"Když začalo bombardování, bylo mi 15 let a s rodinou jsme žili v Prištině," vypráví nyní pětatřicetiletý Qehaja o životě v dnešním hlavním městě Kosova. "Bydleli jsme v bytech, které patřily ještě vojákům komunistické jugoslávské armády, otec v ní byl oficírem až do nástupu Miloševiče (bývalého srbského prezidenta, pozn. red.)."
Kosovská válka, která začala v únoru 1998, byla posledním z řady konfliktů, jež propukly na západním Balkáně po rozpadu Jugoslávie. Během střetů mezi kosovskými bojovníky za nezávislost a ozbrojenými silami tehdejší Jugoslávie zemřelo více než 10 tisíc lidí a zhruba milion dalších muselo opustit své domovy.
"Padaly bomby. Neustále hulákaly sirény, elektřina a voda se na noc vypínala, všude kolem chodily polovojenské gangy. A to všechno uprostřed Evropy," říká Qehaja, který nyní bydlí opět v Kosovu.
Přelety spojeneckých letadel ale tehdy vítal. "Byl to signál, že budeme v bezpečí. I když jsme radši chtěli sami v těch letadlech sedět, protože nám zároveň hrozilo nebezpečí od Srbů na zemi," dodává.
Tehdejší srbský nacionalistický prezident Jugoslávie Slobodan Miloševič na kosovské snahy o samostatnost odpověděl brutálními útoky na etnické Albánce. NATO se rozhodlo ukončit toto násilí v březnu 1999. Spojenecké letouny tehdy zahájily bombardování Srbska a Kosova. Za necelé tři měsíce zemřelo zhruba pět set civilistů.
Vyostřená razie proti pašerákům
Vztah mezi Kosovem a Srbskem je i dvě desetiletí od ukončení krvavého střetu napjatý. V roce 2008 vyhlásilo Kosovo nezávislost, kterou Srbsko neuznává. Snahy o vzájemný dialog, podporované OSN i Evropskou unií, narušují opakované roztržky.
Srbský kouč odmítl hrát s Kosovem
Poslední rozmíška pochází ze soboty, kdy fotbalisté Černé Hory přišli o trenéra. Srbský kouč Ljubiša Tumbakovič totiž odmítl být na lavičce v pátečním zápase s Kosovem. Následně byl odvolán.
Podle černohorského listu Vjesti trenér podlehl výhrůžkám radikálních skupin srbských fanoušků, kteří ho vyzývali, aby utkání kvalifikace mistrovství Evropy s Kosovem bojkotoval. Podobný nátlak prý vyvíjela i srbská média. Ze stejného důvodu k zápasu nenastoupili i dva hráči srbského původu Filip Stojkovič a Mirko Ivanič.
Například na konci května letošního roku kosovská policie zadržela skupinu Srbů, ve které byli i příslušníci policie. Šlo o zátah proti pašerákům na severu země, Srbsko v reakci povolalo do pohotovosti vojáky.
"Srbská armáda je připravena bránit Srby v Kosovu," nechal se tehdy slyšet srbský prezident Aleksandar Vučić.
Pašování v oblasti nabralo na intenzitě poté, co Kosovo loni v listopadu zavedlo 100% clo na srbské zboží. Jednalo se pro změnu o odvetu za srbské zablokování členství Kosova v mezinárodní policejní organizaci Interpol.
"Kosovo je Srbija"
Minulý týden vzbudila vlnu nevole z kosovské strany fotografie srbského ministra zahraničí Ivici Dačiće, který se na Instagramu vyfotil se stodolarovou bankovkou popsanou slovy "Kosovo je Srbsko". A v sobotu se spor přenesl dokonce i do fotbalu, kde kvůli vzájemné nevraživosti byl odvolán trenér týmu Srbska.
"Vztahy mezi Srbskem a Kosovem jsou v současnosti navázané na evropskou integraci. A proces jejich 'normalizace' je už dlouho zablokovaný," vysvětluje Tomáš Dopita, expert na západní Balkán z Ústavu mezinárodních vztahů. "Momentálně kvůli tomu, že se Kosovo takříkajíc vzpírá na zadní a dělá různé problematické kroky, jako je například uvalení cel," dodává.
"Na druhou stranu, měli bychom to chápat jako důsledek evropského postoje ke Kosovu, které jako jediné z celého Balkánu dodnes nemá s EU bezvízový styk, i když splnilo všechny podmínky," upozorňuje analytik.
Podle něj v EU v současnosti panuje rezervovaný postoj k balkánským státům, a Kosovu obzvlášť. Souvisí to s hrozbou migrace a organizovaného zločinu, kterou si evropské státy s touto oblastí často spojují.
EU podmiňuje přijetí Srbska jako dalšího členského státu unie právě vyřešením sporu s Kosovem. To se zase nemůže stát členem OSN, jak by si přálo, dokud jeho členství blokuje srbský spojenec a stálý člen Rady bezpečnosti Rusko.
O zlepšení situace se přitom snaží i jednotliví evropští politici, například německá kancléřka Angela Merkelová. Ta letos v dubnu hostila na neformálním summitu v Berlíně srbského lídra Aleksandara Vučiće a kosovského prezidenta Hashima Thaçiho. Diskutovalo se tu i o případné výměně území.
V Srbsku jsou poblíž kosovských hranic oblasti, kde navzdory rozsáhlým poválečným přesunům obyvatel žijí i dnes zejména Albánci. Naopak v už zmíněné Mitrovici na severu Srbska se nachází většinově srbské komunity.
Nenechat se vydírat
"Postoj, který je podle mých informací silně zastoupený v Kosovu, ale říká, že když porovnáme hodnotu těch dvou území, tak severní Kosovo a Mitrovica jsou plné surovin, kdežto druhá oblast, Preševské údolí, je zemědělské," vysvětluje Dopita, proč plán nemá valnou podporu mezi kosovskou politickou reprezentací.
Srbský prezident po berlínské schůzce odmítl dialog obnovit. "Srbsko se nenechá vydírat," sdělil Vučić srbské veřejnoprávní televizi RTS. Skeptická je i kancléřka Merkelová.
"Žádné výměny území podle etnických linií Německo nechce, protože se bojí, že by to nabouralo stabilitu v celém regionu. A česká diplomacie je té německé v tomhle blízko," dodává Dopita.
Naopak v administrativě Spojených států se v poslední době dostal na klíčovou pozici člověk, který plán na výměnu podporuje, a je možné, že ji USA začnou prosazovat. Americký prezident Donald Trump lídrům obou zemí poslal dopis s výzvou k vzájemnému uznání.
Složitost vzájemných vztahů si uvědomuje také Florian Qehaja. "Ten pocit, kdy se vrátíte do Kosova a můžete se pohybovat s absolutní svobodou, je naprosto neuvěřitelný," popisuje. Bydlí znovu v Prištině, i když v jiné čtvrti. Nežijí tam žádní lidé, které by si pamatoval z předválečné doby. "Pomsta proti Srbům se často dotkla i těch, kteří s Miloševičovým režimem nesouhlasili. Museli odejít," uzavírá Qehaja, který nyní působí jako politický analytik v kosovském think-tanku KCSS/QKSS.
