Když před dvěma lety tajně prchal z prezidentského paláce pod pláštíkem tmy a v sanitce tehdejší bolívijský prezident Gonzalo Sánchez de Lozada do Miami, určitě si vzpomněl na svá někdejší prorocká slova: "téhle zemi se nedá vládnout."
Lozada musel abdikovat po sociálních bouřích vyhrocených sporem o druhé největší zásoby zemního plynu v Latinské Americe. Jejich případné znárodnění bylo také hlavním tématem letošních prezidentských a parlamentních voleb v Bolívii.
Jejich překvapivě jednoznačným vítězem se stal indiánský levicový předák Evo Morales. Podle prvních neoficiálních výsledků soukromého ústavu Apoyo získal Morales nejméně 51 procent hlasů, zatímco jeho pravicový konkurent Jorge Quiroga pouze kolem 31 procent. Jedná se o mnohem větší rozdíl, než se očekával.
Pasák ovcí. Pěstitel koky. Prezident? Profil Evo Moralese ČTĚTE ZDE.
V posledních 50 letech se v Bolívii vystřídalo více než dvacet vlád, přesto je země pořád ještě považována za demokratickou. Po Moralesově vítězství však nyní hrozí, že se vydá extremisticky laděným levicovým směrem.
Chudší už je jen Haiti
Bolívie je po Haity nejchudší latinskoamerickou zemí a téměř polovina obyvatel žije v bídě. Liberální reformy zahájené v polovině osmdesátých let nepřinesly očekávaný výsledek. Privatizace, omezení sociálních výdajů a otevření zahraničnímu kapitálu při neexistenci sociálního systému prohloubily už tak závratnou propast mezi bílou vládnoucí elitou a domorodou indiánskou většinou, která nemá přístup ke vzdělání ani ke zdravotní péči.
PŘEČTĚTE SI: Chile se chystá zvolit ženu. Rozvedenou
Mezinárodní dluh Bolívie představuje přes 70 procent hrubého domácího produktu. Mezinárodní měnový fond společně se Světovou bankou přesto ještě v devadesátých letech uváděly tuto zemi jako příklad hodný následování a cestou podobných reforem se vydala také Venezuela.
Dnes ve Venezuele vládne vyhlášený revolucionář Hugo Chávez, který čím dál méně připomíná demokratického lídra. Po parlamentních volbách minulý měsíc, jichž se odmítla účastnit opozice pro podezření z falšování výsledků, je jisté, že pokud bude zvolen v roce 2006 znovu, demokracii prostě přestane potřebovat.
Mexiko ve stopách Venezuely?
Podobná tendence je cítit i v Mexiku, další zemi bohaté na přírodní zdroje. Mexiko dnes představuje pro region velkou naději, protože nevidí ve zdrojích ropy jediný možný příjem a začalo sázet na oblast služeb a nových technologií. Přestože se mu makroekonomicky daří, bohatství je kvůli nevýkonnému systému státních orgánů soustředěno v rukách bílé elity.
V Mexiku dnes v předvolebních průzkumech vede obdivovatel ideologie Fidela Castra, bývalý starosta Mexico City López Obrador. Staví na populistické rétorice stejně jako Hugo Chávez, s nímž má ty nejlepší vztahy.
