Brusel - Bankovní unie, prosazovaná Německem a Francií s cílem umožnit lepší kontrolu finančního sektoru v EU, naráží na tvrdý odpor Británie a Nizozemska. Zásadní výhrady má také Česko a další země.
Podle nové zprávy Výboru pro globální stabilitu (FSB), celosvětového regulačního orgánu se sídlem v Basileji, za to může hlavně takzvané stínové bankovnictví.
Stínové bankovnictví dosáhlo v loňském roce v EU takového objemu obchodů a propojenosti s komerčními bankami, že finanční kruhy v nejexponovanějších zemích - logicky - nemají zájem na tom, aby byly kontrolovány přísněji než doposud. Navíc nikoliv už jen národními, nýbrž napříště především unijními orgány.
Celosvětově představuje objem aktiv hedgeových fondů, fondů peněžního trhu a dalších institucí tvořících páteř stínového bankovnictví 67 bilionů dolarů (48,5 bilionu eur). V rámci Evropské unie je to 17,2 bilionu eur a tedy ekvivalent 111 procent hrubého domácího produktu EU.
Největší objemy a nárůst aktiv - a to na úkor Spojených států - eviduje FSB právě v Británii a Nizozemsku, kde představují 370, respektive 490 procent tamního HDP.
"Americký podíl na stínovém bankovnictví se snížil ze 44 procent v roce 2005 na loňských 35 procent," citoval server Euobserver ze zprávy FSB. "Tento pokles provázel na druhé straně nárůst objemů ve Velké Británii a eurozóně."
Vysoká míra rizik
Stínové bankovnictví sice přineslo vyšší výkon finančního sektoru, usnadnilo přístup k úvěrům, nabídlo alternativu k bankovním vkladům a podpořilo hospodářskou soutěž, nese s sebou ale příliš velká rizika a může dostat do vážných potíží celou bankovní sféru.
Hedgeové fondy a fondy peněžního trhu se věnují především krátkodobému obchodování s vysoce úročenými deriváty a transakcím uskutečňovaným v rámci dohod o zpětném odkupu dluhopisů, které sice zpravidla znamenají vysoké výnosy, na druhou stranu ale také mohou vyprodukovat astronomické ztráty.
Evropská komise, jež s myšlenkou bankovní unie a unijního dozoru nad finančními transakcemi přišla, mimo jiné navrhuje, aby se všechny obchody uskutečňované přes tyto málo průhledné fondy objevovaly v účetnictví komerčních bank, čímž by se předešlo vážným krizím.
Proti regulaci těchto fondů, stejně jako proti vytvoření bankovní unie, je vedle jiných analytiků také hlavní ekonom Raiffeisenbank ČR Aleš Michl.
"Politika uskutečňovaná hedgeovými fondy a případný útěk od určitého aktiva je lepší varovný signál než ten, který vydává regulátor," řekl Aktuálně.cz.
Česko, podobně jako kupříkladu Švédsko, upozornilo ústy ministra financí Miroslava Kalouska, že by vytvoření bankovní unie vyžadovalo změnu unijních smluv.
Nečasova vláda a Česká národní banka mají ale především obavy z toho, že by v případě celoevropské finanční krize mohly být z bank v Česku, kontrolovaných zahraničními mateřskými společnostmi, odčerpávány nemalé prostředky, aniž by tomu český regulátor mohl nějak zabránit.
"Česká národní banka může v čase nulových úrokových sazeb dělat jedinou věc," říká Michl. "Postarat se o to, ať mateřské zahraniční banky neodvedou v rámci bankovní unie ze svých dcer v ČR kapitál. Poznamenalo by nás to na dlouhá léta."
Myslete na východní Evropu, varuje EBRD
S výhradami k bankovní unii, která je v prvé řadě určena eurozóně, teď přišla také Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD). Ta v uplynulých letech investovala miliardy eur v postkomunistických zemích východní Evropy.
Teď EBRD požaduje, aby bylo v bankovní unii někdejším sovětským vazalům umožněno plné členství, navíc s neomezenou možností čerpat z fondů Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), v nichž by mělo být postupně k dispozici až 500 miliard eur.
"Celý systém by byl deformován preferenčním přístupem k fondům ESM," citovala agentura Bloomberg hlavního ekonoma EBRD Erika Berglofa. "Je v zájmu rozvíjejících se (východoevropských) ekonomik, aby byl tento nedostatek odstraněn."
Berglof připomněl, že kolapsu bankovního systému v některých východoevropských zemích se v letech 2008 až 2009 podařilo zabránit jen díky fondům tzv. Vídeňské iniciativy, což je uskupení evropských bank a regulátorů bankovního sektoru.
Účast v ESM by ovšem vyžadovala miliardové platby ze strany postkomunistických zemí. Ty sice přijímají z fondů EU obrovské částky, nejsou ale na druhé straně příliš ochotny podílet se na úvěrování států, které se dostaly do finančních potíží, jako je Řecko či Portugalsko.
Bankovní unie měla původně začít fungovat 1. ledna 2014, Německo a další země chtějí ale tento termín posunout na pozdější dobu. Vláda v Berlíně, která je pod silným tlakem bankovního sektoru, navíc zvažuje omezit unijní dozor pouze na velké bankovní domy a nesouhlasí s tím, aby pod něj spadalo všech šest tisíc finančních institucí fungujících na území EU.
