Mezinárodní tým uprchlíků na sebe v Tokiu upozornil už před dvěma týdny, během zahajovacího ceremoniálu. Lidé na sociálních sítích sdíleli fotku dvou objímajících se bratrů. Mohamad Maso reprezentuje Sýrii v triatlonu. Jeho bratr Alaa závodí v plavání, ale za mezinárodní tým uprchlíků.

Oba Syřani utekli před šesti lety před válkou a usadili se v Německu. Jejich sestra s matkou zůstaly na půli cesty v Turecku, otec se vrátil do syrského Aleppa, kde se situace trochu zklidnila. Oba sportovci už několik let žijí v Hannoveru, ale svou rodinu od útěku z rodné země neviděli.

Kvůli koronaviru se i oni dva viděli naposledy osm měsíců před vypuknutím olympiády, takže setkání v Tokiu pro ně bylo výjimečné. Starší bratr Mohamad totiž trénoval v Nizozemsku.

"Byl to úžasný moment, vidět se po tak dlouhé době. A zvlášť na takovém místě, na tak velkém stadionu. Bohužel tam nesměli žádní diváci, ale i tak to byla naprosto skvělá atmosféra," řekl v rozhovoru pro německou stanici ZDF 21letý Alaa.

Síla příběhu

Stejně jako jiní olympijští uprchlíci Alaa a Mohamad zdůrazňují, že jim sport pomohl na konflikt doma zapomenout. Před občanskou válkou v Sýrii ostatně utekla i zmíněná plavkyně Jusra Mardiniová a také ona žije v Německu. "Tokio je pro mě ještě emotivnější než Rio," řekla.

V motýlku na 100 metrů skončila 10 vteřin za ostatními závodnicemi, protože jako členka uprchlického týmu nemusela splňovat olympijské standardy. Účast na hrách je pro ni hlavně symbolem, že i přes svůj těžký osud si může splnit sen.

Yusra Mardiniová. | Foto: Reuters

Mardiniová se tak stala velvyslankyní Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, setkala se s papežem a o jejím životě vzniká dokument na streamovací platformě Netflix.

"Vyprávěla jsem svůj příběh milionkrát," míní 23letá závodnice. "Ale pokud budu muset, budu ho znovu milionkrát vyprávět. Jde o to, dávat lidem mým životním příběhem naději. I kdybych radši jen plavala, chci a potřebuji vyprávět tento příběh znovu a znovu, možná tím dodám lidem odvahu."

Sport je svoboda

Spolu s ní na zahajovací ceremonii nesl vlajku atlet Tachlowini Gabriyesos z Eritreje. Z domova utekl spolu se svým kamarádem, když mu bylo teprve 12 let. Nějakou dobu žili v Súdánu a Etiopii, než se jim povedlo dostat přes Sinaj do Izraele. Dnes 23letý běžec neviděl svou rodinu přes osm let.

Související

Osakaová a Bilesová otevírají téma duševního zdraví. Nejsou to roboti, říká expertka

"Cesta přes poušť byla strašně těžká. Dostali jsme se do bodu, kdy jsme neměli nic k jídlu ani pití," vzpomíná atlet. Před spaním si s kamarádem vždy sundali boty a otočili je směrem, kterým ráno chtěli pokračovat - tak aby nezabloudili.

Sportovec na olympiádě běžel maraton. Je vůbec prvním reprezentantem uprchlického týmu, který zaběhl před hrami kvalifikační čas. A to se jednalo teprve o jeho druhý maraton v životě. "Sport je pro mě nade všechno. Sport je svoboda," dodává Gabriyesos.

Írán versus Írán

Kvůli lásce ke sportu a svobodě utekla z rodného Íránu Kimia Alizadehová. Taekwondistka byla v Riu vůbec první Íránkou, která získala olympijskou medaili. Pak ale z rodné země uprchla a letos reprezentuje mezinárodní tým uprchlíků.

"Oblékala jsem se, jak mi řekli. Každou větu, kterou mi poručili říct, jsem zopakovala. Kdykoliv se jim to hodilo, tak mě zneužívali," napsala sportovkyně loni na svůj Instagram, když oznámila, že zemi navždy opustila.

Ženy v Íránu si musí zahalovat vlasy i tělo, a to i když zemi reprezentují na mezinárodních soutěžích. O to byl jeden letošní souboj Alizadehové symboličtější. Porazila totiž taekwondistku z Íránu. Po zápase ji, sama s rozevlátými vlasy, šla obejmout. To už ale íránská televize neodvysílala a naopak ji obvinila ze zrady.

Podle mnoha Íránců je ale bojovnice zdrojem národní hrdosti, i když zemi už nereprezentuje. Jméno na dresu má například vyšité v národních barvách a mluví o sobě jako o dítěti Íránu. Novinář a aktivista Mehdi Mahmudian na Twitteru napsal, že souboj dvou krajanek a kamarádek je výsledkem chování íránské vlády, která se snaží společnost rozdělit.

Na letošních olympijských hrách v Tokiu, které v neděli končí, závodilo v týmu uprchlíků 29 sportovců původem z 11 zemí včetně Afghánistánu, Jižního Súdánu nebo Venezuely. Dnes sportovci žijí hlavně v různých evropských zemích, ale také třeba v Keni nebo Brazílii. Ani jednomu z nich se nepodařilo získat medaili, i když řada z nich k nim měla blízko.

Video: "Doufám, že to zvládnou," strachují se místní. Tokio sužují vysoké teploty a vlhko

0:54

"Doufám, že to zvládnou," strachují se místní. Tokio sužují vysoké teploty a vlhko. | Video: Associated Press