Ožvoldová v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz popisuje, že za šířením nemoci je špatná výživa a ústní hygiena. Zpočátku se objeví malý vřed v ústech, ale během několika dní se šíří a postupně požírá tkáně v ústech, které jí stojí v cestě. "Lidé mají otevřené rány na tváři. Největší a základní problém pro ně je dostat se do nemocnice. Někteří na to prostě nemají peníze nebo je moc daleko. Většina přichází pozdě v těžkém stavu," říká Ožvoldová.
Nemoc noma většinou propuká u dětí ve věku od dvou do šesti let a devadesát procent pacientů ji nepřežije. Projekt Lékařů bez hranic v nigerijském Sokotu se věnuje dětem, které překonaly akutní stadium, ale přežívají se strašlivě znetvořenými tvářemi. Nemohou otevřít ústa, nedokážou jíst. Lidé, kteří nemoc přežili, se také musí vyrovnávat se stigmaty.
"Nechodí do školy, nemohou se vdát nebo oženit. Chirurgové se snaží operacemi obnovit základní funkce, jako jíst nebo třeba i smát se," popisuje anestezioložka z Bratislavy.
Co přesně způsobuje nemoc noma?
Infekce nomy pochází z bakterií, které máme všichni v ústech a normálně s nimi žijeme. Jedná se o infekční onemocnění, ale ne nakažlivé. Způsobuje ho extrémně špatná hygiena, u nemocných jde o selhání imunity. Lidé v jejich okolí obvykle nevědí, o co jde, a snaží se postupovat podle tradiční medicíny, čímž se bohužel ztrácí čas.
Když jste byla oslovena s nabídkou, abyste pracovala na klinice v Nigérii, kde se léčí tato nemoc, co vám v první chvíli prolétlo hlavou?
To vím velmi přesně. Dostala jsem nabídku po telefonu v angličtině a moje první reakce byla, že se budu muset doučit anglicky. Protože jsem netušila, co znamená noma. Nikdy jsem o takové nemoci neslyšela. Řekli mi ale, že to je normální. Je to vzácná choroba, o které prostě málokdo ví.
Chirurgické operace těchto případů jsou extrémně dlouhé?
Je to případ od případu. Některé i čtyři nebo pět hodin.
Jsou rekonstrukční chirurgové už dnes schopní tvář nemocného vrátit do normálního stavu?
Ne, to nejde. Jizvy na tváři zůstanou. Vždy u člověka, který měl nomu, poznáte, že má v obličeji zvláštní kůži, která tam jakoby nepatří. Zdroje, ze kterých lze kůži použít, jsou omezené. Většinou se používá kůže se stehen nebo z ramenou.
Nigérie je země pověstná nestabilitou. Podmínky ze strany vlády a úřadů jsou dobré?
Především je třeba říci, že na samotném nigerijském ministerstvu zdravotnictví donedávna ani netušili, že mají v zemi takovou nemoc. Čili i v tom je role Lékařů bez hranic. Snažíme se poukazovat na problémy, které mají, a zaangažovat je do toho. Není smysluplné, aby někdo ze zahraničí bez jejich účasti řešil jejich nemoc.
Klinika v Sokotu je provozovaná ministerstvem zdravotnictví, Lékaři bez hranic jsou aktivní v chirurgické části. K cílům mise patří naučit místní lékaře a jejich týmy nomu léčit.
Mezi vašimi pacienty jsou děti i dospělí?
Ano. Nemoc vzniká v dětství, ale jsou tam lidé, kteří s ní přežívají třeba dvacet let. Operovali jsme třeba i padesátiletého muže.
Je nějaký odhad, kolik lidí nomu má?
Velmi těžko to odhadovat, přesné statistiky nejsou. Světová zdravotnická organizace velmi hrubě odhaduje, že ročně onemocní přibližně 140 tisíc lidí. Každopádně mohu říci, že na klinice máme práci neustále. Neustálý přísun pacientů.
Jak mise zvládáte po fyzické a psychické stránce?
Fyzicky velmi dobře, s tím nemám problém. A vzhledem k tomu, že každý výjezd trvá zhruba tři týdny, většinou nemám čas podléhat nějakým depresím nebo nějak vyhořet. V tomto případě je opravdu dobré, že se členové týmu točí, že se střídáme v krátkých intervalech.
Podívejte se na rozhovor DVTV s šéfem české pobočky Lékařů bez hranic Pavlem Gruberem:
