Port-au-Prince - Haiti si v pátek smutečním ceremoniálem připomíná měsíc od zemětřesení, které podle současných vládních statistik zabilo 230 tisíc lidí. Přestože už nejsou lékaři na místě zavaleni stovkami pacientů potřebujících amputace a ošetření zranění způsobených pádem budov, situace se nelepší.
Odhady hovoří o tom, že přes milion lidí nyní spí na ulicích ve spontánně vzniklých táborech, většina pod improvizovanými příbytky z plastu, dřeva, plechu a látek.
První déšť, který svlažil ostrovní stát ve čtvrtek, navíc věští další pohromu. Přichází sezóna dešťů a nikdo neví, jak se s ní vypořádat.
Další pohroma, deště
"Deště jsou problém, protože tam teď není sanitární infrastruktura jako záchody a kanalizace, spousta lidí nemá střechu nad hlavou. Jedná se přitom o tropické deště s lokálními záplavami, kdy naprší během 15 minut 15 centimetrů vody," řekl Aktuálně.cz logistik organizace Lékaři bez hranic (MSF) Karel Maršálek, který už na Haiti v minulosti pracoval 10 měsíců a nyní čeká v Paříži na sobotní letadlo, které ho tam opět donese.
Mezinárodní lékařská organizace, která provozuje kliniky ve více než 60 problematických zemích světa, se kromě toho obává nárůstu průjmových a respiračních onemocnění, např. zápalů plic. Během dešťů se totiž také ochladí.
"Pokud bude pršet, bude tu řada nemocí," myslí si také doktor Červeného kříže Thierry Causse, který pracuje na klinice blízko tábora Place St. Pierre v chudém předměstí haitské metropole zvané Pétionville. Deště s sebou přinesou také komáry a hrozbu malárie a horečky dengue. Lékaři se obávají i tetanu, tyfu a cholery.
Zmíněný se podobně jako mnoho dalších nachází na náměstí a britský deník Guardian jej popsal jako místo, kde po zemi tečou "potoky moči".
Jak pomáhal český chirurg:
Nevíme, kam s nimi
Haitská vláda sice po zemětřesení slíbila, že přemístí stovky tisíc lidí kampujících na městských chodnících, náměstích, parcích a sportovních areálech do nově vybudovaných stanových táborů mimo města, tento slib však zatím neplní.
Ve středu haitský premiér Jean Max-Bellerive přiznal, že úřady nemají jasnou představu, jak to udělat. Obnovu Haiti do předchozí - už tehdy velice žalostné - podoby odhadl na 10 let.
Přestože zahraniční státy slíbily Haiťanům miliardy dolarů pomoci, stanů se zatím nedostává. OSN uvedla, že materiál na stavbu provizorních příbytků rozdistribuovala 50 000 rodinám, odhadem 272 000 lidem.
Problémem však je nejen nedostatek stanů, ale i hygienické podmínky ve spontánně vzniklých táborech, kterých je odhadem jen v urbanistické zóně Port-au-Prince na 500.
Moč a exkrementy
„Tahle provizorní místa tady nemohou být nadlouho. Lidé spí na ulicích, močí na ulicích a kálí na ulicích," řekl Guardianu Viktor Nylund z UNICEF.
Tyto potíže přicházející dešťová sezóna zdvojnásobí. První silný déšť po zemětřesení přišel ve čtvrtek za časných ranních hodin.
"Pokoušela jsem se schovat v rohu, pod celtovinou. Všechno mám mokré, šaty jsou mokré, není tu střecha," citovala agentura Reuters třiadvacetiletou Demosthene Wislerovou, která bydlí pod širým nebem v táboře Champ de Mars u zhrouceného prezidentského paláce.
Sezóna dešťů přichází obvykle v březnu, v červnu a červenci se pak začínají objevovat hurikány.
"Když přijdou deště, nejde o to, že lidé zmoknou, ale že je to s sebou odnese," řekl agentuře Reuters Alberto Wide, který na Haiti nyní pomáhá budovat provizorní příbytky.
Stát je totiž kvůli extrémnímu odlesňování a holým kopcům náchylný ke spontánním záplavám a sesuvům půdy. Zemětřesení navíc poškodilo kanalizace a povodně kanalizační odtoky pravděpodobně dále ucpou připlavenými ruinami a odpadky.
Odříznuté světy
"Prší tam po šest týdnů až dva měsíce, někdy i několik dní v kuse. Co je nejhorší, je, že na Haiti neexistuje základní infrastruktura, silnice se stanou nesjízdné a některé části se ocitnou zcela bez možnosti přístupu," upozorňuje na další potíže Václav Keprt z Arcidiecézní charity Olomouc, který na Haiti působil před třemi lety.
Podle něj je problematická také situace statisíců lidí, kteří se vydali ze zničených měst - kam přijeli kdysi za prací - zpět na rodný venkov.
"Vesnice jsou často velice chudé a potravinová základna stačí jen na to, aby se tam uživili sami. S nově příchozími nikdo nepočítá. Může docházet k nepokojům, ke konfliktům, víte, co lidé dělají, když nemají co jíst," varuje.
Keprt tvrdí, že je nutné, aby se vesnice, které mohou být za dešťů po silnici nepřístupné, předzásobily, než se rozprší naplno.
"Je třeba vytvořit strategické zásoby rýže, fazole, ale především rýže," tvrdí s tím, že Arcidiecézní charita se o něco podobného nyní pokouší.
