Praha - Olympijská pochodeň je v těchto dnech přísně střežena. Demonstranti po celém světě se ji totiž pokoušejí zhasit na protest proti porušování lidských práv v Tibetu, které má na svědomí pořadatelská země nadcházející olympiády. Organizátoři globální štafety s nimi tedy hrají hru na kočku a myš.
Primát v uhašení pochodně ale už nikdo získat nemůže. Drží jej totiž Češi, kterým se podařilo zhasnout olympijský oheň v létě 1936. Tedy v roce, kdy olympiádu hostil Berlín a rituál běhu s pochodní se konal vůbec poprvé.
K incidentu došlo 30. července poté, co oheň z Olympie přes Atény, Delfy, Soluň, Sofii, Bělehrad, Budapešť a Vídeň dorazil do Prahy. Tady ho na Staroměstském náměstí na improvizovaném olympijském oltáři vítal pražský primátor Karel Baxa.
A právě levicoví demonstranti, kteří považovali běh s ohněm za propagaci agresivního němectví a čistě politický rituál, na čas zablokovali blížící se běžce, takže nedošlo včas k předávce pochodně.
V ocelových tubusech vyrobených essenskou firmou Krupp totiž hořel hořčíkový prášek, který vydržel jen asi deset minut. Pokud se tedy podařilo zabránit štafetovému zapalování nové pochodně, světlo jednoduše zhaslo.
V Praze tak nakonec musela zaskočit náhradní pochodeň, která ale byla povinně v záloze po celou dobu.
Trasa běhu na českém území dlouhá 290 kilometrů byla ale jinak klidná. Přesto běžce, z nichž každý musel urazit kilometrovou trasu, doprovázeli četníci, často i na bicyklech.
Proti olympiádě protestovali v Praze také mnozí poslanci. "Není proto strašnějšího výsměchu této myšlence, není horšího zneužití ideálu Olympijských her, než když je hostí stát, kde svoboda a lidské právo byly nejbrutálnějším způsobem rozdupány. Do tohoto prostředí že by měly směřovati výpravy českých lidí, lidí Masarykovy republiky?" hřímal v prosinci 1935 v parlamentu Leopold Vaverka.
Sokolové o protestech nechtěli slyšet
Sokolové, z jejichž řad pocházel i pozdější olympionik Alois Hudec, se ale jakékoliv politizaci her bránili. "Na přípravách našich k olympijským závodům ani k vystoupení sokolstva v Berlíně postupek Německa nemůže se však odrazit," napsal časopis Tělocvik poté, co Hitler v březnu 1936 obsadil demilitarizované Porýní.
Vůbec nejpočetnější československá výprava v dosavadní historii (151 mužů a 13 žen) tak nakonec do Berlína 6. srpna odjela. A činila se - získala celkem tři zlaté a pět stříbrných medailí.
