Priština (od zpravodaje Aktuálně.cz) - Připomínalo to návrat českých hokejistů z Nagana. Troubení aut, vlajky, hrdost, euforie. Jenže v Kosovu se neslavilo olympijské zlato. Ve hře bylo mnohem víc: vznik státu.
V neděli se odehrály poslední vteřiny mnohaletého zápasu. Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku.
Balkánská euforie
Nedělní odpoledne je na jihoevropské poměry hodně mrazivé, ale na hlavní třídě kosovské Prištiny si lidé rozepínají bundy. Desetitisíce Albánců jsou slepeny v jeden celek, poskakují, zatínají pěsti, mávají vlajkami. Výkřiky a pískot davů se mění v nepřetržité dunění. Kosovský parlament právě vyhlásil nezávislost.
Oslavy mají balkánské tempo. Řev je hlasitější, než by byl ve středu Evropy, zpívá se s přivřenými víčky. Potlesk je rychlejší. I petardy a dělbuchy jsou hlučnější. A vůbec, zvuky jsou často nečekané a podivné.
Davy v hospodách a barech vyhřezávají na ulici, lidé prudce gestikulují během televizních záběrů z parlamentu a tleskají při záběrech na sebe samé. Mladík vyjde z baru a jen tak mimochodem udělá kotrmelec. Trojice dalších teenagerů zabalená do albánských vlajek se pohupuje na větvích stromku či spíše keře, který by se snad v kterýkoliv jiný den musel zlomit.
Asijská majitelka čínského bistra, kam chodí na oběd cizinci hlídající mír v Kosovu, kroutí hlavou. "V Prištině už jsem viděla hodně, ale tohle je zase něco nového," prohodí.
Osmiletý školák vykřikuje do ochraptění: "UÇK, UÇK!" Ví vůbec, co zkratka Kosovské osvobozenecké armády znamená? "Jasně že jo. To jsou ti, co nás zachránili!"
Hned jak se jen trochu zešeří, osvětlí Prištinu ohňostroje. "Lepší kšefty už nikdy mít nebudu," říká prodejce pyrotechniky. "Ale vůbec mi to nevadí."
Milujeme USA
Lidé na hlavní třídě zapálili desítky ohňů z nánosů odpadků. V desetistupňovém mrazu se k plamenům chodí lidé ohřát, bubnovat a tancovat. Paliva je na několik nocí.
O kus dál se odehrává další z kosovských zápasů. Rozdávají se nápoje a jídlo zdarma. Desítky lidí bojují o každý chips. Vyzáblý dědula v neuvěřitelně vysokém kulichu a s albánskou vlajkou omotanou kolem krku cpe ulovené pochoutky do tašek. Zdaleka není sám, což připomíná, že tisíce obyvatel Kosova živoří v chudobě a novou balkánskou zemi čekají těžké časy.
Šestiletý kluk olizuje zbytky krému, který zůstal po desítky metrů dlouhém dortu. "Ta všeobecná radost se přenesla i na syna," směje se Sali, který pracuje ve Spojených státech, ale na vyhlášení nezávislosti se stejně jako tisíce dalších albánských emigrantů vrátil do Kosova.
"Ameriku Albánci milují. Stála na naší straně a jen díky ní dnes můžeme slavit," říká a ukazuje na fotky Billa Clintona a Madeleine Albrightové, které jsou přilepené k jedné z albánských vlajek. Amerických vlajek visí po Prištině desítky. Na jedné z nich je velká podobizna Marilyn Monroe.
Oslavy nezávislosti Kosova jsou oslavou Spojených států.
Srbové zápas nemohli otočit
Ne každý však bubnuje a dělá kotrmelce. Paní Zogajová pozoruje šrumec ve venkovních dveřích bytového domu. "Jsou i lidi, kteří zůstali doma a dívají se na televizi. Já se taky trochu bojím, aby se nikomu nic nestalo. To je ta naše mladá horká krev," říká pětapadesátiletá žena. Populace Albánců rychle vzrůstá a průměrný věk je v Kosovu nízký.
"Ale samozřejmě jsem taky dost vzrušená. Vždyť dnešek je pro Kosovo nejdůležitějším dnem za posledních pět set let," říká.
Jenže kdo vlastně jsou obyvatelé nového státu? Má minianketa mezi oslavujícími dopadla jednoznačně. Na otázku: Jaké jste národnosti, odpovědělo sedm z deseti lidí bez váhání - Albánec. Tedy nikoliv Kosovar, jak by se v den vyhlašování nezávislosti snad dalo očekávat.
Kromě dvou milionů muslimských Albánců však na území Kosova žijí Romové, Turci a hlavně sto tisíc Srbů. Ti teď mají strach.
"Pro ně je to naopak nejhorší den historie. Podle mě zbytek Srbů z Kosova odejde. Žádné srbské známé nemám, ale zároveň nemám nic proti slušným Srbům. Jenže krev mladých lidí je horká a vzpomínky na válku má každý," říká paní Zogajová.
"Berte to jako sport. Albánci už vstřelili tolik gólů, že Srbové nemohli hru otočit. Navíc Albánci získali důležité posily, a to Ameriku a Evropskou unii. Dnes slavíme vítězství," říká albánský emigrant Sali.
