Je to útok z vlastních řad, který se dral měsíce na povrch. První zprávy o tom, že lidé kolem Justina Trudeaua tlačili nyní už bývalou ministryni spravedlnosti Jody Wilson-Raybouldovou k zásahu do vyšetřování korupčního skandálu významné stavební firmy, se objevily už loni na podzim.
Vždy na chvíli utichly, hlavně proto, že Wilson-Raybouldová se k nim veřejně nechtěla vyjadřovat a lidé kolem Trudeaua je poměrně úspěšně odráželi. To se jejím vystoupením ve federálním parlamentu tento týden změnilo. Z toho, co se zdála být nepříjemná situace, se pro kanadského premiéra a světovou liberální ikonu stal obří skandál, ve kterém Trudeau hraje jednu z klíčových rolí.
O co ve skandálu jde?
Vše se točí okolo firmy SNC-Lavalin, která patří mezi klíčové hráče v kanadské infrastruktuře. Společnost čelí obvinění, že mezi roky 2001 a 2011 uplácela rodinu libyjského diktátora Muammara Kaddáfiho, aby se v jeho zemi dostala k lukrativním zakázkám. Celkem jí měla bokem zaplatit na 48 miliard kanadských dolarů (v přepočtu více než 750 miliard korun). Pokud by ji federální soud uznal vinnou, firma by se deset let nesměla podílet na žádném státním projektu a dá se proto očekávat, že by z Kanady odešla.
Společnost se proto snažila dosáhnout mimosoudního řešení, ve kterém by sice zaplatila velkou pokutu, ale mohla by se i nadále účastnit tendrů. Justice - včetně tehdejší ministryně spravedlnosti Wilson-Raybouldové - ale dospěla k závěru, že případ musí jít k soudu. V ten moment se kauza posunula na úroveň vysoké politiky.
Firma SNC-Lavalin
Firma SNC-Lavalin patří mezi klíčové hráče v kanadské infrastruktuře. Po celém světě zaměstnává na 50 tisíc lidí, nejvíc pak v Trudeauově domovské provincii Quebec. Stála za částí výstavby dálnice, která přes druhou největší zemi světa vede. Společnost je jedním ze symbolů stabilního domácího zaměstnavatele, který dokáže částečně zmírnit dopady amerického protekcionalismu - hlavně poté, co automobilka General Motors na konci loňského roku oznámila uzavření továrny v provincii Ontario a propuštění tisíců lidí v okolí největšího města Toronta.
Wilson-Raybouldová nyní před výborem pro spravedlnosti kanadského federálního parlamentu uvedla, že po několik měsíců čelila tlaku ze strany kanceláře premiéra a dalších vysoce postavených liberálních politiků, aby rozhodnutí změnila a zatlačila na příslušné orgány, aby se případ vyhnul soudu.
Celkem mělo jít o deset telefonátů a deset osobních schůzek s jedenácti lidmi. V jednom případě s ní případ probíral i sám Trudeau. Ten ji podle jejích slov upozornil, že případný odchod firmy z Quebeku, za který je ona sama poslankyní, by měl výrazný dopad na výsledek tamních voleb. Když se ho prý zeptala, zda ji navádí k vměšování se do vyšetřování, odmítl to. Trudeau ostatně popírá jakýkoliv nátlak.
Wilson-Raybouldová říká, že si nemyslí, že premiér a jeho lidé spáchali trestný čin, poukazuje ale na etický problém. Premiér ji navíc v posledních měsících přesunul z postu ministryně spravedlnosti na méně prestižní pozici ministryně pro záležitosti veteránů, což mnozí komentátoři hodnotí jako možný trest za nedostatečnou spolupráci. Z této pozice navíc Wilson-Raybouldová později odstoupila a Trudeau se nechal slyšet, že není jisté, že bude moct zůstat v liberálním poslaneckém klubu.
Kanadské líbánky s Trudeauem skončily
Skandál je pro Trudeaua problematický hned v několika rovinách. Od zvolení v roce 2015 se chlubil poměrně čistým štítem, hlavně v porovnání se svým rivalem Donaldem Trumpem. Dosavadní zaškobrtnutí vždy působila spíše jako snaha opozice něco na něj najít.
Například když rok po jeho zvolení opoziční strana NDP svolala mimořádné jednání sněmovny kvůli tomu, že Trudeau omylem loktem zasáhl opoziční političku a nařkla ho z toho, že není takový feminista, jak o sobě tvrdí. Voliče to nezajímalo, jeho preference zůstávaly vysoko a z kauzy se spíše stal zdroj vtipů.
Podobně bez většího povšimnutí vyšuměla i aféra, kdy rodina kanadského premiéra letěla na dovolenou soukromým letadlem obchodního magnáta, chodila (a tančila) v Indii poněkud nepatřičně v tamním tradičním oblečení a setkala se tam s představiteli separatistů. Podobně Trudeaua nepoškodilo podle mnohých až příliš pochvalné vyjádření o kubánském diktátoru Fidelu Castrovi poté, co zemřel. To mimochodem vedlo k řadě falešných zpráv o tom, že je Trudeau ve skutečnosti Castrův syn.
Kanaďané naopak rádi viděli, že jejich země se po letech znovu dostala mezi světové hráče a to, jak mladý liberál dokázal uchvátit světová média, vnímala pozitivně. Jeho největším problémem byly některé nesplněné sliby - třeba změna volebního zákona nebo nedostatečný posun s výstavbou velkého ropovodu v Britské Kolumbii, který by dostal obří nerostné bohatství ze severu Alberty na mezinárodní trh. A právě tento ropovod je další rovinou současného problému.
O jeho výstavbě se federální vláda pře s původními indiánskými kmeny, které na několika místech nechtějí půdu pro projekt (stejně jako pro další stavby) vydat. Kabinet a provincie se s nimi proto dostávají do sporu, v několika případech už došlo na žaloby. Jedním z hlavních Trudeaových slibů v roce 2015 přitom bylo urovnání vztahů s původním obyvatelstvem, politik avizoval, že nechá důkladně vyšetřit léta neřešené vraždy indiánských žen, zaměří se na dřívější převychování dětí v křesťanských školách a také na dřívější praktiky vyvlastňování pozemků kmenů.
Očekávání původních obyvatel se ale nenaplnila a kmeny začínají Trudeaua ostře kritizovat za pokrytectví. Aféra kolem Wilson-Raybouldové, která je sama členkou kmene We Wai Kai a dcerou indiánského náčelníka, tuto kritiku jen vyhrotí.
A v neposlední řadě je problematické i spojení se samotnou firmou SNC-Lavalin. Liberálové k ní měli už dříve blízko, stejně jako dalším obřím firmám, což jim mnozí voliči vyčítali. Léta trvalo, než se strana otřepala ze skandálu v Quebeku, kdy peníze na pozastavení separatistických tendencí a propagování federalismu, posílala přes velké reklamní firmy zpátky do vlastní kapsy.
Strana několikrát čelila podezření, že nad velkými zaměstnavateli přivírá oči a nedostatečně prošetřuje jejich přestupky. Dlouho proto byla pro mnohé nevolitelná, změnil to právě až Trudeau, který se v roce 2015 z role odpadlíka dostal do premiérského křesla. Podobně jako bývalý americký prezident Barack Obama sliboval změnu, odříznutí od minulosti a skandálů a moderní liberální politiku.
Bezzubá opozice versus Trudeau
Političtí rivalové teď Trudeaua tlačí k rezignaci. Oproti premiérovi jsou prakticky neviditelní, a tak se snaží využít toho, že světová politická celebrita teď může být sama sobě nepřítelem.
Preference liberálů už teď padají, devět měsíců před volbami se dostávají na úroveň konzervativní strany. A to ještě nezohledňují poslední obvinění z úst Wilson-Raybouldové. Otevírá se tak prostor pro populismus, kterému se Kanada na federální úrovni oproti velké části západního světa dosud vyhýbala a který nyní sílí v některých větvích kanadských konzervativců.
Klíčovou roli teď může hrát etická komise, která případ prošetřuje, a postup kanadské policie. Tu šéf konzervativců Andrew Scheer požádal o přímé vyšetření role Justina Trudeaua týkající se otázky, jestli opravdu nespáchal nějaký trestný čin.
Záležet také bude na loajalitě vlastní strany, jestli bude dál za svým premiérem jednohlasně stát a také na tom, jestli dojde k nějakému většímu střetu mezi Trudeauem a americkým prezidentem Trumpem, ze kterého kanadský premiér v očích voličů dosud vycházel vítězně.
