Stade - Statisíce tun různých materiálů k rozebrání, tisíce tun těžce zamořeného jaderného odpadu a náklady dosahující půlmiliardy eur, tedy zhruba 12,2 miliardy korun.
Tak vypadá úplná demontáž jaderné elektrárny Stade v Dolním Sasku.
O průběhu demontážních prací na elektrárně, která byla jako druhá v pořadí zprovozněna v roce 1972, přinesl reportáž online deník Spiegel.de.
Spolková republika, respektive její tehdejší rudo-zelená vláda se rozhodla od výroby elektřiny z jádra ustoupit v roce 2000. Změna tohoto verdiktu je během funkčního období současné vlády velké koalice nereálná, protože sociální demokraté (SPD) jsou vázáni ujednáním se zelenými.
Kromě Stade probíhá demontáž dalších dvanácti německých jaderných elektráren. Zcela rozebrány a zamaskovány "zelenou loukou" jsou teprve dvě - Niederaichbach a Großwelzheim ležící v Bavorsku.
Demontáž, sci-fi nebo legoland?
Jaderná elektrárna Stade byla odstavena z běžného provozu v listopadu 2003 a je tedy již pět let mimo provoz.
Hlavními důvody, proč byla vybrána k odstavení mezi prvními z německých jaderných elektráren, byly podle jejího provozovatele, firmy E.ON, technologická zastaralost a nevýhodný poměr výkonu a nákladů.
Výkon této elektrárny dosahoval 630 megawattů za rok, což je ve srovnání s množstvím energie, kterou v roce 2004 do sítě dodal český Temelín, asi dvakrát méně. Jihočeská elektrárna tehdy vyrobila 13,4 terawatthodin.
O rozebrání elektrárny se stará přímo na místě asi 450 pracovníků, z nichž dvě třetiny provádějí přímo demontážní práce. Ti jsou povinni nosit speciální oblečení - včetně spodního prádla, které je barevně odlišeno podle zóny kontaminace, ve které pracují.
Při každém z odchodu z práce pak absolvují "robotické" vyšetření ve speciálním detektoru, který kontroluje, jestli jejich zamoření nepřekračuje normu. "Žádná kontaminace, prosím projděte," slyší valná většina z nich. Kromě těchto kontrol má u sebe každý z pracovníků povinně malý dozimetr.
Elektrárny dělníci rozebírají jako stavebnici na nejmenší možné kousíčky. "Celou elektrárnu rozebereme na kousíčky velikosti plechu na pečení," popsal Michael Bächler, technický vedoucí prací.
Z kovů budou "atomové" pánve
Přímo v nádrži, kde byl umístěn reaktor, dosahuje radiace takové úrovně, že je životu nebezpečná. Kovy tam uvnitř proto rozřezává speciálně sestavený robot.
Do roku 2014, kdy má být elektrárna Stade definitivně rozebrána, tak dělníci demontují celkem 330 tisíc tun železa. Kusy vystavené radiaci postupně procházejí dekontaminačním procesem. Tak je tomu i u lehce zamořených trubic, které z reaktoru odváděly výpary o teplotě 285 stupňů.
Ty již rozebírají "humanoidní pracovníci". Rozřezané kusy projdou nejprve chemickým ošetřením zevnitř, posléze je umyje speciální vysokotlaký čistič zvenčí. Poté jsou trubice podélně rozříznuty a "vyžehleny" do podoby listového plechu.
Po celou dobu dekontaminačního procesu podléhají jednotlivé díly neustálému měření. Pokud pak projdou i "závěrečnou zkouškou", jsou díly tříděny do kontejnerů.
Kovy následně míří k obchodníkům se šrotem. Na otázku, k čemu bude tento materiál v budoucnu použitý, odpověděl vedoucí projektu Bächler rychle a bez servítek. "Možná na pánvičky," řekl. "A samozřejmě bych si takovou koupil," dodává vzápětí přesvědčeně.
Podle něj je dokonce možné, že je tento materiál k výrobě kuchyňského příslušenství lepší než ostatní, protože podléhá přísným měřením, která u materiálů z jiných zdrojů prováděna nejsou.
"U výrobků z jiných materiálů vlastně nemáte vůbec ponětí, jaká je jejich historie," řekl Bächler.
Dilema Česka i Německa: Co s odpadem?
Jen z jaderné elektrárny Stade zbudou asi 3 tisíce tun jaderného odpadu, jež budou uloženy v meziskladu jaderného odpadu nedaleko elektrárny.
Čtěte více: Větší Temelín = více jaderného odpadu. Kam s ním?
Stejně jako Česká republika nerozhodla, kde zřídí úložiště jaderného odpadu z elektrárny v Temelíně a Dukovanech, ani Německo prozatím nemá jasno v tom, kam odpad převeze za několik desítek let z meziskladů.
I proto v politických kruzích sílí hlasy po revizi energetické politiky. Podle mnohých je totiž rozebírání atomových elektráren příliš nákladné a jejich plné nahrazení alternativními zdroji je pak čirou fikcí.
Související:
- Atomové dilema řeší i Němci. Čeká jádro renesance?
- Fyzik Janouch: Evropa už ví - jádro prožívá renesanci
