Altar - Převaděč Guatemalců Carlos sedí v restauraci u mexické silnice, cpe se hovězím tacos a mezi sousty nenuceně maluje na ubrousek trasy, po nichž mají nezákonní přistěhovalci projít pouští do Spojených států.
O dům dál přepočítává majitelka prodejny Lourdes Alonsová hrst bankovek, za něž pomáhá běžencům vyměnit sešlapané sandály a otrhané tašky za pevné boty, klobouky, ponožky a batoh.
O další blok dál doplňuje vedoucí supermarketu Sergio Zepeda zboží do regálů, neboť Mexičané a Středoameričané si plní košíky tuňákovými konzervami, energetickými nápoji, fazolemi a tortillami a připravují se na úmorný pochod sálající pouští do Arizony.
Dále už je jen USA
Nezákonné přechody hranic přes Sonorskou poušť do Spojených států jsou v severomexickém městě Altar velký byznys. Město je totiž poslední velkou zástavbou před americkými hranicemi vzdálenými 96 kilometrů odtud.
Rok co rok projde Altarem přibližně půl milionu lidí, kteří se poté vydají na nebezpečnou cestu na sever.
Město, které kromě pomoci běžencům mnoho aktivit nevykazuje, nabízí imigrantům nejrůznější služby od peněžních převodů a lékařského ošetření až po pašování lidí a prostituci.
Emigrace jako velký byznys
Místní lékárny se specializují na elektrolytické roztoky, které brání dehydrataci během chůze na sever, a také na povzbuzující prostředky na bázi kofeinu a efedrinu. Ty dodávají tělu energii a pomáhají překonat únavu.
Téměř na každém rohu se tu prodávají pětilitrové nádoby na vodu. A jedna mexická banka otevřela v Altaru pobočku pro běžence, kterým příbuzní z USA posílají peníze na cestu.
"Chcete-li mít slušnou šanci, že tu cestu zvládnete, musíte se nejdřív zastavit v Altaru. Mají tady všechno, je to takový Wal-Mart pro běžence," říká pětadvacetiletý José Manuel Magarino z jihomexického státu Chiapas před altarským kostelem, kde se pomodlil za přízeň osudu při svém přechodu hranice.
Město vzkvétá od 11. září
Někdejší depresí stižené a zaprášené farmářské vesnici Altar pomohlo rozhodnutí Spojených států zpřísnit po 11. září 2001 bezpečnostní opatření v příhraničních městech, což nezákonné přistěhovalce donutilo přecházet hranici přes odlehlou poušť.
Plány Bushovy administrativy došlápnout si na americké firmy, které zaměstnávají nezákonné přistěhovalce, jen pramálo utišily ruch v Altaru a okolí.
Město díky svým příležitostem přitahuje podnikavce z celého Mexika, kteří tu chtějí rychle vydělat peníze a svůj svérázný "průmysl" se nesnaží nijak maskovat.
"Vydělám tu víc než kdysi v Los Angeles," prohlásil Alejandro Vizarraga ve své rušné restauraci. Po krátkém období stráveném ve Spojených státech sem přišel z mexického tichomořského státu Sinaloa.
Běžencům pomáhá i charita
Stanice Červeného kříže nabízí běžencům "předcestovní" prohlídky a pomáhá léčit zranění těch, kdo přes poušť neprošli a koho agenti Americké pohraniční hlídky poslali zpátky.
"Toto je brána do pekel," uvedl dobrovolník Červeného kříže Amado Marcelo Coello. "Oni nevědí, co tam na ně čeká," dodal a zvedl fotografii pouštního štíra.
Americká pohraniční hlídka, která má podél hranice rozmístěno 13.500 agentů, tvrdí, že běžence cesta odrazuje. Zadržují totiž stále méně nezákonných přistěhovalců, a to zejména v arizonském okrese Yuma, kde jejich počet klesl mezi 1. říjnem a 30. červnem o 68 procent.
Řada přistěhovalců se ale nenechá odradit. A to přesto, že během třídenní až čtyřdenní cesty riskují dokonce i horké letní teploty, které v poušti šplhají až k 50 stupňům Celsia.
Za svým snem
"Tihle lidé mají svůj sen a navzdory všemu, co hraje proti nim - banditům, poušti, hadům nebo počasí - jich tímhle městem denně projdou tisíce," uvedl Marco Antonio Burruel, který v Altaru pomáhá provozovat katolický azylový dům pro běžence.
Američtí agenti doufají, že nejnovější iniciativa, totiž vybudování 61 kilometrů širokého "virtuálního plotu", který má vzniknout podél hranice nedaleko od Tucsonu, přistěhovalce dostatečně odstraší. Skládat se bude ze strážních věží, radarů, kamer a senzorů.
"Až ten virtuální plot postavíme a zprovozníme, bude velice obtížné uniknout odhalení," uvedl Brad Benson, mluvčí projektu virtuálního plotu známého jako SBInet.
Z Altaru putují imigranti bez dokladů do odlehlé mexické příhraniční vesničky El Sasabe, odkud se vydají do Spojených států směrem k nejbližší osadě Three Points na území Arizony.
Tam i na jiných sběrných místech podél pouštních cest je naloží pašeráci lidí, napěchují je do osobních a nákladních aut a odvezou do bezpečných domů v Tucsonu a Phoenixu.
"Koupím žebřík, vyhloubím tunel, doplavu"
Když se nově příchozí v Altaru shromažďují za teplého večera před kostelem, aby si poslechli folkové zpěváky, nepůsobí dojmem, že by je všemožné nástrahy vyváděly z míry.
Mnozí z nich hovoří o ztrátě zaměstnání doma nebo o nemocné matce, která potřebuje tak drahé léky, že je lze zaplatit jen z amerického platu.
"Když bude třeba, abych koupil žebřík, pomohl vyhloubit tunel nebo do Spojených států doplaval, tak to udělám," prohlásil dvacetiletý zemědělský dělník Jokeli Antonio Cunza ze Salvadoru.
