Leeds - Dny, kdy amazonský prales fungoval jako "plíce zeměkoule" schopné zmírnit dopad emisí CO2 i globálního oteplování, jsou možná sečteny.
Podle studie britských a brazilských vědců zveřejněné v časopise Science loni Amazonie v důsledku rekordně suchého roku vypustila do ovzduší zatím největší množství kysličníku uhličitého vůbec.
Celkem osm miliard tun. To je ještě o tři miliardy více než v roce 2005, kdy oblast postihlo poslední velké sucho.
Odpovídá to množství emisí CO2, které každý rok vypustí do atmosféry Rusko a Čína. Pět a půl miliardy tun ekvivalentu kysličníku uhličitého vyprodukují každoročně Spojené státy, které jsou největším znečisťovatelem ovzduší. Amazonský prales jinak běžně pohltí půldruhé miliardy tun CO2.
"Pokud se podobný jev bude v budoucnosti opakovat častěji, může se stát, že se Amazonie přemění z největšího pohlcovače emisí v jejich největšího producenta," tvrdí vedoucí studie Simon Lewis působící na univerzitě v severoanglickém Leedsu.
Jeho tým je přesvědčen, že nebývalé sucho v Amazonii zapříčinily vysoké teploty povrchových mas mořské vody v Atlantickém oceánu poblíž Brazílie.
"Tyto teploty mohou být důsledkem narůstajících koncentrací skleníkových plynů v atmosféře," dodává Lewis. "Znamenalo by to, že bychom se napříště měli připravit na častěji se opakující sucha."
Příliš vysoká míra deforestace
Britští a brazilští vědci, kteří se opírají o měření ze 130 pozemních stanic v Amazonii, netvrdí, že oteplování v oblasti je přímým důsledkem celosvětového nárůstu emisí, je to podle nich ale dosti pravděpodobné.
Hladina Amazonky se loni ocitla na nejnižší úrovni za posledních padesát let, některé její menší přítoky zcela vyschly a ve více než dvaceti městských aglomeracích v oblasti musel být vyhlášen stav nouze. Rio Negro zaznamenalo dokonce nejnižší průtok v historii měření.
Ke katastrofálnímu stavu přispívá ale i nadále příliš vysoká úroveň kácení amazonského pralesa.
Ačkoliv se situace oproti devadesátým letům minulého století zlepšila, zmizí každým rokem stromy z přibližně pěti milionů hektarů rozlohy Amazonie. Ještě před patnácti lety to bylo pravidelně osm milionů hektarů ročně.
Zmírnit tento stav pomohl nižší stupeň vypalování pralesa i nová výsadba stromů.
"Nově vyrostlé i vysazené stromy ovšem nemají takovou absorbčí schopnost jako původní prales," upozorňuje v rozhovoru pro deník Spiegel on-line expert Organizace OSN pro zemědělství a výživu (FAO) Eduardo Rojas Brijales.
Sucho z roku 2005 podle Paula Branda z Amazonského institutu pro výzkum životního prostředí v brazilském Belemu oslabilo značnou část pralesa, takže loňský nárůst teplot zasadil velkému množství stromů zejména v okrajových částech oblasti smrtící úder.
V minulých letech byly mimořádně suché roky spojovány s klimatickým fenoménem El Ňino přicházejícím z východního Pacifiku a postihujícím především severní část Amazonie.
