Londýn - Britští zastánci odchodu z Evropské unie slibovali, že Londýn okamžitě po brexitu zamezí volnému příchodu pracovníků z jiných zemí EU, hlavně z těch ve střední a východní Evropě.
Zároveň tvrdili, že Británie ušetří miliardy, kterými přispívá do společného evropského rozpočtu.
Nyní, víc než rok po referendu o brexitu (konalo se loni 23. června - pozn. red.), ale i většina jeho zastánců připouští, že jejich sliby byly nesplnitelné.
Na britské politické scéně se stále výrazněji rýsuje názor, že země se s EU musí dohodnout na přechodném období. To znamená, že ihned po britském odchodu z unie, který nejspíš nastane v březnu 2019, by se vlastně nic nezměnilo.
Británie by tak i po brexitu "dál umožňovala volný pohyb, platila do evropského rozpočtu, řídila se evropskými zákony a uznávala rozhodnutí evropských soudů. Jen s tím rozdílem, že by na rozdíl od současnosti ztratila své místo u stolu a svá hlasovací práva v EU," popsal pravděpodobný scénář Mujtaba Rahman, ředitel konzultantské firmy Eurasia Group.
Toto přechodné období by podle spekulací mohlo trvat dva až tři roky.
To, že brexit nebude sám o sobě znamenat žádnou zásadní změnu, připouštějí i velmi euroskeptičtí členové britského kabinetu, například ministr životního prostředí Michael Gove a ministr obchodu Liam Fox.
"Na odchod z EU jsme čekali 40 let, tak to ještě dalších 24 měsíců vydržíme," prohlásil Fox.
Strach o volný obchod
Důvodem, proč Londýn stojí o sjednání přechodného období, jsou obavy z dopadu brexitu na britskou ekonomiku.
Do data britského odchodu se téměř určitě nepodaří vyjednat konečnou dohodu o volném obchodu mezi Británií a EU. Pro britské firmy by to znamenalo, že zničehonic ztratí volný přístup na svůj zdaleka nejdůležitější trh.
Totéž by postihlo i podniky ze zbylých 27 států unie. Británie je ale na obchodu s EU mnohem závislejší, než je tomu naopak.
Londýn by během přechodného období získal stejné postavení jako Norsko. To má přístup na vnitřní evropský trh, ale musí respektovat jeho základní svobody. Tedy mimo jiné umožňovat volný pohyb pracovní síly ze zemí EU.
Norsko se musí řídit nově přijímanými evropskými normami, i když na jejich podobu nemá vůbec žádný vliv. Navíc posílá peníze do různých evropských programů.
V případě současného rozpočtu EU pro období 2014 až 2021 to je 1,3 miliardy eur, tedy skoro 34 miliard korun.
Mluvčí britské vlády nedávno prohlásil, že volný pohyb Evropanů do Británie datem brexitu skončí. To je formálně pravda, ale jestliže Londýn stojí o přechodné období, bude muset svobodu pohybu umožnit, byť pod "jiným názvem".
Evropané přijíždějící za prací do Británie se tak nejspíš budou muset na ostrovech nejdříve registrovat.
"To si strčte za klobouk"
Země unie jsou o možnosti přechodného období a o podobě vztahů s Londýnem po brexitu ochotné začít jednat až poté, co budou jasné podmínky vzájemného "rozvodu".
Požadují například, aby Britové do evropského rozpočtu doplatili to, co už dřív slíbili. A aby garantovali práva Evropanů žijících ve Spojeném království.
Londýn dlouho odmítal, že by EU dlužil jakoukoliv větší částku. Takové požadavky si můžou země unie "strčit za klobouk", prohlásil nedávno ministr zahraničí Boris Johnson.
Podle zatím nepotvrzených spekulací britských médií ale vláda nabídne, že bude v rámci tříletého přechodného období do evropského rozpočtu ročně platit 10 miliard liber, tedy bezmála 290 miliard korun. Souhlasí s tím prý většina ministrů, Johnson je ale proti.
Dokonce i britský bulvární deník The Sun, který tvrdě podporuje odchod země z EU, nyní připustil, že Londýn by měl "vyrovnat účet". Přestože některá čísla označuje za "absurdní". I EU podle deníku navíc musí vyjít Britům vstříc.
"Ať už zaplatíme cokoliv, v úvahu musí být brán náš podstatný podíl na bohatství a aktivech EU," napsal The Sun.
Detaily můžou být známy na konci srpna, kdy se v Bruselu uskuteční další schůzka mezi britskými a evropskými vyjednavači.
