Sestry Maram (22) a Gharam (20) mají za sebou cestu, která je mezi syrskými uprchlíky spíše výjimečná. Do Evropy se vydaly samy – bez doprovodu mužských příbuzných. Uzavřené řecko-makedonské hranice přešly v srpnu 2015. Na rozdíl od většiny ostatních nechtěly do Německa. Mířily tam, kde byla největší šance, že se znovu shledají s celou svou rodinou. "Když válka skončí, tak se vrátíme," říkaly.
Malmö (Švédsko) – Jízda vlakem přes známý Öresundský most mezi dánskou Kodaní a švédským Malmö jako by symbolizovala to, jak většina Evropanů smýšlí o muslimských ženách. Velká vzdálenost, cesta do neznáma.
Představy ale nemusí odpovídat realitě.
Sestry Maram (22) a Gharam (20) ze syrského Damašku čekaly na jedné ze zastávek, kde vlak v Malmö staví. Setkání nebylo ani krátké, ani beze svědků kdesi ve městě, jak jsem si cestou sem představoval.
Už z dálky je vidět, že se usmívají. Vím, že je nemohu obejmout (ač bych to rád udělal). Už při vzájemném vřelém stisku ruky však nejistota mizí jako mlha nad okolním mořem.
"Musíte s námi k nám domů, seznámíme vás s rodinou," navrhují.
Linkový autobus vyráží na samý okraj města, kde Syřanky s rodinou bydlí. Jeho okna skrápí déšť.
Za sklem se míhá městská knihovna, jedno z míst, které tu sestry navštěvují nejčastěji. Knihy jim tady půjčují zdarma, v rámci švédského integračního programu. Učí se tu i švédštinu.
Odsud se mnou Maram před pár měsíci komunikovala přes Skype, tehdy mi ale neukázala tvář.
Rodinné štěstí
Velké domy kousek od zastávky jsou určeny pro uprchlické rodiny. Stejně jako v jiných zemích západní Evropy, i tady žijí nejbližší příbuzní pohromadě. Na rozdíl od žen a mužů, kteří se do Evropy dostali bez rodiny, po vlastní ose.
Ve dveřích stojí matka a otec obou mladých žen. V prostorném třípokojovém bytě s nimi žijí ještě mladší bratři Sam a Eslam.
Obývacím pokojem se brzy line silné aroma arabské a "švédské" kávy. Všichni v místnosti preferují tu instantní. Na stole je nachystána pestrá směsice arabských pokrmů.
Přesně v momentě, kdy jídlo zmizí z talíře hosta, otec přidá další chod. Tak nějak vypadá dokonalé rodinné štěstí. Přitom – ještě před rokem žili členové rodiny odděleně, ve třech různých částech světa. V Sýrii, Turecku a Švédsku.
Před rokem přišli do Evropy. Seriál Aktuálně.cz
Michal Pavlásek loni strávil několik týdnů s uprchlíky na Balkáně. Po roce je potkává znovu - v západní Evropě. Aktuálně.cz přináší portréty lidí, kteří odešli z domova, aniž by tušili, kde jejich cesta skončí.
Všechny zveřejněné reportáže a videa NAJDETE ZDE.
Aroma "švédské" kávy
Otec Maram a Gharam do Malmö přišel před dvěma lety. Díky kontaktům, které získal coby fotbalový trenér v Sýrii.
Brzy dostal azyl a práci v místním fotbalovém klubu. Umožnilo mu to uskutečnit svůj plán, jak dostat legálně do Švédska svou ženu a dva syny. Bezpečnou cestou, skrze tzv. reunion (sloučení rodiny), které mezinárodní právo azylové ochrany umožňuje.
Tento způsob sloučení rodiny má ale háček: týká se pouze manžela (nebo manželky) a nezletilých dětí. Maram a Gharam byly už plnoleté, a tak jim nezbylo, než aby do Evropy vyrazily samy.
Po vlastní ose. Přes Turecko a Balkán, stejně jako milion dalších lidí.
V době, kdy sestry pobývaly v Makedonii, čekali matka a bratři už několik měsíců v Turecku, až s nimi začne azylové řízení slučování rodiny, iniciované jejich otcem. Krátce poté je konečně pozvali na švédskou ambasádu v Ankaře. Nejdřív rodině zkontrolovali totožnost a pak jí umožnili na vlastní náklady odcestovat do cílové země. Další fáze řízení – pohovory, registrace a následné udělení azylu – už proběhla ve Švédsku.
Zpřísnění pravidel
Maram a Gharam švédský azylový pohovor absolvovaly teprve nedávno. Teď budou minimálně půl roku čekat na rozhodnutí. Dánsko i Švédsko totiž pravidla pro imigranty pod náporem velkého počtu lidí v listopadu 2015 výrazně zpřísnily.
Reagovaly tak mimo jiné na to, že v obou zemích přestávaly dostačovat ubytovací kapacity.
"Nedívají se na nás jako na uprchlíky nebo cizince... Díky jazykovým kurzům ve Språkcafé jsme poznali hodně místních i cizinců. Přicházejí sem Švédové a snaží se, abychom s nimi mluvili švédsky. A tím se učíme."
Balíčky legislativních změn, schválené národním parlamentem, vedly ke zpřísnění hraničních kontrol. Na hranici se od té doby důkladně prověřuje totožnost a zkoumá věk u nezletilých.
Obtížněji dosažitelné je i sjednocování rodin při udělování povolení k pobytu.
Sestry z Damašku čeká ve Švédsku azyl ve formě tzv. doplňkové ochrany. Uděluje se na jeden rok s možností prodloužení v závislosti na situaci v Sýrii.
Dřívější přítomnost otce jim přinesla tu výhodu, že nemusely měsíce čekat v registračních táborech. Jako čekatelky na azyl navíc mají nárok na 200 eur sociální podpory.
O tom, že doplňkovou ochranu získají, nepochybují. "Závisí to na tom, z jakého místa člověk přichází," vysvětluje starší Maram. "Oblast jižně od Damašku, ze které pocházíme my, je zničená, takže si myslím, že ano. Máme tady hodně přátel, kteří pocházejí ze stejné oblasti, a všichni byli přijati."
Na rozdíl od ostatních evropských zemí mají migranti ve Švédsku výhodu, že mohou legálně pracovat již před získáním statusu uprchlíka. De facto okamžitě poté, co dostanou registrační kartu, která slouží k identifikaci žadatele o azyl.
Sestry ze syrského Damašku se teď soustředí hlavně na studium švédštiny, jejich cílem je nastoupit (Gharam) či pokračovat (Maram) ve studiu architektury na vysoké škole v Malmö. Do pracovního procesu se zapojily tím, že občas prodávají oblečení v second handu.
Jako dobrovolnice navíc překládají a pomáhají jedné zdejší organizaci, která se pokouší nalézt a identifikovat nezvěstné děti, co se minulý rok na balkánské migrační trase v chaotických situacích na hraničních přechodech ztratily svým rodičům.
Kouzlo jménem Språkcafé
Od září mohou Gharam s Maram chodit na oficiální jazykové kurzy. Řeč země, v níž teď žijí, se ale učily už předtím – při neformálních setkáních s návštěvníky takzvaného Språkcafé v dobrovolnickém centru.
"Švédové o počasí tvrdí, že tady není zima, že ses jen nedostatečně oblékl. Stačí se jenom dobře obléct... a funguje to."
Setkání u kávy, při nichž obyvatelé Malmö tráví svůj volný čas komunikací s nově příchozími, jsou ukázkou toho, jak důležitá je pro integraci imigrantů drobná pomoc lokálních komunit. Místní při ní přijdou s cizinci do kontaktu, spřátelí se, přestanou mít strach.
"Nedívají se na nás jako na uprchlíky nebo cizince," vysvětluje Maram. "Díky jazykovým kurzům ve Språkcafé jsme poznali hodně místních i cizinců. Přicházejí sem Švédové a snaží se, abychom s nimi mluvili švédsky. A tím se učíme," říká.
"Vzal nás tam poprvé otec. Po několika týdnech jsme začaly jazyku rozumět," dodává. "Máme tu hodně přátel. Chodíme si, kam se nám zlíbí."
Za oknem vlaku, který míří z Malmö zpátky na evropskou pevninu, je chladno a nevlídno. Přesný opak toho, co člověk zažije v přítomnosti rodiny Maram a Gharam.
"Švédové o počasí tvrdí, že tady není zima, že ses jen nedostatečně oblékl. Stačí se dobře obléct. A funguje to," řekla Maram při jednom z hovorů ve Språkcafé.
Tento text byl vytvořen s podporou Strategie AV21, výzkumný program Efektivní veřejné politiky a současná společnost – Mobility. Vznikl s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace RVO: 68378076.
