V čem se bude nová etapa války odlišovat od té předcházející?
Rozdílů je víc, avšak k těm hlavním patří skutečnost, že hustota bojujících jednotek i palebných prostředků podstatně vzroste: namísto střetů často izolovaných bojových skupin či dělostřeleckých baterií se tentokrát povedou boje v celcích o desetitisících vojácích, píše v analýze Meduza.io.
Ruská armáda v prvních fázích války příliš neuspěla i proto, že počtem vojáků nepřevyšovala tu ukrajinskou. Převahu neměla ani ve výzvědných operacích, s jejichž přispěním by měla v reálném čase dokonalý přehled o situaci na bojišti. Výsledek nové předpokládané bitvy tedy záleží na tom, jestli ruská armáda získá převahu v počtech nasazených vojáků i zbraňových systémů.
Ruská vojska se 3. dubna stáhla z Kyjevské, Sumské a Černihivské oblasti do výchozích pozic, tedy do Běloruska a Ruska. Navíc i z Běloruska byla většina těchto jednotek přesunuta zpět do Ruska.
Ruské ministerstvo obrany vzápětí oznámilo, že všechna tato z Ukrajiny odsunutá vojska (přesněji ty části, které zůstaly bojeschopné po neúspěšné operaci při obklíčení Kyjeva, Černihiva a Sum) budou opět nasazeny na Donbase. Dokládá to i příjezd výsadkových jednotek k Charkovu, které byly před nedávnem nasazeny v bojích o Kyjev. Po dobu - z pohledu Kremlu - rozhodující bitvy budou také nejspíš zmrazeny rozhovory o budoucím míru.
Provedení avizovaného útoku ruské armády na Donbase vypadá na první pohled jednoduše. V každém případě se na jeho očekávané podobě - jen s menšími rozdíly - shodují západní i ruští analytici. Ruská armáda zkoncentruje všechny dostupné síly na dvou směrech:
- Na severu (na hranici Charkovské a Doněcké oblasti) bude zformována úderná skupina, která na relativní úzké frontě zaútočí na jih, aby při tom ze západu obešla hlavní síly Ukrajiny v Kramatorsku a Slovjansku. Nynější fronta kopíruje v těchto místech řeku Severní Doněc, která představuje pro útočníka vážnou překážku. Jako jediné místo, z něhož mohou Rusové zaútočit, se proto i kvůli zásobování jednotek jeví předmostí na jižním břehu řeky, které si ruská armáda již vytvořila nedaleko města Izjum.
- Z jihu - z Doněcka a Záporoží - pak vstříc k Izjumu a tomuto předmostí zaútočí ruské jednotky podporované silami separatistického Doněcka. Předpokládá se, že budou podpořeny ruskými jednotkami útočícími na Mariupol. Tuto operaci však ruská armáda dosud neukončila.
Skupiny vojsk, které by měly v těchto směrech zaútočit, však nejsou podle dostupných informací ještě plně zformovány. Z toho podle oslovených analytiků vyplývá, že útok buď nezačne v nejbližších dnech, anebo ruská armáda zaútočí jinudy. Tato druhá varianta se ale jeví kvůli již zmíněným výhodám té první přece jen málo pravděpodobná.
Co se děje v oblasti předpokládaného útoku?
Boje na jihu Charkovské oblasti, v blízkosti města Izjum, začaly počátkem března. Rusové postavili v polovině měsíce nedaleko Izjumu několik pontonových ženijních mostů přes řeku Severní Doněc, takže mohli už ke konci měsíce vytvořit na jejím druhém břehu předmostí chránící toto důležité přepravní místo.
Boje o Izjum byly přerušeny 24. března. Předmostí je nyní velmi dobře opevněno. Ukrajinské dělostřelectvo, soudě alespoň podle snímků americké kosmické agentury NASA, už asi týden pontonové mosty neostřeluje.
Avšak už v březnu vyšly najevo nedostatky tohoto místa pro předpokládaný útok ruské armády:
- Velmi úzký průchozí koridor pro útočící vojska a nechráněné - několik desítek kilometrů dlouhé - boky na západní straně nastupujících jednotek. Ukrajinská armáda tedy může zaútočit na křídla této ruské operace, stejně jako se jí to už v březnu podařilo severně a západně od Kyjeva.
- Jižně od tohoto předmostí - tedy přesně tam, kde by se měl rozvíjet ruský útok - zaujímá v kopcovitém terénu pozice ukrajinská armáda s dělostřelectvem. Řečiště Severního Doňce se táhne údolím pod touho pahorkatinou. I proto byly až dosud všechny pokusy toto údolí překonat (alespoň podle dostupných videí či fotografií s padlými ruskými vojáky) neúspěšné.
Rychlý postup k hranici Doněcké oblasti se zkrátka z tohoto předmostí ruské armádě až dosud nepodařil. Její jednotky (nejspíše bojové skupiny 4. tankové a 3. motostřelecké divize a také přepravní brigády) utrpěly těžké ztráty.
Ruská armáda ovšem před týdnem rozšířila své předmostí jižně od města Izjum. Právě odtud se předpokládá úder na jih a obejití Kramatorska a Slovjanska. Ukrajinská armáda zde nicméně znovu vybudovala mobilní obranu opírající se o protitankové léčky a dalekonosné dělostřelectvo. Pokud Ukrajinci v této vrstevnaté obranné linii přijdou za nemalých protivníkových ztrát o jednu pozici, neznamená to ještě porážku. Ukrajinští obránci - jak ostatně vypovídají i ruští vojáci - se rychle přemístí na předem vybudovanou záložní pozici, odkud opět organizují za podpory dělostřelectva efektivní protitankové léčky. Právě taková obrana vyčerpala v březnu u Kyjeva útočící ruská vojska.
Zopakuje se tedy scénář bitvy o Kyjev?
Těžko. Nelze také předem říci, kdo v nadcházející rozhodující bitvě zvítězí. Vojenští experti obou bojujících stran nicméně soudí, že tato operace bude naprosto odlišná od toho, co jsme až dosud ve válce na Ukrajině viděli.
Hustota vojsk zapojených ve dvou hlavních směrech - alespoň těch ruských - bude mnohem vyšší než před měsícem v nesourodých oblastech po téměř celé Ukrajině.
Ruská armáda se pokusí zkoncentrovanými sílami i prostředky palby prolomit mobilní obranu Ukrajinců v řadě na sebe navazujících operací. Výsledek pak bude záviset hlavně na tom, jestli velká koncentrace ruských sil v úzkém koridoru dokáže vyřešit své taktické problémy z prvního měsíce války.
Jaké potíže má ruská armáda?
- Nedostatek pěchoty v bojových skupinách. Ruská armáda je vojskem mírových časů, protože je stále doplňována podle mírových požadavků, respektive tabulek. Ztráty na "živé síle" pak po měsíci bojů problémy s nedostatkem vojáků jen prohloubily. Ruské bojové skupiny proto nemohou kontrolovat terén, jak by bylo třeba. Ukrajinská armáda naopak částečně mobilizovala zálohy a doplnila ji i o dobrovolníky. Netrpí tudíž deficitem vojáků.
- Nedostatek vojáků se během několika týdnů nadcházejících intenzivních bojů s velkými ztrátami může stát pro ruskou armádu kritickým. Politické vedení Ruska bude v tom případě přinuceno uvažovat o částečné mobilizaci záloh i dodatečných odvodech branců.
- Ruská armáda nasadila před osmi lety do bojů na Donbase zvláštní taktické skupiny v síle praporů (800 až 1000 vojáků). Jedná se o smíšenou tankovou a motostřeleckou jednotku posílenou dělostřelectvem, průzkumníky, prostředky protivzdušné obrany a radioelektronického boje. Tyto jednotky měly tehdy nad Ukrajinci až drtivou převahu při ovládnutí bojového pole. Avšak dnes, v podmínkách intenzivní války proti relativně rovnocennému protivníkovi, zmíněná organizace ruské taktické skupiny nefunguje. Není zcela jasné proč.
- Ruská armáda již nemá nad tou ukrajinskou, na rozdíl od bojů na Donbase před osmi lety, převahu v technických prostředcích průzkumu - ať již jde o bezpilotní letouny či družicovou či speciální dálkovou leteckou rozvědku (tyto informace Kyjevu bezpochyby dodává NATO) nebo třeba i radary, které určují místo dělostřelecké palby protivníka. Vypadá to, že spojení, výměna informací mezi jednotkami, ale i kvalita velení je v ukrajinských brigádách často lepší než v ruských zvláštních praporních taktických skupinách a také v jim nadřízených bojových uskupeních.
- Zdá se proto, že většinu pokusů o útok ruské armády odráží ukrajinské dělostřelectvo. To je sice početně i kvalitativně slabší a méně mobilní než ruské, ale mnohem rychlejší v přesném zjišťování cílů protivníka.
Jaké hlavní problémy má ukrajinská armáda?
- Pro velení ukrajinské armády je velmi důležité, aby dokázalo zabránit obklíčení svých hlavních sil, jak se tomu například stalo u Mariupolu. K tomu je ovšem nutná nejenom úporná obrana, ale i protiútoky zvenčí i zevnitř vznikajícího "kotle". Neméně důležité je včasné zásobení prvosledových jednotek municí, palivem a potravinami, aby se nedostaly do obklíčení anebo z něho mohly vyváznout.
- S tím jsou spojeny následující potíže: ukrajinské armádě se nedostává (a již od samého počátku války se nedostávalo) těžké bojové techniky. Řeč je především o dalekonosných systémech protivzdušné obrany schopných čelit útokům ruského letectva v libovolných výškách. A týká se to i bojových vozidel schopných změnit ukrajinskou armádu v mobilní a útočící. Ztráty této techniky v předcházejících těžkých bojích mohou přerůst v kritické potíže ukrajinské armády.
