Analýza - „Veřejné mínění už má dost toho, že vidí, jak zase a zase platíme - ať už je to (Evropská) komise, členské státy nebo velcí dárci - za infrastrukturu, která bude systematicky zničena... neděláme nic jiného, než platíme."
To byla slova, která pronesl evropský komisař pro rozvojovou a humanitární pomoc Louis Michel poté, co si prohlédl následky války mezi Izraelem a Hamásem přímo v Gaze.
Jeho slova mají jistou logiku. Evropská unie je největším donorem Palestinců a jen samotná komise pro ně loni uvolnila 456 milionů dolarů, a tak by se dalo očekávat, že bude mít na zdejší dění nějaký vliv.
Pravdou je však spíše opak a do značné míry si za to může unie sama. Zaprvé vsadila u Palestinců pouze na jednoho čím dál slabšího hráče (Mahmúd Abbás a jeho Fatah), zadruhé se nedokáže - jak je u ní obvyklé - sama shodnout na jednoznačném postoji.
A jak jsme svědky v poslední době čím dál častěji, za jeden konec tahá rádoby věčně předsednická Francie a za druhý skutečná předsedající země sedmadvacítky: Česká republika. Paříž lobuje za jednání s islamisty z Hamásu, Praha je proti.
Zavřít dveře...
Klíčové evropské rozhodnutí v izraelsko-palestinském konfliktu přišlo roku 2003, kdy se EU rozhodla přidat Hamás na seznam teroristických organizací, a sama sobě si tak zakázala styky s tímto hnutím.
Námitky Francie, Španělska a Irska, že si tím EU zavírá dveře ke komunikaci s potenciálním důležitým aktérem a že bude politicky obtížné jej z tohoto seznamu později vyškrtnout, nebyly brány v potaz.
Plně se projevily v roce 2005, když Hamás zvítězil v regionálních volbách a zejména v lednu 2006, kdy doslova rozdrtil sekulární (a Evropany preferovaný) Fatah ve volbách do parlamentu. Když Hamás sestavil vládu, následovalo ukončení oficiálních kontaktů, přiškrcení zahraniční pomoci a kolaps jakéhokoliv smysluplného jednání o budoucím palestinském státu.
Mohlo to fungovat ale i jinak. Ještě před zapsáním Hamásu na teroristickou listinu EU tam unie totiž dala jeho ozbrojené křídlo - Brigády Izz ad-Dína Al-Kasáma, a to právě kvůli tomu, aby si k Hamásu zcela nezavřela dveře. Podobně to dodnes funguje v případě Fatahu: hlavní organizace na seznamu není, její ozbrojené křídlo Brigády mučedníků od al-Aksá je.
Zmatenost evropských politiků demonstrovalo roku 2004 i (později stažené) prohlášení vysokého představitele EU pro zahraniční politiku Javiera Solany, že se s představiteli Hamásu sešel.
...otevřít náruč
Jednou z věcí, které jasně demonstrovala nedávná válka v Gaze však je, že přes zničující izraelské útoky zde Hamás bude i nadále. Pokud chce navíc EU pomoci při obnově Gazy, půjde to bez Hamásu jen velmi těžko.
Mnozí evropští politici tak začali o možné spolupráci s Hamásem mluvit otevřeněji. V jejich čele pak francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner a někdejší „hříšník" Solana.
„Je naším názorem - a uvědomili jsme si to už dávno - že Hamás byl jednou ze zúčastněných stran v blízkovýchodním mírovém procesu," citovala agentura AFP 20. ledna Kouchnera. „Myslíme si, že s nimi budeme muset mluvit, pokud akceptují mírový proces a rozhodnou se začít s jednáním."
„Kdykoliv toto (vytvoření vlády národní jednoty mezi Hamásem a Fatahem - pozn. red.) nastane, musí to být tým lidí, kteří budou pokračovat v pokusech dosáhnout... dvou států, které jsou schopny žít vedle sebe," prohlásil Solana na tiskové konferenci v Jeruzalémě o týden později. „Lidem, kteří půjdou tímto směrem, musí být samozřejmě pomáháno a musejí být podporováni."
Ještě otevřenější byl Solana v interview pro středově pravicový izraelský deník Jerusalem Post.
Flexibilní duch
„Nemyslím si, že esencí Hamásu je zničení Izraele. Esencí Hamásu je osvobození Palestinců," řekl v narážce na chartu organizace, která po zničení Izraele přímo volá. Jak politické vedení Hamásu v Damašku, tak islamisté v Gaze však v posledních letech mluví o tom, že jsou ochotni Izrael akceptovat - pokud vrátí okupovaná palestinská území a stáhne se do hranic z roku 1967.
„Chceme být součástí mezinárodní komunity. Myslím, že Hamás nemá zájem teď zvyšovat počet krizí v Gaze nebo dráždit svět," zopakoval po nedávné válce v interview pro agenturu AP mluvčí Hamásu Ghazi Hamad. „Akceptujeme stát v hranicích z roku 1967. Nemluvíme o zničení Izraele."
Signifikantní je zejména to, že Kouchner a Solana si kladou jako podmínku dialogu s Hamásem jeho ochotu jednat, a nikoli tři tradiční podmínky tzv. blízkovýchodního Kvartetu (EU, OSN, Rusko, USA): tedy uznání Izraele, zřeknutí se násilí a uznání předchozích dohod uzavřených mezi Palestinskou samosprávou a Izraelem.
Pro „flexibilitu ducha" a nebýt „absolutistický" se při své návštěvě Sýrie tento týden vyslovil i irský ministr zahraničí Micheál Martin. Jednat s Hamásem doporučuje i bývalý britský premiér a současný speciální vyslanec Kvartetu Tony Blair.
Francie proti Česku
Rozdílnost různých evropských pozic však podle agentury IPS demonstrovalo i bruselské jednání mezi evropskými šéfdiplomaty o možném budoucím příměří v Gaze minulý týden.
Podle IPS naléhala Francie, aby se v závěrečném prohlášení objevila i věta o tom, že je EU připravena jednat s případnou palestinskou vládou národní jednoty, která by zahrnovala Hamás - pokud by se zavázala k principům izraelsko-palestinského mírového procesu.
Na základě odporu Česka, Německa, Itálie a Holandska však byla údajně tato formulace vypuštěna.
Pozice Česka tak zůstává nejasná. Na jednu stranu Karel Schwarzenberg mluví o tom, že „palestinské usmíření pod (prezidentem a vůdcem Fatahu) Mahmúdem Abbásem je základem pro pokrok", na druhou stranu však není ochoten jednoznačně přiznat, zda bychom s takovou vládou jednali.
Počkáme a uvidíme...
„Uvidíme, jaká bude. Asi s ní budeme jednat, ale nemůžu to předem říci, dokud nevím, kdo to bude... samozřejmě beru prezidenta (Abbáse) velmi vážně a samozřejmě se kloním k tomu, že když on něco doporučí a je to jeho vláda, že bychom s nimi samozřejmě měli jednat," řekl ministr Aktuálně.cz.
Podle Schwarzenberga jde však pouze o variantu jakési úřednické vlády, kterou by Hamás podpořil, ale ve které by nezasedl.
„(Účast Hamásu) je něco jiného. Teď se uvažuje o tom, že by to byla vláda technokratického typu, vláda, kterou by podporovaly všechny palestinské proudy. Bylo by to něco, čemu my asi říkáme úřednická vláda."
Otázkou je, zda bude ochoten Hamás, který je s Fatahem v latentní občanské válce, na takovouto Abbásem sestavenou vládu vůbec přistoupit.
