reklama
 
 

Olympijský oheň jako první uhasili Češi. V roce 1936

11. 4. 2008
Pochodeň vyhasla na Staroměstském náměstí
Doporučujeme

Praha - Olympijská pochodeň je v těchto dnech přísně střežena. Demonstranti po celém světě se ji totiž pokoušejí zhasit na protest proti porušování lidských práv v Tibetu, které má na svědomí pořadatelská země nadcházející olympiády. Organizátoři globální štafety s nimi tedy hrají hru na kočku a myš.

Primát v uhašení pochodně ale už nikdo získat nemůže. Drží jej totiž Češi, kterým se podařilo zhasnout olympijský oheň v létě 1936. Tedy v roce, kdy olympiádu hostil Berlín a rituál běhu s pochodní se konal vůbec poprvé.

K incidentu došlo 30. července poté, co oheň z Olympie přes Atény, Delfy, Soluň, Sofii, Bělehrad, Budapešť a Vídeň dorazil do Prahy. Tady ho na Staroměstském náměstí na improvizovaném olympijském oltáři vítal pražský primátor Karel Baxa.

A právě levicoví demonstranti, kteří považovali běh s ohněm za propagaci agresivního němectví a čistě politický rituál, na čas zablokovali blížící se běžce, takže nedošlo včas k předávce pochodně.

V ocelových tubusech vyrobených essenskou firmou Krupp totiž  hořel hořčíkový prášek, který vydržel jen asi deset minut. Pokud se tedy podařilo zabránit štafetovému zapalování nové pochodně, světlo jednoduše zhaslo.

V Praze tak nakonec musela zaskočit náhradní pochodeň, která ale byla povinně v záloze po celou dobu.

Trasa běhu na českém území dlouhá 290 kilometrů byla ale jinak klidná. Přesto běžce, z nichž každý musel urazit kilometrovou trasu, doprovázeli četníci, často i na bicyklech.

Proti olympiádě protestovali v Praze také mnozí poslanci. "Není proto strašnějšího výsměchu této myšlence, není horšího zneužití ideálu Olympijských her, než když je hostí stát, kde svoboda a lidské právo byly nejbrutálnějším způsobem rozdupány. Do tohoto prostředí že by měly směřovati výpravy českých lidí, lidí Masarykovy republiky?" hřímal v prosinci 1935 v parlamentu Leopold Vaverka.

Sokolové o protestech nechtěli slyšet

Sokolové, z jejichž řad pocházel i pozdější olympionik Alois Hudec, se ale jakékoliv politizaci her bránili. "Na přípravách našich k olympijským závodům ani k vystoupení sokolstva v Berlíně postupek Německa nemůže se však odrazit," napsal časopis Tělocvik poté, co Hitler v březnu 1936 obsadil demilitarizované Porýní.

Vůbec nejpočetnější československá výprava v dosavadní historii  (151 mužů a 13 žen) tak nakonec do Berlína 6. srpna odjela.  A činila se -  získala celkem tři zlaté a pět stříbrných medailí.

 

Pokračujte dál

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama