Média Johnsona popisují jako drzého politika prahnoucího po moci, který se navíc nebojí "kreativně zacházet s pravdou". Kritici ho někdy označují za rasistu a chronického lháře, zároveň ale podle nich má nezpochybnitelné charisma, které z něj udělalo jednoho z nejoblíbenějších členů britské Konzervativní strany. Ta se u voličů v poslední době naopak propadá.
Boris Johnson jako dítě chtěl být "králem světa", vzpomíná jeden z dokumentaristů, který s ním natáčel film. Vystudoval prestižní chlapeckou internátní školu Eton a pokračoval na univerzitu v Oxfordu. Za sebou má dlouholetou kariéru jako novinář.
Result of #Conservatives leadership election:
— Number Cruncher Politics UK (@NCPoliticsUK) July 23, 2019
JOHNSON 92,153 (66.39%)
HUNT 46,656 (33.61%)
Turnout 87.4%
Z prvního redaktorského postu v listu London Times ho v roce 1987 vyhodili, když si vymyslel citát o středověkém anglickém panovníkovi Eduardu II. Problém přitom nebyl v samotném Johnsonově tvrzení, že král ze 14. století měl mít intimní vztah s mladým chlapcem, ale že jako zdroj pro tuto informaci použil historika z Oxfordské univerzity, shodou okolností vlastního kmotra. Ten si stěžoval a nadřízený Johnsona propustil.
Pak se uchytil v deníku Daily Telegraph a stal se zpravodajem v Bruselu. Město znal tehdy teprve čtyřiadvacetiletý Johnson dobře ze svých dětských let, jeho otec byl od konce 70. let jedním z prvních přímo zvolených členů Evropského parlamentu.
Kritikou evropské integrace, které dal naplno průchod během kampaně za brexit v roce 2016, Johnson nešetřil ani ve svých tehdejších textech. Nařízení přijímaná v Bruselu vykresloval jako byrokratické nesmysly. "Reagujeme na jeho útoky, máme ale problém s tím, že naše odpovědi nejsou vtipné," cituje jednoho z tehdejších evropských úředníků list New Yorker.
Na závěr novinářské kariéry Johnson působil v konzervativním týdeníku The Spectator, který až do roku 2005 vedl. O tři roky později se stal starostou Londýna a svou pozici znovu obhájil v roce 2012.
V čele města stál v době, kdy se zde konaly letní olympijské hry. Johnsona tehdy proslavil incident, kdy během jedné z oslav zůstal viset na kladce, která ho měla dopravit do londýnského Victoria Parku, a to se dvěma britskými vlaječkami v rukou. Tehdejší premiér a Johnsonův přítel David Cameron to komentoval slovy: "Pro jakéhokoliv jiného politika by to byla katastrofa. Pro Borise to byl absolutní triumf."
Druhá šance
Podle blízkých lidí, se kterými mluvili novináři listu The Guardian, je Johnson vděčný za to, že nyní dostal druhou šanci ucházet se o nejvyšší politickou funkci v zemi. "Boris se vzpírá pravidlům politiky a skutečnost, že dostal další šanci, je toho jen dalším příkladem," cituje deník jeden ze svých nejmenovaných zdrojů.
Johnson chtěl být premiérem už před třemi lety. Bylo to poté, co se stal jednou z hlavních tváří kampaně za odchod Velké Británie z Evropské unie. Postavil se tak svému příteli Davidu Cameronovi, který referendum o brexitu vyhlásil - sám ale opuštění EU odmítal.
"Chci lepší podmínky pro lidi této země, ušetřit jim peníze a vzít si zpátky kontrolu," prohlašoval Johnson. Po Británii jezdil autobusem, který zdobil dnes už proslulý slib založený na lži, že brexit Británii ušetří 350 milionů liber týdně.
Když referendum skutečně skončilo ve prospěch britského odchodu, Cameron rezignoval a Johnson se stal jedním z favoritů na jeho místo. V závěru chaotické kampaně ho ale opustil jeden z klíčových spojenců, současný ministr životního prostředí Michael Gove. I on se letos ucházel o křeslo lídra konzervativců, do finále ale neprošel, Hunt ho předstihl od dva hlasy.
Gove se tehdy nechal slyšet, že Johnson není "schopen vést nebo vybudovat tým" pro úkol, který před ním leží, tedy pro uskuteční brexitu. Johnson soupeření vzdal, premiérkou se stala Theresa Mayová a on jejím ministrem zahraničí.
Boris 2.0
Tentokrát na to šel Johnson jinak. Už v červenci 2018 opustil ministerské křeslo. Rezignoval poté, co Mayová představila své vládě brexitovou dohodu s Bruselem. Od té doby patřil mezi nejhlasitější kritiky premiérky.
Obklopil se týmem zkušených poradců a stratégů. Ti zpracovali detailní přehled o tom, jakou šanci na podporu Johnson má u každého z celkem 313 konzervativních poslanců, kteří v první fázi o novém šéfovi strany hlasují.
V posledních týdnech prý Johnson absolvoval až 16 schůzek s možnými podporovateli, a taktika se mu vyplatila. Hned v prvním kole hlasování získal více než třetinu všech hlasů a i dál drtivě porážel své protikandidáty.
Jeho tým se ho během kampaně snažil udržovat spíš v ústraní - vyhnul se první televizní debatě i veřejným vystoupením. Zmenšila se tak pravděpodobnost, že se mu povede nějaký "přešlap", jakých má za sebou celou řadu.
V minulosti například napsal báseň o tureckém prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi, ve které popisoval, jak tento politik souloží s kozou. Tvrdil také, že bývalý americký prezident Barack Obama nejspíš nemá rád britské impérium, protože je napůl Keňan.
O ženách oděných do burek, tradičního muslimského oděvu, který ponechává na obličeji odkrytou jen úzkou štěrbinu v oblasti očí, napsal, že "vypadají jako schránky na dopisy".
Noční můra Johnson
O tom, že se Johnson stal novým předsedou konzervativců, nakonec rozhodli řadoví členové strany, u kterých je velmi oblíbený.
Jako nový premiér bude mít složitý úkol vyvést zemi z Evropské unie. Johnson tvrdí, že tak učiní "s dohodou nebo bez dohody". Navzdory varováním, že takzvaný divoký brexit bez přechodného období pro postupné rozvázání vztahů s EU by byl těžkým zásahem pro britskou ekonomiku. Nechal se také slyšet, že Británie do Bruselu nepošle dohodnutou platbu ve výši 39 miliard liber.
Pro řadu evropských politiků je podle amerického deníku The New York Times představa, že by s Johnsonem měli vyjednávat, noční můrou. Měli by se na ni ale začít připravovat.
