postupně další a další lidi. Předem jim bylo řečeno, a to i ruským prezidentem Vladimirem Putinem, že je ukrajinští civilisté přivítají jako osvoboditele. Ti, kteří budou klást odpor, jsou pak pravděpodobně fašisti a povstalci, nikoliv skuteční civilisté.
Jedním z lidí, které ruští vojáci jako součást "čistky" do komplexu přivedli, byl i dvacetiletý prodavač Dmytro Čaplyhin, jemuž všichni říkali Dima. Vojáci mu v telefonu našli fotografie ruských tanků a obvinili ho, že pomáhá ukrajinské armádě. Když ho odváděli z domu, jeho babička Natalia Vlasenková je prosila, aby ho nechali být. "Jeden z nich na mě namířil pušku a řekl: 'Když ho nechcete vydat po dobrém, tak to uděláme po zlém.'," popsala Natalia. Dima jí stihl říct, ať se nebojí, že se vrátí. To bylo naposledy, co ho viděla živého.
Kradli elektronické vybavení, ale i alkohol
Někteří vojáci vnikali do domů lidí, násilím vylamovali zámky nebo tanky proráželi vysoké ploty. Místním například vysvětlovali, že tak hledají zbraně. Později obyvatelé Buči uvedli, že jim vojáci kradli nářadí, elektronické vybavení, potraviny nebo alkohol. Systematicky také odnášeli všechny kamery, které našli.
Do Jablunské 144 se dostala i Iryna Volyňcová. V jednom z mužů, kteří byli na příjezdové cestě, poznala svého dávného spolužáka Andrije Verbovije. Ležel na zemi zkroucený v poloze plodu, třásl se a za ním se táhla dlouhá krvavá stopa. Věděla, že je stále naživu. Napadlo ji, že ho přikryje látkou, ale ze strachu se to neodvážila udělat.
V řadě odsouzenců si pak Iryna všimla i vlastního syna Slavy. Poznala ho podle bundy a kalhot. Dostal ránu do žeber a těžce dýchal. Ukrajinka se snažila zoufale vyjednat jeho propuštění. Rusové si Slavu začali prohlížet zblízka v souvislosti s tím, jestli nejde o jednoho z mužů, kterého hledají. Jeden z vojáků se zeptal druhého: "Je to on?" "Ne, není," odpověděl voják. Slava dostal zpátky své boty a přežil. Rusové toho dne propustili většinu civilistů.
Vyražené zuby nebo mlácení kbelíkem do hlavy
Dobrovolníci, kteří chtěli chránit město před okupačními vojsky, ale zůstali v zajetí a vojáci je v Jablunské 144 začali mučit. Taxikář Skyba dostal tak velkou ránu do obličeje, že mu vyrazila zuby. Měl roztržené obočí a po tváři mu stékala krev. Rusové mu svázali páskou ruce za zády a na hlavu mu dali kbelík. Házeli mu na záda cihly, dokud se nepřevrátil. Pak ho vytáhli a mlátili do hlavy kbelíkem, dokud neztratil vědomí.
Když se dobrovolník probral, slyšel jednoho z vojáků, jak se ptá: "Co s nimi máme dělat?" Jiný mu odpověděl, ať je zabije. Vojáci muže odvedli za roh kancelářské budovy na nádvoří. Ležela tam už jedna mrtvola. Pak začali střílet. Skyba ucítil, jak ho něco probodlo v boku, a dopadl na zem. Podle fotografie ho vojáci střelili do břicha. Taxikář předstíral, že je mrtvý, i když se bál, že Rusové uvidí, jak mu jde pára z úst. "Čekal jsem na tmu. Hrozné… Nedokážu to vysvětlit. Prostě strašné," uvedl.
Jakmile na nádvoří bylo ticho, odlepil si Skyba ze zápěstí pásku, prolezl mezi mrtvolami svých kamarádů, ukradl boty jedinému muži, který je měl, a ukryl se v sousedním domě. Tam se schoulil na pohovku a snažil se zahřát. Pak uslyšel hlasy Rusů. "Je tu někdo v domě?" zavolal voják. Skyba předstíral, že je majitel domu. Rusové si mysleli, že jde o zraněného civilistu, a tak ho odvedli zpět do Jablunské 144, ale na ošetření. Ve sklepě bylo drženo více než 100 lidí.
Následující tři dny se Skyba choulil ve sklepení. Děti plakaly, dospělí se modlili. Jediný záchod byl rozbitý a místnost zaplnil zápach lidských výkalů. 7. března nakonec Skyba spolu s ostatními sklep opustil. Všichni ostatní dobrovolníci kromě "Svatého" už byli mrtví.
"Když budeme muset, budeme zabíjet"
Novináři zkoumali desítky telefonních hovorů ruských vojáků. Jeden z nich, přezdívaný Lyonya, zavolal své matce nedaleko Buči. Řekl jí, že jsou na ulicích civilisté s vystřelenými mozky. Jeho matka chtěla vědět, kdo je zabil. "Naši lidé," odpověděl. Pak popisoval, jak zastřelili chlapce, který měl v telefonu aplikaci Telegram. V ní byla informace o poloze a logistice Rusů. Zastřelili ho na místě.
Jiný voják volal 17. a 18. března také své matce. V hovoru jí řekl, že patří k 76. gardové výsadkové divizi. Popisoval jí, že Rusové střílejí každého a je jim jedno, jestli je to dítě, žena, stará paní, nebo starý muž. Každého, kdo má zbraň, zabijí. Vysvětlil, že jeho jednotka vyjíždí na "čistky". "Když budeme muset - budeme zabíjet," řekl.
Přes čtyři stovky mrtvých těl
Ukrajinští prokurátoři tvrdí, že za násilnosti v Jablunské 144 jsou zodpovědní právě vojáci 76. gardové výsadkové divize. Její velitel Sergej Čubarykina a jeho šéf Alexandr Čajka, který působil jako velitel ruských jednotek v Sýrii a je známý pro svou brutalitu, jsou stíhaní za trestný čin agrese kvůli vedení nezákonné války.
Hlavní ukrajinský prokurátor pro případ Jablunské 144 Taras Semkiv novinářům řekl, že je neobvyklé, aby válečné zločiny dokazovaly kamerové záznamy a výpovědi očitých svědků. Podle něj jsou pro obžalobu klíčové. "Výsledky trestních důkazů, které jsme dosud shromáždili, ukazují, že nešlo jen o ojedinělé případy, kdy vojenský personál udělal chybu, ale o systematickou politiku zaměřenou proti ukrajinskému lidu," vysvětlil Semkiv.
Úřady v Buči uvedly, že nalezly těla více než 450 mužů, žen a dětí. Téměř všechna vykazovala známky násilné smrti. Z toho bylo 40 těl nalezeno v Jablunské ulici.
Na podrobné otázky, které poslala agentura Associated Press Moskvě, novináři nikdy nedostali žádnou odpověď.
