Kyjev (od naší zpravodajky) – Obří květinové hodiny, které se letos podařilo obnovit v centru Kyjeva, lemují pohřební věnce a svíčky. Jsou všude: na chodnících, na trávnících, na stromech i lavičkách.
Přestože se ukrajinská metropole vrátila k pokojnému životu, stopy tragédie jsou tu dodnes patrné na každém kroku.
Nový Majdan jí však zjevně nehrozí. Alespoň prozatím.
"Majdan byl zemětřesení. Ve společnosti bylo ohromné napětí, které explodovalo. K tomu, aby vznikl nový Majdan, by muselo znovu vzniknout takové napětí. A iniciovali by ho už lidé, kteří k minulému hnutí neměli vztah," říká Oleksandr Martynenko, kyjevský novinář a generální ředitel agentury Interfax-Ukrajina.
"Říká se, že když už není Janukovyč, ani Majdan nehrozí. Nevím, zda je to pravda, ale zatím to funguje," uvedl pro Aktuálně.cz.
Žalozpěv z reproduktorů
Půldruhého roku po revoluci, která změnila nejen Ukrajinu, ale i svět, chodí lidé na Majdan opět na procházky. Obcházejí pietní konstrukce pod širým nebem, modlí se a křižují u míst, kde se loni tvořily dějiny.
Celá oblast, kde byla za dosud nevyjasněných okolností postřílena asi stovka lidí, je osázena kříži a improvizovanými pomníčky z mramoru, cihel, kamenů, dřeva či ostnatého drátu.
Stromy jsou ovinuté vlajkami a portréty zesnulých. Z reproduktorů se line žalozpěv "Vrať se mi živý". Jeho text ovšem patří k současným reáliím. Země už druhý rok žije ve válce, jež si bere další lidské životy.
"Chodím sem neustále. Je mi jich strašně líto," říká starší Kyjevanka, která na Instytutské ulici vedoucí k Majdanu pokládá květiny k pomníku hrdinům z Nebeské setniny. "Tolik mladých lidí zahynulo. Ale proč vlastně? Copak žijeme lépe? Naši lidé přeci umírají dál," dodává.
Selfie s holubem a revoluční koláží
Lidé si prohlížejí fotografie, mohou se dotknout instalací, mezi nimiž jsou zbytky lahví se zápalnou směsí, pneumatik, přileb, štítů či plynových masek.
Vybírají se tu peníze pro vojáky na frontě. A nabízejí nejrůznější služby.
"Chcete si pochovat holuba?" ptá se Jurij, který drží v rukou dvě hrdličky. Za 50 hřiven nechá zájemce pořídit si selfie s ptákem a revoluční koláží v pozadí.
Hloučky živě diskutují. Mluví hlavně o zdražení nebo o mobilizaci. A také o tom, proč se mladí zdraví muži z Donbasu masově stěhují do metropole, zatímco v jejich rodné oblasti bojují lidé z celé Ukrajiny.
Národní tragédie? Ne tak docela
"Majdan byl výbuchem národního hněvu nejen proti Janukovyčovu režimu, ale proti veškeré dřívější politice, která neprospívala zemi, ale oligarchickým klanům. Byl to vřed, který musel dříve nebo později prasknout," říká bývalý ministr ekonomiky Bohdan Danylyšyn, který čtyři roky strávil v českém azylu.
Po návratu do Kyjeva se prý nestačí divit, co se v jeho zemi děje.
"Denně umírají lidé, ale je to bolest hlavně pro rodiny, z nichž tito lidé pocházejí. Nestalo se to národní tragédií. V Kyjevě jsou restaurace plné veselých hostů, po městě se prohánějí luxusní auta s doněckými poznávacími značkami, jaká ani v Evropě nevidíte. Nikde nejsou smuteční pochody, nevidím, že by lidé měli ve tvářích bolest nebo strach. Válka se odehrává jakoby sama o sobě a zbytek země žije vlastním životem, aniž by cítil nějaké nepohodlí," řekl Aktuálně.cz.
Náměstí jako každé jiné
Půldruhého roku od revoluce Majdan není politickým epicentrem. Čas od času se tam sice pořádají větší akce, avšak z náměstí, v jehož centru stojí pomník nezávislosti Ukrajiny ve tvaru ženy s pozlaceným věncem, je pietní místo a také populární turistická destinace.
Zájemci si mohou zaplatit cestu "po stopách revoluce" a s průvodcem pak projít místa, kde stály barikády či hořely pneumatiky.
Cestovní kancelář Chernobyl tour, která se specializuje na výlety do havarované černobylské jaderné elektrárny, nabízí exkurzi s názvem Euromajdan za 50 amerických dolarů nezávisle na počtu účastníků skupiny. Slibuje i setkání s protagonisty, avšak termín je nezbytné dohodnout předem.
"Z Majdanu je již obyčejné náměstí, jako v každé jiné metropoli. Zájem už není takový jako loni," říká průvodkyně.
Nejdůležitější rok
Lékařka Olga Čerňavská byla na Majdanu po celou dobu povstání. V Kyjevě se podle ní na loňský rok vzpomíná jako na nejhorší, nejstrašnější rok pro Ukrajinu.
"Pro mne to ale byl jeden z nejšťastnějších roků. Byl to rok, kdy se všechno změnilo, lidé, hodnoty, světonázor. Vznikla naděje, že můžeme hodně dokázat. Byl to pro mne nejdůležitější rok. Nikdy na něj nezapomenu," řekla Aktuálně.cz.
Na plané protesty teď podle ní není čas. "Mnozí reptají, že se nic nezměnilo. Ukrajina je ale ve stavu proměn a musíme je důstojně zvládnout. Nesmíme se vzdát," říká.
Po celé hlavní třídě Chreščatyk se čile obchoduje. Jsou tu stánky s tričky, čepicemi nebo magnety s ukrajinskou vlajkou a trojzubci. A také boxovací automaty, obléhané mladými muži.
Na dotaz, zda jsou spokojeni s primátorem města Vitalijem Kličkem, který byl do revoluce jedním z nejúspěšnějších boxerů na světě, tvrdí, že nikoli. "Jako politik se nepovedl. Měl se raději držet boxu," říká voják v kamufláži.
"Nepovedli se" prý však ani ti ostatní. "Všichni by si zasloužili ránu, jako do tohoto automatu," dodává.
Lidé jsou ochotni čekat. Zatím
I když se kyjevská radnice snaží vrátit městu pokojnou tvář, známky neklidu ve společnosti sotva někdo přehlédne.
"Nebeská setnina si jen tehdy najde cestu do nebe, až budou potrestáni její vrazi," stojí třeba na výrazné ceduli u květinových hodin. "Copak si Ukrajina mohla představit, že po 25 letech nezávislosti bude kopat hroby pro své syny a pokrývat je státními vlajkami a že pod ukrajinským nebem bude znít rekviem?“ hlásá další nápis.
I Martynenko připouští, že je ve společnosti určité napětí. "Každé ráno začíná negativními emocemi. Ze všech informačních zdrojů se na lidi valí zprávy o vývoji na frontě. Tam se každý den střílí a zabíjí. Permanentní válka je obrovský tlak, který se odráží na každodenním životě. Lidem se zároveň snižují příjmy, platy i důchody," říká.
Přesto se podle něj současná situace nedá srovnávat s tím, co země prožívala loni, když začala aktivní fáze války.
"Nyní je to spíš stav nepohodlí," tvrdí s tím, že si lidé na život ve válce zvykají. "Není to normální situace. Spíš obrana před tím, co se v zemi děje."
Podle Danylyšyna jsou lidé zatím ochotni čekat. „Kredit důvěry je stále velký. Lidé věří v pozitivní změny. Jsou ochotni dokonce bojovat, aby vznikla nová, prosperující země. Pokud se však do roku situace nezlepší, důvěra zmizí," varuje.
