Las Vegas – Lasvegaská společnost Sands se rozhodla minulý rok začít vymáhat velké dluhy devětapadesátileté Číňanky Siou-fej Jangové a její o sedm let mladší krajanky Mej-e Sunové. Jejich dlužná částka za karetní hru baccarat činila 6,4 milionu dolarů.
Právníci obou žen ale přišli se šokující obhajobou. Doložili, že jsou jen obyčejné hospodyně v domácnosti. Personál kasin si je najal, aby si na své jméno vzaly při baccaratu půjčku v řádu několika milionů dolarů a pak posedávaly v blízkosti skutečných hráčů – bohatých Číňanů, kteří do Las Vegas přijeli ukojit hráčskou vášeň.
Číňané tak mohli hrát s vypůjčenými žetony, aniž by museli řádně vyplnit všechny přihlašovací povinnosti. Stalo se to v kasinech Venetian a Palazzo v samotném srdci světové metropole hazardního průmyslu.
Právníci obou žen z advokátní kanceláře Fabian VanCott and Kevin Rosenberg of Lewenstein & Weatherwax LLP tvrdí, že společnost Sands se tím provinila proti federálním zákonům namířeným proti praní špinavých peněz. Konkrétně tím, že zatajila jména skutečných hráčů, která měla být řádně zanesená v účetních knihách. Právníci zároveň dodali, že jejich klientky byly jen nastrčenými oběťmi, a obvinění proti nim by proto měla být zrušena.
Společnost Sands ale trvá na uhrazení dluhů a tvrzení obhajoby označuje jen za zástěrku, která má obě ženy zbavit povinnosti zaplatit dluhy, které vznikly na jejich jméno.
Mluvčí společnosti tvrdí, že neexistují žádné důkazy o tom, že by obě ženy zlanařili zaměstnanci kasin. V Nevadě je nezaplacení dluhu vzniklého při hazardní hře stejným zločinem jako předložení falešného šeku.
Čínské peníze ve Stripu
Celý příběh ukazuje, jak se společnosti vlastnící kasina s mnohamiliardovým obratem snaží obejít přísné federální zákony. Ty USA přijaly po teroristických útocích z 11. září 2001, kdy se vláda ve Washingtonu rozhodla začít přísněji kontrolovat velké převody peněz.
Někteří manažeři kasin, stejně jako řadoví zaměstnanci potvrdili agentuře Reuters pod podmínkou anonymity, že podobná praxe najímání bílých koní pro hazardní hry je v Las Vegas naprosto běžná.
Díky tomu se taky ukazuje, jak silnou roli hrají v nevadských kasinech čínské peníze. Las Vegas totiž v posledních letech zastínilo jiné centrum hazardního průmyslu, bývalá portugalská kolonie Macao, které je od roku 1999 zvláštní správní oblastí Čínské lidové republiky.
Společnosti jako Sands se proto rozhodly přejít do protiútoku a začaly lákat do Las Vegas bohaté Číňany s tím, že můžou sázet anonymně pomocí nastrčených osob s trvalým pobytem v USA. Hráli v exkluzivních salóncích kasin imitujících nejenom atmosféru, ale i vybavení a dekoraci luxusních hráčských doupat dnes už čínského Macaa.
Úsilí se vyplatilo. Zatímco v uplynulém desetiletí vykázal lasvegaský Strip, tedy sedm kilometrů dlouhý pruh kasin a hotelů, v podstatě nulový nárůst zisku, u jednoho odvětví tamního hazardního průmyslu to bylo právě naopak. Kasina soustřeďující se na baccarat zdvojnásobila pozitivní saldo na 1,3 miliardy dolarů.
Steve Rosen, ředitel poradenské společnosti Marketations, která se zaměřuje právě na hazardní průmysl, říká, že devadesát procent hráčů baccaratu v Las Vegas přijíždí z asijských zemí, přičemž většina z nich jsou Číňané.
Pětasedmdesát procent tzv. high-rollers, tedy hráčů s vysokými sázkami a vysokými potenciálními výhrami, jsou rovněž Asiaté.
Podle Rosena to má ale jeden háček. Většina podobných hazardních her se hraje pomocí úvěru. Nikdo nepřijde k hráčskému stolu s naditou peněženkou ani s kapsami, ze kterých vypadávají stodolarové bankovky. Podle účetních knih se dvě třetiny všech sázek realizují na základě úvěru, který poskytují samotná kasina.
Andrew Klebanow, expert na hazardní hry, zaměstnaný u poradenské společnosti Global Market Advisors, upozorňuje, že čínské soudy neuznávají dluhy vzniklé u hráčského stolu, a kasina to dobře vědí.
Mnozí hráči proto využívají bílé koně, aby získali dodatečný kredit v případě, že se od nich štěstěna odvrátí, nebo prostě proto, že nechtějí, aby jejich jméno figurovalo v záznamech kasin.
Desítky milionů dolarů pokut
Američtí vyšetřovatelé si s postupem času začali velmi dobře uvědomovat, že nedostatečné prověřování totožnosti hráčů a obrovské finanční převody dělají z Las Vegas významné centrum praní špinavých peněz. A že v kasinech se běžně obcházejí federální zákony.
"Obávám se, že některé společnosti působící v hazardním průmyslu nechtějí zachovávat ani nezbytné právní minimum," prohlásila již v roce 2013 tehdejší ředitelka federálního odboru ministerstva financí zabývající se bojem s praním špinavých peněz Jennifer Shaskyová Calveryová.
Společnost Sands tak musela v roce 2013 zaplatit 47 milionů dolarů pokuty poté, co federální úřady zjistily, že čínsko-mexický drogový dealer Čen-li Jie Gon prohrál v kasinu Venetian víc než 84 milionů amerických dolarů. Jie Gon teď sedí ve vězení ve Virginii a čeká na vydání do Mexika, kde je stíhán kvůli obchodu s drogami. Jeho právník ale tvrdí, že je jen manažerem farmaceutické společnosti a s drogami nemá nic společného.
Pokuty ve výši přes osm milionů amerických dolarů zaplatily federálním úřadům taky lasvegaské kasino Caesars Entertainment a Hawaiian Gardens nedaleko kalifornského Long Beach.
3000 USD "spropitného"
Když právníci Siou-fej Jangové a Mej-e Sunové předložili důkazy o tom, že obě ženy byly pouze bílými koňmi, pozastavil soudce obvinění proti nim s tím, že o případu rozhodne tzv. velká porota.
Zůstává tedy otevřené, jaký trest nakonec obě ženy dostanou. Soud má k dispozici výpovědi dvou mužů, kteří si obě ženy najali a podle kterých dostaly za služby tzv. bílých koní "spropitné" ve výši dvou až tří tisíc dolarů. Díky tomu prohrál bohatý majitel restaurace z čínského Šenj-jangu Wej-Tang Wang za dva dny na jméno Mej-e Sunové přes dva miliony dolarů.
Dlouhé roky předtím bylo všechno v pořádku. Číňané, kteří v kasinech prohráli astronomické částky, své dluhy platili, protože si to mohli dovolit. Bílí koně proto žádné dluhy za nikoho neplatili.
Vše se ale změnilo v roce 2012. V únoru vyhrál v kasinech Venetian a Pallazo čínský obchodník vystupující pod jménem Čchüan-lung Wang pět milionů amerických dolarů. O měsíc později vsadil opakovaně částky ve výši tři sta tisíc USD a následně prohrál veškerý předchozí zisk a k tomu ještě dalších pět milionů dolarů. Částky dostal od společnosti Sands v podobě úvěru, své dluhy ale nikdy nezaplatil.
Společnost Sands nějakou dobu čekala. Tušila, že se pohybuje po tenkém ledě. Nakonec ale letos v srpnu svěřila celou záležitost soudu. Dlužné částky vymáhá od obou Číňanek, na jejichž jména byly částky vypůjčeny.
Nezajímalo ji, že obě ženy jako hospodyně v domácnosti sotva můžou mít k dispozici milionové částky. Ani to, že dluh v případě Jangové vzrostl během jednoho jediného večera ze sta tisíc dolarů na 2 miliony.
